Když po revoluci začala Grundova rodina šít doma v ložnici na vypůjčeném stroji první koupelnové předložky, končil Jiří Grund střední školu. Už tehdy ale rodičům pomáhal stříhat, natírat a balit koberečky.
Je tedy logické, že hned po maturitě nastoupil stejně jako jeho bratr do rodinné firmy a během dvaceti let prošel téměř všemi dělnickými i manažerskými pozicemi. Před třemi lety pak firmu od otce převzal a stal se generálním ředitelem.
Jiří Grund mladšíNarodil se 29. prosince 1973 v Trutnově, studoval tamní gymnázium a poté dálkově obory management a marketing na britské univerzitě Open University. Od střední školy pracuje v rodinné firmě Grund, kde postupně prošel všemi profesemi. Začínal jako skladník, manipulant, dělal fakturaci, obchodníka a dealera, až se dostal na pozici obchodního ředitele pro export. V roce 2011 převzal firmu od svého otce a stal se generálním ředitelem. Má dva syny, rád fotí krajinu a cestuje, oblíbil si hlavně Asii.  |
"Oba rodiče šli do důchodu. Změnilo se fungování firmy, protože dříve vše řešila rodinná rada. Teď jsem tady sám, máme manažery a zaměstnance, ale duch rodinné firmy zůstává," říká čtyřicetiletý Jiří Grund, který loni převzal cenu Vodafone Firma roku 2013.
Dá se ještě mluvit o rodinném duchu, když už zaměstnáváte kolem 200 lidí?
Naši zaměstnanci ani obchodní partneři nejsou jenom čísla, ale jsou to lidé. Jsou třeba obchodní řetězce, které mají takové chování, že je pro nás nepřijatelné k nim dodávat. Víme, že všechno, co máme, stojí a padá s tím, jaké máme lidi. Vazba na lidi i region je pro nás velmi důležitá, určitě nikdy nepřesuneme výrobu do Číny, to je rozdíl mezi rodinnou firmou a nějakým nadnárodním koncernem.
Zatímco v posledních 20 letech většina tradičních textilek zkrachovala, vy naopak prosperujete. Čím to je?
Pochopili jsme, že abychom uspěli například proti Číně, která se naučila dobře, rychle a navíc mnohem levněji vyrábět to samé, musíme budovat vlastní značku. Když nám začala konkurence ubírat zákazníky, investovali jsme poslední peníze do výstav, katalogů či do spolupráce s designéry. Rozhodli jsme se jim konkurovat. Bylo to dost riskantní, ale vyplatilo se, dnes spousta lidí, kteří kdysi pracovali pro naše zákazníky, pracuje pro nás.
A jak vás napadlo zapojit do výroby koberečků slavné designéry?
Šli jsme do tehdy nejistého boje s etablovanými zahraničními značkami, které existovaly 30 či 40 let, ale chtěli jsme věci dělat jinak. Nejdříve jsme oslovili známého designéra v Německu, který nám pomůže zaštítit kolekci svým jménem, byl to Luigi Colani. Když jsme viděli, že i v Čechách opadá zájem o kvalitní české zboží, přemýšleli jsme, jak ozvláštnit relativně banální produkt, který vyrábíme.
V Česku jste zaujali koberečky navržené Blankou Matragi...
Vždycky říkáme, že se snažíme vyrábět umělecká díla a podle toho je také prezentujeme. Máme katalogy, které vypadají jako knihy a v Česku je Blanka Matragi pojem. Otec se s ní shodou okolností seznámil na služební cestě v Libanonu a padli si do oka. Udělala kolekci, která vzbudila pozornost a po několika letech jsme to samé zopakovali s Osmany Laffitou, u kterého ještě vidíme přesah do zahraničí, kde je známý. Zrovna před třemi týdny jsme jeho kolekci představovali na veletrhu textilu v Německu a velmi se líbila. Nyní mám v hlavě jméno dalšího světového designéra, ale musíme na něj nejdříve našetřit.
Jméno neprozradíte?
Jediné, co prozradím, je, že je to žák Luigiho Colaniho. Ještě jsem ho nekontaktoval, ale je známý po celém světě a chtěli bychom díky němu přijít s globální kolekcí, kterou bychom si chtěli nadělit příští rok k 25. výročí firmy.
Do kolika zemí už koupelnové předložky vyvážíte?
Celkem do 44 zemí, největší je Německo, pak Rakousko, Švýcarsko a Holandsko, ale vyvážíme i do Kataru, Saudské Arábie, Japonska, Jižní Koreje. Na svých soukromých cestách jsem si uvědomil, že téměř v každé zemi koupíte naše výrobky z Mladých Buků. V německých městech máme dokonce vlastní prodejny. Mimo amerického a afrického kontinentu jsme opravdu dobře zastoupeni.
Hodláte expandovat i tam?
V Americe vidíme hlavní teritorium, kam chceme proniknout. Musíme ale překonat několik bariér, Amerika je jednobarevná a má svoje výrobce, kteří jsou schopní dosáhnout takových cen, že se tam nechytí ani Číňané. Nicméně my jsme teď koupili nový stroj právě na jednobarevné koberečky, který jako první na světě dokáže udělat 3D efekt a reliéfní zastřižení vlasu. S tím chceme proniknout do Spojených států, kde budeme letos otevírat obchodní zastoupení.
Jak moc vás ovlivnila loňská intervence České národní banky, která skokově oslabila korunu?
To má jen krátkodobě pozitivní efekt. Kdyby řekli, že to budou držet několik let jako třeba ve Švýcarsku, tak by to mělo i efekt podnikatelský. Ale my plánujeme veškeré investice v horizontu pěti až sedmi let, takže jeden rok výhodnějšího kurzu pro naše hospodaření nemá nijaký fatální význam. Pomoc exportérům podle mě byl až poslední důvod, šlo hlavně o to, že ve světě opravdu probíhá měnová válka. Japonci, Švýcaři, Američani intervenují, takže ČNB nezbylo nic jiného.
Zmiňoval jste Čínu, poslední dobou se hodně mluví o konkurenci z Pákistánu či Indie. Jak s ní bojujete?
Tím, že jsme geograficky blízko evropskému trhu, jsme mnohem rychlejší. Jsme kreativní a rozumíme vkusu, třeba Číňani vůbec evropskému vkusu nerozumí, umí ho jenom kopírovat. Máme vlastní vývoj a počítačem ovládané stroje, díky kterým jsme schopní vyšít i fotografii. Takové stroje oni nemají. Do Číny chceme v horizontu dvou let naopak vyvážet, protože Čína roste, rostou jim mzdy a lidé tam chtějí kupovat evropské zboží, protože tomu čínskému nevěří.
Setkáváte se často s padělky?
Samozřejmě, ne všechny výrobky jsou tak složité, že by nešly napodobit. Když jsem se o tom s majitelem fabriky v Číně bavil, tak mě překvapilo, když mi řekl: Buďte hrdí, že vás kopírujeme. Celý jejich katalog byl úplná kopie toho našeho a tenkrát jsem si myslel, že si dělá legraci, ale pak jsem pochopil, že to myslel vážně. V Číně bylo veškeré vzdělání založené na co nejvěrnějším napodobování mistra. Ale například i Poláci nám zkopírovali celou kolekci.
Vznik a vývoj firmy GRUND* GRUND a. s. vyrábí, vyvíjí a prodává koupelnové předložky, závěsy a koupelnové doplňky * firma vznikla v lednu 1990, kdy manželé Grundovi začali šít v jejich rodinném domku na vyšívacím stroji první koupelnové koberečky. Po roce výrobu rozšířili do horské chalupy, kde zaměstnávali 12 pracovnic * v roce 1992 otevřeli nový závod, kde už pracovalo kolem 50 lidí, v dalších letech se areál firmy postupně rozšiřoval, v roce 1997 vybudovali vlastní přádelnu * nyní firma zaměstnává 135 lidí v Česku a dalších více než 30 zaměstnanců prodává v 80 obchodech v Německu. Dalších asi 35 lidí zaměstnává rodina v hotelu s golfovým hřištěm, který řídí Jiřího bratr Jan Grund * společnost z Mladých Buků vyváží do 44 zemí celého světa. |
Přizpůsobujete své výrobky různým trhům?
Někde je to nutné. Jižní Evropa má jiný vkus než střední nebo severní, ale třeba Japonci milují evropský design. Pro Araby musíme být trochu opulentní a na severu mají zase rádi minimalistické a jednoduché tvary.
Jaké máte tržby a jak velkou část výrobků vyvážíte?
Minulý rok jsme měli v Česku tržby 180 milionů korun a export tvoří 83 procent. Obrat bychom chtěli do pěti let zdvojnásobit, právě expanzí ve Spojených státech amerických a na nových trzích, jako jsou Čína a Japonsko.
A co zbývajících 17 procent, jakým směrem se budete ubírat v Česku?
Český trh je pro nás srdeční záležitost, známe všechny malé obchodníky osobně. Abychom byli pro zákazníky zajímaví a udrželi si trh, nabízíme řetězcům kromě předložek také dávkovače na mýdlo, chromované držáky, ručníky a celý sortiment sanity kromě keramických věcí a dlažeb.
Pustili jste se do obří investice rezidenčního projektu Hrádeček. Co vás k tomu vedlo?
Vymysleli jsme projekt, který je velmi citlivý ke krajině. Z developerského hlediska není finančně ideální, protože domy jsou udělané jako terénní vlny a zapadají do krajiny, ale zároveň zůstává spousta nevyužitých ploch kolem.
Platí, že dokud vily předem neprodáte, nezačnete stavět?
Ano, máme naplánované dvě etapy. V letošním roce bychom chtěli dokončit prodej sedmi či osmi domů, máme už několik zájemců a rezervací. Stavět chceme začít nejpozději příští rok na jaře.
Kromě toho, že jste loni vyhráli osmý ročník podnikatelských soutěží a stali jste se Firmou roku 2013, porota vás také ocenila za přínos charitě. Co všechno děláte?
V České republice podporujeme hendikepované, třeba Základní školu Sluneční v Hostinném a různé sportovní kluby či regionální muzea. Hlavní aktivity máme v zahraničí, kde podporujeme projekt šicích dílen. Nakoupili jsme stroje a platíme učitele v Peru, kteří učí indiány vyrábět na pletacích strojích svetry, šály, čepice. Podobný projekt máme v Indii, kde tibetské exilové komunity šijí z kašmíru nebo čínského hedvábí.
