Na velké šelmy si lidé v Krkonoších musí zvyknout. První novodobé údaje o výskytu rysů a vlků na území Krkonošského národního parku se objevily v roce 2000. Od té doby odborníci posbírali kolem 200 záznamů o rysovi a téměř 20 o vlcích na území Krkonoš a přilehlých oblastí Broumovska a Jizerských hor.
„Zpočátku převažovala náhodná, nedoložená pozorování. S postupem času se zvyšuje počet doložených a vyfocených zvířat, což je důkaz, že se šelmy v Krkonoších vyskytují pravidelně a pravděpodobně trvale, byť dodnes nemáme jednoznačný doklad o tom, že se zde rozmnožují,“ říká zoolog Jiří Flousek ze Správy Krkonošského národního parku, který je koordinátorem monitoringu velkých šelem v Krkonoších.
Uvádí se, že v Krkonoších žijí dva či tři rysové. Máte o nich podrobnější informace?
Samci mají domovský okrsek kolem 400 čtverečných kilometrů. Kdyby sídlili uprostřed Krkonoš, tak celé hory v pohodě zabere jeden samec. Zdá se, že jeden rys žije na rozhraní západních Krkonoš a Jizerských hor, druhý na polské straně Krkonoš kolem Karpacze, pohybuje se v okolí Sněžky, Temného Dolu a Pomezních Bud. Další zvíře s největší pravděpodobností žije v oblasti Rýchor a zabíhá do Vraních hor a možná i na Broumovsko.
Jiří Flousek
|
Je to odhad, nebo spolehlivý údaj?
Všechno to jsou odhady. Spolehlivý údaj bychom získali, kdybychom zvířata chytili a dali jim telemetrické obojky. Mohli bychom tak přesně sledovat jejich pohyb.
Dá se předpokládat, že se zdejší populace rozroste?
Nijak výrazně asi ne, protože rys na to, aby se uživil, potřebuje obrovskou plochu. Někdy mu trvá sedm až deset dní, než se vrátí na místo, kde ho zachytila fotopast. V případě rozmnožování se ale počty rysů mohou na přechodnou dobu, než se mláďata osamostatní a začnou vyhledávat vlastní okrsky, zvýšit. Před letošní zimou jsme v celých Krkonoších instalovali 25 fotopastí, ale bohužel nevyfotografovaly ani jednoho rysa. Počítal jsem, že alespoň pár záznamů budeme mít. Je možné, že zvířata změnila domovské okrsky. Na základě toho bych přinejmenším usuzoval, že se počet rysů v Krkonoších nezvyšuje.
Máte pro to vysvětlení?
Možná, že se rozmnožuje, ale nemáme to doložené fotografií nebo stopami. Existuje jedno nebo dvě svědectví lidí, kteří údajně viděli rysa s mládětem. Není to ale jisté. V takových případech je klíčové mít stoprocentní důkaz.
Čím to vlastně je, že se šelmy po 200 letech na české hory vracejí?
Začalo se jim dařit v oblastech, kde se vyskytují přirozeně. Nejbližší takovou oblastí je Slovensko. Nedá se ani vyloučit, že někteří z krkonošských rysů přišli ze Šumavy, kde byli před pár desítkami let uměle vysazeni. Stejně tak sem mohou chodit i z jiných oblastí. Poláci mají jediný genetický rozbor nalezeného trusu. Analýza ukázala, že patrně patří rysovi pocházejícímu z pobaltských republik.
Poslední svědectví o přítomnosti vlka v Krkonoších pocházejí z roku 2013. Jaká je situace dnes?
Vlci se uchytili v bývalém východním Německu, ve vojenských prostorech, které opustila sovětská armáda. Dnes na německé straně žije téměř 20 smeček, přičemž každou může tvořit tři až sedm zvířat. Už nemají prostor, aby se uživila, a začínají se šířit dál, což je přirozený proces. Jakákoli vzdálenost pro ně není překážkou. Vlk označený telemetrickým obojkem v německém Sasku byl kontrolován v Bělorusku. Pro vlka je tak otázka jedné nebo dvou nocí, než dojde z nejbližších německých nebo polských lokalit do Jizerských hor či Krkonoš. Jeho výskyt v Krkonoších byl zatím náhodný. S velkou pravděpodobností šlo o vlky, kteří zavítali ze Saska a pokračovali dál.
26. března 2015 |
Mohou v dnešních Krkonoších vlci trvale přežívat?
Vlci jsou stále velmi plachá zvířata. Proto si myslím, že v Krkonoších nikdy nebudou mít ideální podmínky, aby dlouhodobě přežívali. Řekl bych, že se jedna smečka může uchytit v podhůří. Napadá mě třeba oblast rozsáhlých lesů okolo Martinic. Vlci jsou schopní si na člověka zvyknout, když znají klidná místa s minimální mírou rušení. Mohou mít noru i pár desítek metrů od frekventované turistické cesty. Ale Krkonoše jsou příliš navštěvované a pohyb lidí po celý rok a po téměř celé jejich ploše je zde značný. Mnohem větší šanci má Broumovsko, tam je také opakovaný výskyt vlka z poslední doby potvrzený.
Je naše společnost, která si odvykla sdílet životní prostor s predátory, na návrat divokých šelem připravená?
Vnímám snahu médií a různých organizací na to společnost připravovat, ale obávám se, že vždy bude existovat určitá skupina, která se s přítomností vlka nikdy nesmíří. Před 15 lety provedl profesor Červený z České zemědělské univerzity anonymní průzkum mezi 400 myslivci na Šumavě. Deset procent respondentů se přiznalo, že nelegálně zastřelilo jednoho nebo více rysů. V loňském roce průzkum zopakoval a přiznalo se 14 procent. I když vezmeme v potaz určitou statistickou chybu, dá se předpokládat, že trvale jedna desetina myslivců na Šumavě si po šelmě ráda vystřelí. Obávám se, že mezi myslivcem na Šumavě a na Broumovsku, v Jizerských horách nebo v Krkonoších nebude velký rozdíl. I tady by se našli takoví, kteří by neměli problém rysa nebo vlka zastřelit.
Šelmy v KrkonošíchJeště v 17. a 18. století velké šelmy v krkonošské přírodě běžně žily. Rys byl vyhuben kolem roku 1800, od té doby se tu vyskytoval jen sporadicky. V roce 1963 lidé údajně viděli rysa ostrovida u Pomezních Bud, ojedinělé nálezy pocházejí z 80. a 90. let minulého století na polské straně Krkonoš a Jizerských hor. Poslední vlk měl být zastřelen v roce 1842, ale neexistují žádné spolehlivé důkazy. Polské historické prameny uvádějí zástřel vlčice se sedmi mláďaty v roce 1766. Vlky i rysy chovala v 80. letech minizoo ve Vrchlabí, obě šelmy se v zajetí úspěšně rozmnožovaly. Historicky nejlépe zmapovaný je výskyt medvěda hnědého. Už zkraje 18. století byl na české straně Krkonoš velmi vzácný. Jeden z posledních exemplářů tady lovci zastřelili v močálovitém pralese Medvědího dolu v září 1726. Jeho vycpaninu má ve své sbírce vrchlabské Krkonošské muzeum. V následujících 10 letech bylo na polské straně hor uloveno ještě devět medvědů. Poslední krkonošský exemplář byl uloven v Obřím dolu v srpnu 1802. Na další spolehlivé stopy po medvědovi odborníci narazili až po dvou stoletích, počátkem 90. let minulého století ve východních Krkonoších. Správa Krkonošského národního parku začala velké šelmy sledovat od roku 2000, kdy se potvrdil návrat vlků a rysů. Od roku 2015 jsou Krkonoše součástí celorepublikového monitoringu velkých šelem, který vede Hnutí Duha Olomouc. |
Je vůbec návrat velkých šelem do přírody žádoucí?
Pro rovnováhu v přírodě je dobré, když kořist i predátoři jsou ve vzájemně vyrovnaném stavu. Šelmy pomáhají udržovat dobrou kondici své kořisti. V případě rysů a vlků jde zejména o srnčí zvěř, jeleny a divoká prasata. Je prokázané, že v místech, kde jeleni žijí dlouhou dobu se šelmami, jsou mnohem kvalitnější trofeje. Pro zdravotní stav zvěře je predátor dobrá věc. K tomu nejen Krkonoše, ale i další regiony se potýkají s vysokými stavy zvěře a velkými škodami na lesních porostech. Souvisí to s tím, že ve volné přírodě kromě myslivce s puškou chybí další regulační faktor. Teď by se v tom rysové a vlci mohli opět angažovat.
Přijde někdy doba, kdy na horách bude zase žít medvěd, nebo je to úplné sci-fi?
Myslím si, že v Krkonoších je to bez šance. Od roku 2000 jsme dohledali jediný nejistý nález medvěda v polském podhůří Krkonoš. Začátkem 90. let se jeden osamělý medvěd po tři roky potuloval mezi Orlickými horami a Krkonošemi. Jejich nejbližší destinací je Slovensko. Dostat se do Krkonoš pro ně představuje obrovskou štreku s velkým množstvím překážek v podobě silnic a dálnic. Medvěd navíc potřebuje klid na velké ploše a ten v Krkonoších chybí. Na rozdíl od vlka nebo rysa v tak zalidněné a navštěvované krajině nemá šanci se chytit.
Troufnete si odhadnout, jak budou Krkonoše vypadat za 10 nebo 20 let?
Doufám, že se zde rysové budou trvale rozmnožovat, že je lidé budou považovat za přirozenou součást krkonošské přírody a že se k nim podle toho budou na území národního parku chovat. V případě vlků očekávám, že by se někde v podhůří mohla do 10 let alespoň jedna smečka objevit.
