„Do maturitních oborů se přijímají žáci, kteří na maturitu nemají, měli by být na učňovském oboru a řádně se naučit řemeslo,“ říká Berdychová (VČ+STAN).
Nepřátele má nejen kvůli slučovacímu plánu 21 krajských škol, ale hlavně kvůli údajné politické zradě rovněž ve hnutí ANO, za které čtyři roky „kopala“ v Poslanecké sněmovně.
Jiná žena by se z takového tlaku nejspíš složila, ona však žádnou únavu, a dokonce ani emoce nedává znát. Údajně je připravena čelit ještě daleko větší smršti, která s největší pravděpodobností vypukne příští rok při slučování gymnázií.
Martina Berdychová
|
Překvapily vás poměrně ostré protesty proti slučovacím plánům?
Spíš mě překvapili někteří vystupující, kteří náhle změnili názor. Byli jsme na něčem dohodnuti, ale pak zazněl pravý opak, popřípadě podali zkreslené informace. Ale to se stává. Já jsem čekala, že kritika bude ještě větší. Když mluvíte s lidmi v terénu, všichni vám odsouhlasí, že optimalizace je nutná, protože školství se dostalo do stavu, že se s ním musí něco udělat. Problém však nastane, když se to dotkne jejich města, jejich školy.
Kdo z vystupujících změnil svůj názor?
Zklamalo mě například vystoupení pana Šubra (starosta Lázní Bělohradu - pozn. aut.). Měla jsem s ním schůzku již 21. září, kdy jsem si jej na jednání ohledně připravovaného plánu optimalizací pozvala jako prvního ze starostů. Přijel i s panem ředitelem místního SOU (Pavlem Petrem - pozn. aut.), bylo to velmi emocionální a řeč se víceméně stáčela jen k projektu zateplování budovy učiliště a sportovní haly.
Snažili jsme se mu vysvětlit, že ten projekt potřebujeme stáhnout, abychom jej mohli dát do další výzvy operačního programu životního prostředí, kde máme šanci získat o dva miliony vyšší dotaci, protože objekty určitě zateplovat chceme. Jen krátce jsem mu měla možnost říct, jaký záměr máme s učilištěm, že mu nabízím další jednání a že ráda přijedu i na zastupitelstvo města. On mě však od té doby již nekontaktoval. S panem Šubrem se mi podařilo setkat až 13. listopadu. Návrh jsem mu představila a nabídla mu další jednání například o oboru obráběč kovů. Loučili jsme se s tím, ať se ozvou. Ale neozval se nikdo. Překvapilo mě i vystoupení pana ředitele Hrušky (ISŠ Nová Paka - pozn. aut.), který se vyjádřil v tom smyslu, že neměl informace. Ale opakuji: čekala jsem, že to bude ještě ostřejší.
To se možná dočkáte za rok, až představíte návrh na sloučení gymnázií.
Od začátku jsem říkala, že krok, který předkládáme, není nikterak radikální, víceméně jím zachraňujeme vzdělávání na malých městech. Otázku gymnázií chceme otevřít až v příštím roce, ale je pravda, že to bude ještě mnohem náročnější.
Máte již ve věci optimalizace gymnázií alespoň rámcovou představu, jak ji provést?
Návrh konkrétních kroků budeme připravovat s odborem školství. Oslovila jsem starosty hlavně menších měst, jestli mají zájem na zachování víceletých gymnázií. Setkáváme se totiž třeba s tím, že ta osmiletá jsou konkurencí pro základní školy a odebírají jim děti. Mimochodem, když Česká školní inspekce porovnávala vědomosti žáků šesté třídy a těch z prvního ročníku střední školy, šesťáci toho z češtiny a matematiky uměli víc. Musíme si položit otázku, co se na základních školách děje a proč poměrně velké procento dětí hlavně v menších městech odchází na víceletá gymnázia. Téměř všichni starostové mi řekli, že na zachování víceletých gymnázií mají zájem, takže to nebude jednoduché.
Jak dlouho jste na současné optimalizaci pracovala? Kromě jiného totiž zaznívá, že ten návrh byl nepřipravený.
Intenzivně od léta. Zřídili jsme školskou komisi jako poradní orgán kraje, poté jsme vše řešili i s krajským odborem školství. Zaměřili jsme se na školy, které měly největší problémy, nejmenší počet žáků a jimž hrozily existenční potíže. Věděli jsme, že kdybychom ten krok neudělali, o ty školy bychom mohli úplně přijít.
Kraj schválil slučování škol |
Na zastupitelstvu zaznělo, že kraj na dofinancovávání školství ročně vydá kolem 18 milionů korun. Je ta informace správná?
Na dofinancovávání máme rezervu přibližně do 20 milionů korun. Nyní to bylo kolem 17 milionů, ale ředitelé škol stále přicházejí s dalšími požadavky.
Znamená optimalizace, že nyní těch 17 milionů korun ušetříte?
Úplně jsme nepočítali, kolik ušetříme, protože to není náš primární zájem, kvůli kterému jsme optimalizační kroky dělali. Pro nás je nejdůležitější kvalita vzdělávání. Jsme v situaci, kdy nabídka míst razantně převyšuje počet dětí. Ředitelé přijmou kohokoli a tím se snižují i požadavky na kvalitu. Do maturitních oborů se přijímají žáci, kteří na maturitu nemají, měli by být na učňovském oboru a řádně se naučit řemeslo. Takoví žáci neudělají maturitu ani napoprvé, někteří ani napodruhé. Ředitel je však přesto klidně přijme na jiný maturitní obor. Stává se tedy, že máme ve střední škole žáky, kterým je 26 i 28 let, ale ti stejně neodmaturují a systém opouštějí se základním vzděláním. To je přece nepřijatelné. Známe i situace, kdy se učitelé bojí žákům vytknout, že ve třídě spí nebo mají velký počet zameškaných i neomluvených hodin. A argument takových žáků? Ta škola může být ráda, že sem vůbec docházím. Naším cílem je kvalitní vzdělávání.
Zaregistroval jsem rovněž názory, jestli by třeba v porovnání s objemem peněz vynakládaných na zdravotnictví nebylo lepší dál dotovat i školství a vše nechat při starém...
Jenže tím nezvedneme kvalitu. Pořád budeme mít studenty-turisty, kteří přebíhají z jednoho oboru do druhého, ředitelé se budou dál snažit obory maximálně naplnit, budeme dál kritizováni například asociací hotelů a restaurací, proč máme na deseti školách obor kuchař – číšník, když to povolání pak z celého kraje jde skutečně dělat pouhých pět žáků. A to je jen jeden příklad.
Dostaly se ke mně i náznaky toho, že v otázce nástupnické školy při slučování hrály roli osobní vztahy, zkrátka protekce. Můžete to vyloučit?
Nemyslím si, že někoho z dotčených ředitelů bych znala osobněji. Osobní vazby zcela určitě nehrály roli.
Odbočme od školství. Je podle vás krajská koalice pevná a jednotná?
Ano. I když je uvnitř pět subjektů, pět různých názorů, které se musí dohodnout na určitém kompromisu a dokázat se rozhodnout. Ostatně to jsme ukázali i v otázce školství.
Čtyři roky jste byla i poslankyní. Co vám práce ve Sněmovně dala?
Hlavně jsem nečekala, že se tam dostanu. Brala jsem to spíš jako výpomoc, abych na té kandidátce a na třetím místě byla. Jenže nakonec jsme do sněmovny šli právě tři. Byla to životní zkušenost. I když v komunální politice jsem již od roku 2000, neuvědomovala jsem si, jak složitou věcí je legislativní proces, jaké aspekty do toho zasahují, že nemůžete všechno rychle změnit, jak jsem byla zvyklá od nás z vesnice. Ve Sněmovně není rok žádná doba. Může se i stát, že na něčem pracujete dva roky a pak se vám to na plénu rozsype během pěti minut. Výsledkem je zkušenost, ale i kontakty a možnost navázání spolupráce, které nyní mohu využívat i pro kraj.
