Záchraně nosorožců jsme mnohem blíž i díky Sudánovi, věří šéf zoo Rabas

  • 1
Přestože po smrti 45letého samce Sudána v keňské rezervaci Ol Pejeta zbývají na světě poslední dva nosorožci severní bílí, šance na jejich rozmnožení roste. Podle Přemysla Rabase, ředitele Safari Parku ve Dvoře Králové, vědci nikdy nebyli blíže tomu, aby nejohroženější savce planety dokázali rozmnožit uměle.

Přemysl Rabas strávil v Keni poslední chvíle s umírajícím Sudánem. Právě dvorská instituce před devíti lety poslala do africké rezervace čtveřici nosorožců. Doufala, že se je tam podaří rozmnožit.

Ukázalo se však, že samice nejsou přirozeného početí schopné, a snaha vědců se proto napnula k umělému oplodnění či využití kmenových buněk (více v článku Bílé nosorožce mají zachránit kmenové buňky, byl by to světový průlom). 

Velmi důležitou roli v tomto směru sehraje i Sudán. Vědci totiž využijí genetický materiál, který z jeho těla odebrali. „Pokud se v budoucnu nějaké mládě narodí, je velmi pravděpodobné, že to bude potomek Sudána,“ říká Přemysl Rabas.

Sudán a bílí nosorožci

Během necelých tří let zemřeli tři nosorožci severní bílí. Zbývají poslední dvě samice. Blíží se definitivní soumrak tohoto druhu?
Ono to tak vypadá, ale ve skutečnosti to tak není. V roce 2009, kdy dvorská zoo poslala do Afriky čtyři nosorožce severní bílé, tak jich na světě bylo osm. Teď sice zbývají poslední dva, ale paradoxně jsme mnohem blíž šanci je rozmnožit, než jsme byli před těmi devíti lety.

Nebyla už žádná šance Sudánův život prodloužit?
Já si spíš říkám, jestli jsme ten okamžik odhadli správně, jestli jsme neměli naopak jeho život o několik dní zkrátit. Už při první krizi před 14 dny jsme o tom vážně uvažovali. Při druhé krizi bylo naprosto jasné, že se s tím nedá nic dělat. Myslím si, že jeho smrt není ničím, z čeho bychom měli být smutní, protože Sudán prožil krásný a dlouhý život. Do poslední chvíle o něj bylo pečováno.

Jak vypadaly poslední okamžiky jeho života?
V neděli jsme se dozvěděli, že Sudán lehl a nemůže vstát, během několika hodin jsme odletěli do Afriky. Návrh Safari Parku Dvůr Králové a Ol Pejeta Conservancy v pondělí ráno odsouhlasil státní veterinář a odpoledne byl nosorožec utracen. Do poslední chvíle přijímal potravu, ale už nebyl schopný chodit. Dostával tišící prostředky, neměl velké bolesti. Jeho odchod byl celkem klidný.

Co nyní bude s tělem nosorožce?
Odebrali jsme celou řadu genetických vzorků: z uší, průdušnice, varlat a tak dále. Zbytek těla bude zpracován tak, aby se z něj zachovalo co nejvíce. Jak kosti, tak kůže budou nabídnuty nějakému velkému světovému muzeu.

Byl Sudán v něčem výjimečný, tak jak jste ho poznal?
Výjimečná byla už samotná podstata, že to bylo poslední zvíře svého druhu odchycené ve volné přírodě, které se dožilo velmi vysokého věku. V přírodě by se Sudán bezesporu takového věku nedožil. Byl to poměrně přátelský nosorožec, všichni ošetřovatelé v Ol Pejetě si ho oblíbili. Měli k němu velmi blízký vztah. To ostatně bylo vidět v pondělí. Když jsme jim vysvětlovali, že i přes jeho smrt má tento druh naději na přežití, neobešlo se to úplně bez slz.

Uhynul poslední nosorožec severní bílý, na světě zbývají už jen dvě samice

Ví se přesně, kolik Sudánovi bylo let?
Úplně přesně to nevíme, protože byl odchycený jako mládě. Pětačtyřicet let je ten nejpřesnější odhad, jaký můžeme říci.

V jakém zdravotním stavu jsou Nájin a Fatu, v současné době poslední zástupkyně svého druhu na planetě?
Obě jsou výrazně mladší než Sudán, zdravotní stav odpovídá jejich věku a místu, kde žijí. Nechci to zakřiknout, ale myslím si, že by se s nimi dalo ještě řadu let pracovat.

Jedinou nadějí na záchranu nosorožců severních bílých je pokus odebrat zbývajícím samicím vajíčka a vytvořit embryo v laboratorních podmínkách. V jaké fázi tento projekt je?
Ona to není jediná naděje. I kdyby toto selhalo, tak tím, že máme hodně genetického materiálu, další cesta, byť delší a nákladnější, vede přes kmenové buňky. To lze provést nezávisle na tom, jestli zvířata jsou živá, nebo ne. Je to záložní plán. V tuto chvíli jsme tak daleko, že jsme v několika evropských zoo na samicích příbuzného nosorožce vypracovali techniku odběru vajíček. Umíme vytvořit embryo v laboratoři a v nejbližších měsících bychom se měli do Ol Pejety vrátit, abychom odebrali vajíčka posledním dvěma samicím. Tato procedura se bude opakovat i v dalších letech nejméně dvakrát třikrát ročně, abychom měli co největší množství zmrazených a připravených embryí pro případné příjemkyně.

Kdy by se zárodky nosorožců mohly dostat do těl náhradních matek?
To nedokážeme říci. Pro nás je zásadní vytvořit embrya a mít je zmrazená, abychom měli jistotu. Pak jde o to pokusy zvýšit pravděpodobnost, že se embryo uchytí, protože i u člověka se při embryotransferu ne každý zárodek dál vyvíjí. Potřebujeme mít jistotu, že procento úspěšnosti bude přijatelné. Teprve potom bychom začali tato vzácná embrya rozmrazovat a dávat je do děloh příjemkyň.

Přispěl k těmto snahám nějak i Sudán?
Určitě. Podstatné je, že z něj máme mnoho genetického materiálu, dokonce i semeno. Pokud se v budoucnu nějaké mládě narodí, je velmi pravděpodobné, že to bude potomek Sudána.