Muž přijde domů, sedne si na křeslo, zapálí si doutník, hodí klíče do bytu od kanálu, vezme igelitku a jde pod most. To má být protiargument proti tvrzení, že bezdomovci si za svůj osud nemůžou. Problém je, že takto by nejednalo 99 lidí ze sta, ale vždycky se najde jeden, ze s ta nebo z tisíce, kdo ty klíče do kanálu hodí. Komu se libí život pod mostem nebo ve stanu. Nelze se totiž domnívat, že to, co je nepředstavitelné pro naprostou většinu společnosti, bude nepředstavitelné absolutně pro všechny. Tím netvrdím, že bezdomovci si mohou kompletně za svůj osud sami, ale tvrdím pouze to, že někteří lidé najdou slušnou motivaci i takovémuto životnímu stylu, což ostatně sami v rozhovorech často tvrdí.

Obecně s pomocí bezdomovcům vzniká určitý logický paradox: snažíme se jim pomoci, ale protože naše představy o dobrém životě jsou v rozporu s jejich, není jasné, jak by vlastně měla ta skutečná pomoc vypadat, protože oni nechtějí to, co my chceme, aby oni chtěli. Jak chcete pomoc člověku k něčemu, s čím on sám pomoci nechce - tedy s cestou k řádnému životu? Jediná představitelná pomoc z mého pohledu je ta, že jim usnadníme snášení jejich života - tedy že jim dáme více peněz, poskytneme více služeb a prostředků, aby s nimi neměli námahu. Je to sice nesmyslné, ale je to asi jediná pomoc v pravém slova smyslu. Jinak je těžko představitelné, jak pomoc někomu od něčeho, k čemu on sám směřuje a čeho opak mu nevyhovuje.

Politici a pomoc? Není to populární téma. To oni raději vykřikují hesla o pomoci jiným a pochybným, ale bezdomovců se štítí. Přitom o koho jiného by se měl stát v první řadě postarat, než o vlastní občany

Každý člověk jde za ziskem, a bezdomovectvi - stejně jako třeba mentální anorexie - se nedá vymýtit už z toho důvodu, že má i své kladné stránky. Vidět společnost uhánět vedle člověka a mimo něj a vnímat bláznivost a bezcílnost toho upoceného uhánění je jistě zajímavý zážitek - někdo si ho užije na čundru a řada bezdomovců si to užívá až do smrti.

nojo, ale co chcete dělat s lidmi psychicky nemocnými, pokud odmítají léčení?

násilím jim ho přece nemůžou nutit ani ti politici.

Aby ve 3. tisíciletí existovali lidé, kteří nemají trvalé bydlení je ostudou tohoto světa a v Evropě zvlášť. Proč před rokem 1989 neexistoval ani jeden jediný bezdomovec (vždyť HDP bylo o dost nižší)? Každý my měl mít povinnost pracovat a za to by měl mít zajištěno bydlení. Buď je člověk neschopen práce (nemoc, mentální zaostalost, věk,..), pak by měl mít nárok na nějakou podporu státu (= nás ostatních), aby měli důstojné bydlení, nebo je schopen práce a pak musí pracovat a mít důstojný příjem, který zajistí bydlení. Pokud pouze pracovat nechce, pak má být ve vězení jako příživník.

Je ovšem jasné, že pro některé lidi musí zajistit práci stát (byť i umělou a dotovanou), protože se "nevyplatí". Tam by se měli i něco naučit, získat pracovní návyky, aby později mohli být užiteční.

Na tohle vám ale řada sluníčkářů řekne, že "svoboda a další blá blá blá". Nejhorší je, že na té ulici jsou často nemocní lidí (hlavně psychicky, pravděpodobně po dllouhodobém užívání drog. S těmi ale nenaděláte nic, ti by utekli i z léčebny).