Muž, který naučil Hradec tančit. Kvůli opraveným sálům se soudí dodnes

  8:40aktualizováno  8:40
Jaroslav Krtička patří k výrazným osobnostem hradecké kultury. Na parket přivedl několik generací tanečníků a vybudoval největší taneční školu v Hradci Králové. Sály v bývalém kině Střelnice však musel opustit a se sociální demokracií se soudí dodnes.

Taneční mistři Jana a Jaroslav Krtičkovi. | foto: Tomáš Hejtmánek, MF DNES

Dost možná, že každý druhý obyvatel Hradce Králové prošel tanečními kurzy manželů Krtičkových. Jaroslav s nimi začal už ve svých dvaceti letech a v taneční škole nedávno načal pátou dekádu. Před několika lety ho však postihla srdeční příhoda, po níž se z kurzů stáhl a nyní trénuje už jen seniorské taneční páry.

Jaroslav Krtička

Taneční mistr Jaroslav Krtička se nyní věnuje hlavně soutěžím, do Hradce...

  • Narodil se v roce 1954 v rodině s pěti dětmi. Všichni sourozenci se věnovali tanci.
  • Jeho bratr založil v Hradci Králové taneční klub, který Jaroslav později převzal a po revoluci transformoval v Taneční školu KROK.
  • Od mládí vyučoval v tanečních kurzech v několika městech na Hradecku, Náchodsku i Rychnovsku. Později se omezil na Kostelec nad Orlicí a hradecký sál na Střelnici.
  • Po uzavření kina Střelnice získal nájemní smlouvu a vybudoval tam taneční centrum se třemi sály a zázemím. V objektu měl zůstat 20 let, ale vlastník ČSSD mu neprodloužil smlouvu. Neshodli se v uznání výše investic do oprav objektu.
  • Při sporu právníka Zdeňka Altnera s ČSSD zažaloval stranu o proplacení neuznaných investic, čímž ji vystavil riziku insolvence. Sociální demokracie kontrovala žalobou za neuhrazené nájemné. Kvůli soudním sporům nakonec jeho taneční dostaly výpověď i ze sálu na Střelnici. S ČSSD se soudí dodnes.

Tančíte od dětství?
Od páté třídy. V té době ještě nebyl tanec populární, vlastně byl spíš zavrhován a na základní škole to bylo zakázáno. Tak jsem tančil potajmu.

Jak jste se tedy k tomu dostal?
Nejstarší bratr začal tančit a byl velice úspěšný. Můj druhý bratr se v tom zhlédl a protože mě měli hlídat, musel jsem tréninky vytrpět. Pak jsem se začal na parketu pohybovat také. Vlastně jsme se snažili být jeden lepší než druhý. Byli jsme čtyři bratři a jedna sestra a všichni jsme tančili. Já jsem u toho vydržel nejdéle.

Váš nejstarší bratr založil v Hradci i taneční klub.
Amatérský taneční klub fungoval od 60. let. Byl hodně velký, měl několik divizí a když jsme jeli na soutěže, jely třeba dva autobusy. V roce 1990 přešel klub na soukromou taneční školu. Dali jsme jí název Krok, protože to je základní jednotka pohybu a také jakási zkratka Krtička OK.

Kdy jste začali vyučovat taneční?
Dělali jsme je už ve velice mladém věku, začali jsme v roce 1975. Byly to ale těžké podmínky, řekli nám, že hopsat se naučí každý. Museli jsme si udělat konzervatoř a teprve pak nám to povolili. Začínali jsme v Novém Městě nad Metují a v hradecké Koruně, kde jsme dělali taneční pro učiliště ČKD. Postupem času jsme toho po okolí nabrali strašně moc a pak jsme to museli rozdat sourozencům a přátelům. Zůstali jsme věrní už jen Kostelci nad Orlicí a Hradci Králové.

Učili jste ještě nedávno, vaší školou tak prošlo několik generací Hradečanů.
Když do tanečních přijde váš absolvent a říká: „Dobrý den pane Krtičko, já vám vedu svoje děti,“ to je úžasné. Zažili jsme to několikrát a velice nás to potěšilo.

Na pódiu jste dva, v sále je dětí několik set, pamatujete si některé tváře?
Občas ano, výrazné typy si pamatuji dodnes a jsem schopen si je vybavit. Samozřejmě u všech to nejde.

Jak se lidé v Hradci Králové za ta desetiletí změnili?
Když jsem s tanečními začínal, byly takové povinnostní, trendové. V revoluční době přišel jakýsi útlum - vše zahodíme, všechno bude jinak. Pak se ale začala klientela vracet. Taneční byly zajímavé, tanec patří do společenského vzdělání a ta skupina, které říkala, že to nepotřebuje, se pak začala vracet v pětatřiceti a výš. Jsme tomu rádi. Oni zjišťují, že jim dorostly děti, že se mohou věnovat sobě, a přicházejí tančit. Chtějí se naučit, co vidí v televizi. Je to něco, co jsme tu dřív neznali. Obdivovali jsme to v zahraničí a teď to můžeme vidět i u nás.

Asi nejslavnější éru jste zažili na Střelnici. Kde jste učili předtím?
Po Koruně jsme byli v Adalu a na Střelnici jsme šli v roce 1999. Pak za námi přišli, že se tam zavírá kino, tak jsme do něj z Malšovic přesunuli taneční centrum. O kurzy na Střelnici byl obrovský zájem, byly absolutně vyprodané. Většinou se říká, že chlapců bývá méně, ale nám se roky stávalo, že jsme měli převahu chlapců a děvčata dobíhala.

Fotogalerie

Kvůli sálu bývalého kina jste později měli poměrně ostré spory, dokonce jste se i soudili.
Když jsme tam šli, říkali nám, že si to srovnáme a máme sál. Ty úpravy ale trvaly dva roky, prostor byl neskutečně zchátralý. My jsme do něj investovali několik milionů a měli jsme tam působit 20 let. Po deseti letech nám však vypověděli smlouvu a dodnes se to řeší soudně. Vzali jsme si velké úvěry. Banky nám věřily a zachovaly se velice vstřícně, takže úvěry doběhly v normálním režimu.

Přesto vás Střelnice nechala dělat taneční dál?
Ještě několik let, než se zjistilo, že ten soudní spor vrcholí a jsme tam nežádoucí. Pak jsme se přesunuli do Aldisu. Je to nesrovnatelné prostředí, jak prostorem, tak možnostmi.

Vy jste byl v obrovském zápřahu: taneční, v týdnu tréninky, o víkendech soutěže. Kdy přišel ten zlom?
Postihla mě nenadálá a velice závažná srdeční příhoda. Byl jsem na soutěži v zahraničí a už tam mi bylo trochu nevolno. Nejspíš mě dorazila cesta zpátky. Vracel jsem se dvanáct hodin po dálnici a doma jsem nevystoupil z auta. Po těch dálnicích se mnou snad jeli všichni andělé. Musím poděkovat hradecké nemocnici, okamžitě mě operovali a vrátili zpátky. Byl to takový zdvižený prst: Pozor chlape, chceš tu být do 160, tak brzdi! Člověk se ohlédl a zvážil, jestli to může jít takhle dál a co upřednostnit. Po operaci jsem byl v lázních a dcera mi zařídila rehabilitaci ve Spojených státech. Tam jsem byl tři měsíce a to mě nakoplo zpátky.

Pak jste začali předávat školu, co jste si ponechali?
Trénujeme velice skvělou partu seniorských tanečníků, kteří jsou druzí vicemistři České republiky. Je tam věkový průměr 46 let a to je práce, která je i nás baví. Byli jsme požádáni, abychom v Hradci dělali manželské kurzy. Uvidíme, jak dlouho budeme moci. Je to příjemná věková kategorie, vědí, co chtějí, a přicházejí, protože je to baví.

Jezdíte teď častěji za vnoučaty?
Otočili jsme trochu ten systém. Dříve jsem hodně věcí odmítal, protože jsem měl školu a taneční. Teď využívám pozvání do zahraničí a dvakrát měsíčně porotuji soutěže. Člověk by si měl uvědomit, že každá etapa života má strašně krásné chvíle a že je škoda je promeškat a neužít si je.

  • Nejčtenější

Zahraniční dělníci zbili sousedku, která se bránila sexu. Dostali šest let

Krajský soud v Hradci Králové potrestal šesti lety vězení dva Maďary za pokus těžkého ublížení na zdraví a pokus o...

Obžalovaný z výroby dětského porna peskoval žalobce a vyhodil pojistky

U Krajského soudu v Hradci Králové pokračoval proces s Pavlem Rohelem, kterého viní z výroby dětské pornografie a...

Koloběžkář jel v protisměru po kruhovém objezdu a srazil se s autem

Jezdec na elektrokoloběžce si na okružní křižovatce na předměstí Trutnova chtěl zkrátit cestu. Jenže tím se dostal do...

Liberec v Lize mistrů končí, Hradec vysokou výhrou stvrdil postup

Hokejisté Hradce Králové stvrdili postup do vyřazovací části Ligy mistrů na závěr základní skupiny H vysokým vítězstvím...

My postižení dítěte nezavinili, odráží hradecká nemocnice výčitky z Pardubic

Fakultní nemocnice Hradec Králové odmítla pochybení v případu předčasného porodu ženy z Vamberka. Dítě přišlo na svět...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Vzestupy a pády Mika Tysona. Dokument zdarma o tom, co ho poslalo až na samé dno

Dokument o životě jednoho z nejslavnějších boxerů na světě, Mika Tysona, si odbyl svou premiéru na prestižním filmovém...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Muzeum v Hradci přestavuje Gayerova kasárna, uchová tam torzo pevnosti

V centru Hradce Králové začala přestavba Gayerových kasáren na moderní zázemí krajského muzea. Oprava přijde na 282...

Obžalovaný z výroby dětského porna peskoval žalobce a vyhodil pojistky

U Krajského soudu v Hradci Králové pokračoval proces s Pavlem Rohelem, kterého viní z výroby dětské pornografie a...

Nová Paka staví terminál pro autobusy, který nabídne čekárnu i toalety

Konečně začala přestavba autobusového nádraží v Nové Pace na Jičínsku. Pětadvacet let tam cestujícím sloužily jen...

Premium

V Peci pod Sněžkou odmítají stavět lanovku. Vlekaři obviňují stát

Některé investice v lyžařských střediscích Krkonoších jsou ohrožené. Vlekařům vadí, že na státní pozemky mají většinou...

KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo
KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo

Měli jste možnost si přečíst o mém porodu a o pobytu v porodnici na šestinedělí. Nyní bych chtěla rozvést poslední a nejtěžší část mého příběhu. První půlrok mého mateřství.

Najdete na iDNES.cz