Antl chystá pokračování své mimořádně populární "gaunerské" knihy, chce rozepsat také kontroverzní historky ze Senátu, jeho práce předsedy ústavně-právního výboru mu zabírá většinu času, k tomu všemu učí na vysoké škole pedagogické a jen tak mimochodem se nechal zapsat na 13. místo kandidátky ČSSD do krajských voleb.
Stalo se však něco, s čím Miroslav Antl prý ani trochu nepočítal: 4 662 preferenčních hlasů jej nejen katapultovalo do zastupitelstva, ale bylo to také o 1 300 hlasů více, než dostal Lubomír Franc.
Hlas lidu by si sice přál, aby se někdejší prokurátor a státní zástupce stal hejtmanem, ale Antl něco takového rozhodně nemá v plánu. "Spokojím se s funkcí krajského zastupitele, ale budu ji dělat naplno," slibuje Antl, jenž se charakterizuje jako celoživotní rváč a provokatér, který často bývá v opozici.
Překvapilo vás, že voliči zrovna vaše jméno vykroužkovali až na první místo?
Překvapilo, a dokonce velmi. Jsem tomu hodně rád a moc všem děkuju!
Dostal jste o 1 300 preferenčních hlasů více než lídr kandidátky ČSSD Lubomír Franc. Nemáte ambice stát se hejtmanem?
To opravdu nemám. Jestli se mohu pochlubit, myslím si, že jsem hodně zlepšil práci senátního ústavněprávního výboru, ta práce mě baví, když jako jedna velká čistírna opravujeme spoustu zákonů. Jsem přesvědčen, že dvě takhle významné funkce se zvládnout nedají a považuji je za neslučitelné. Zkrátka hejtman by měl zůstat hejtmanem a předseda výboru předsedou. Kdyby mě přesto někdo oslovil a musel bych volit mezi dvěma posty, určitě bych chtěl zůstat předsedou ústavněprávního výboru.
Dobrá, ale troufl byste si na post hejtmana?
Určitě ano, ale netroufl bych si dělat souběžně tyto dvě funkce, protože jsem zvyklý pracovat naplno a už teď jen stěží stíhám učit na vysoké škole.
Otevřená je ale rovněž pozice náměstka hejtmana. To už by šlo?
Dobrá otázka. Vím o lidech, kteří jsou náměstci a současně senátoři. Jenomže být náměstkem hejtmana podle mě obnáší ještě více práce než být hejtmanem. Hejtman je reprezentativní osoba a má-li dobré náměstky, té práce má daleko méně a spíš se věnuje společenským povinnostem (smích). Takže se to opět vylučuje s mým předsednictvím.
Miroslav Antl
|
Z toho mi vychází, že se navzdory 4 662 preferenčním hlasům spokojíte jen s postem krajského zastupitele.
Jasně, ale spokojím se s tím, že ho budu dělat naplno. Chci dělat to, čemu rozumím, a chci hlídat, aby peníze šly i do mého regionu, protože tam zcela evidentně nepřitékaly.
Nyní se jedná o případné koalici ČSSD s KSČM. Na rovinu: vadilo by vám spojenectví s komunisty?
Na úrovni regionální politiky je to spíš otázka lidská. Mně třeba vadí systém kroužkování, totiž, že není možné kroužkovat napříč politickým spektrem. Neznám kandidáty komunistů, nemůžu tedy říct, že by mi vadili. Na mysli mám spíš některé lidi z jiných stran.
Koho například?
Vadí mi Václava Domšová. Když jsme byli před čtyřmi lety v souboji o senátorské křeslo, používala až metody organizovaného zločinu a já jsem byl velmi naštvaný, že ji potom vzali do koalice a dali jí výhodné a klidné místo předsedkyně výboru. Jen doufám, že to neudělají znovu.
Sociální demokraté by v koalici kromě komunistů potřebovali ještě jednoho partnera, aby získali klidnou většinu hlasů. Na koho byste se obrátil vy?
Neměl bych vůbec žádný problém s „topkou“, s Koalicí pro Královéhradecký kraj ani s ODS. Problém mám jen s Východočechy.
Překvapily vás výsledky krajských voleb?
Jistě. Přestože ČSSD vyhrála, mohla podle mě dosáhnout ještě přesvědčivějšího vítězství, kdyby jinak postavila svou kandidátku.
Jak to měla udělat?
Když se podíváte na kandidátku sestavenou jen z preferenčních hlasů, takhle nějak měla podle mě vypadat i ve skutečnosti. Asi by byla úspěšnější.
Nevím, jestli takovou kritiku sociální demokracie přijme, ale od vás mě nepřekvapuje. Řekl jste o sobě, že jste celoživotní rváč a provokatér, který je často v opozici. Nebude vám teď opoziční postoj trochu chybět?
To je otázka, teď jste mě dostal. Řekl bych to asi tak, že budu v té konstruktivní a rozumné opozici, jestli se to tak dá nazvat. Asi vyděsím spoustu straníků, ale kdo mě zná, ví, že takhle to mám. Vždyť zdravá kritika přináší zdravé klima v jakékoli společnosti.
Po skončení politické kariéry prý chcete napsat knihu o svých politických zážitcích. Nyní to tedy minimálně o čtyři roky odkládáte?
Ani ne, spíš bych napsal o svých senátních zážitcích. Napsal bych ji ve stejném stylu jako gaunery (Antlova populární kniha Gaunery nemám rád - pozn. red.), tedy ironickou, lehce kritickou a hodně provokativní. Prostě by mně zase zbylo jen pár kamarádů (smích).
A co Gauneři? Chystáte jejich pokračování?
Spíš je chci jen doplnit, rozšířit a samozřejmě zlevnit. Neustále mě k tomu vybízí můj kamarád Stanislav Motl. To právě on mě přesvědčil, abych je vůbec stvořil. Asi by bylo dobré je napsat z odstupu jedenácti let a odkrýt, jak to u nás chodí. Mám v hlavě projekt a teď potřebuju někoho, kdo by mě k tomu dokopal.
Kdo z vašich knižních gaunerů byl opravdu ten největší?
Tím největším, se kterým jsem se kdy setkal, byl Martin Vlasák (dvojnásobný vrah, který v roce 1998 v Hradci Králové zastřelil taxikáře a pumpaře a byl odsouzen na doživotí - pozn. red.). Radost mám z dalšího hradeckého vraha Pavla Peci, tedy z toho, že umřel. Odporný byl i vrah a takové zvířátko Ivan Lázok, ale nejnebezpečnější byl právě Vlasák.
A co v politice? Kdo je největším gaunerem?
A vy si myslíte, že bych to mohl říct? Jako právník bych měl mluvit spíš o pravomocně odsouzených, takže to si netroufám říct. Ale jedno je jisté: je jich přehršel a těžko se vybírá.
