Dlouhovlasý rebel, hudebník, novinář, spisovatel a zakladatel ODS v Hradci Králové Petr Štěpánek patří k lidem z Královéhradeckého kraje, kteří měli k odcházejícímu prezidentovi blízko.
Petr ŠtěpánekNarodil se v roce 1958 v Hradci Králové, kde absolvoval veškerá svá studia. Po dokončení hradecké pedagogické vysoké školy a absolvování povinné vojenské služby pracoval jako učitel hudby a hudebník ve skupině Petra Hanniga. V devadesátých letech se živil jako novinář a jako redaktor České televize. Politicky aktivní začal být už v roce 1989, kdy v Hradci Králové spoluzakládal Občanské fórum. S Václavem Klausem spolupracoval v roce 1994, kdy byl Klaus předsedou vlády a Štěpánek působil jako jeho tiskový tajemník. |
S Václavem Klausem, tehdy ještě ministerským předsedou, spolupracoval v roce 1994, kdy zastával roli jeho tiskového tajemníka. "Václav Klaus má odvahu chodit proti proudu," říká Štěpánek, který v současnosti působí jako místopředseda Regionálního sdružení ODS v Královéhradeckém kraji.
Změnil se od roku 1994, kdy jste s ním měl možnost spolupracovat, a jak?
V tom zásadním je to stále stejný Klaus. Náročný k sobě i ke svému okolí. Neznám na naší politické scéně jiného politika, který by byl tak sečtělý, potažmo vzdělaný, navíc nadstandardně jazykově vybavený, obecně prostě připravený. Už léta tím vybočuje, a tím samozřejmě také mnoho jiných - obvykle pohodlnějších a méně pracovitých - štve. Má také stále odvahu dělat i nepopulární věci a chodit proti proudu. Navíc obvykle dohlédne dál než pouze do příštího týdne. I tím se od mnohých jiných liší. V šachové partii jménem politika bývá o pár tahů napřed. Za tohle všechno jej někteří milují a jiní nenávidí.
Čím se podle vás Václav Klaus zapíše do historie v pozitivním či naopak v negativním smyslu?
Vzpomínám, jak jsem kdysi premiéra Václava Klause coby jeho tajemník doprovázel na jednání s ukrajinským premiérem. Česká republika tehdy byla mezi postkomunistickými zeměmi jasným ekonomickým premiantem. Ukrajinský předseda vlády přijel čerpat zkušenosti. O naší ekonomické transformaci nakonec nepadlo ani slovo. Sám Klaus za svůj největší úspěch považoval, že se u nás podařilo vytvořit klasický vějíř politických stran. Cítím to stejně. Nějaká zásadní negativa nevidím.
Byl jste s Václavem Klausem ve styku i v dobách jeho prezidentování?
Ne. Sledoval jsem jej na dálku jako kdokoli jiný. Při náhodných setkáních jsem s ním prohodil pár slov.
Jaký vidíte největší rozdíl mezi Václavem Klausem ministerským předsedou a Václavem Klausem prezidentem?
Václav Klaus vždy uměl hrát roli. A jiná je politická role premiéra a jiná role prezidenta. Nejmarkantněji se to projevilo v souvislosti s Lisabonskou smlouvou. Vím, že Mirek Topolánek si o Lisabonské smlouvě v zásadě myslí to samé co Klaus. Přesto je tahle věc v jejich rolích významně rozdělila. Zároveň si dovoluji spekulovat, že v roli premiéra by se Klaus nakonec zachoval stejně jako Topolánek.
Václav Klaus slibuje, že po odchodu z Hradu o něm bude slyšet možná ještě víc a hlasitěji než doposud. Vítáte to? Jaká by teď měla být jeho role ve společnosti a na co by podle vás měl upozorňovat a za co se bít?
Nemyslím si, že Václav Klaus má ambici vracet se jakoby zpátky, ať už do role předsedy politické strany, či aspirovat na funkci premiéra. Spíše může ještě sehrát roli jakéhosi svorníku či ideového sjednotitele jisté nemalé části poněkud zdecimovaného pravicového spektra. Dokonce si myslím, že bezprecedentní podpásové útoky z posledních týdnů, jež na něj byly vedeny, jej k tomuto úkolu, možná dokonce poslání, významně přiblížily. Budu rád, jestli i tuhle roli přijme.
