Silně muzikální Drak umí být lyrický, v lani hraje skoro celý soubor

Neznám krásnější pocit v divadle, než když se divák může zcela spolehnout na vypravěče, který navíc nepodceňuje jeho fantazii. Královéhradecký Drak, jenž stále zůstává jistotou chytrého divadla pro děti všech věků, si v nové inscenaci O bílé lani pro děti od osmi let zkusil kolektivní vyprávění, jenž je spíše koncertem s jemnou komiksovou ilustrací a velmi střídmým herectvím.

Inscenace O bílé lani v hradeckém Divadle Drak. | foto: Jiří N. Jelínek

Prvních pár minut, když se na jeviště usadí početný orchestr, může znejistit, lehce přepjatý úvod s patosem připomene dávné nedělní rozhlasové pohádky či ještě dávnější úmornou skazku z hradeckého planetária o Jitřence, „z nebes dívence“.

Jenže v Draku bývá všechno jinak a platí to i v nejnovějším kusu režiséra Jakuba Vašíčka a dramaturga Tomáše Jarkovského.

Kouzlo poetické až melodramatické inscenace stojí na slovu, lyrice a hlavně na všudypřítomné muzice Jiřího Vyšohlída, který rozmáchle využil veškerou muzikálnost souboru i technických složek.

Lyrické tóny v silných až janáčkovských melodiích podtrhují „rozhlasovost“ příběhu princezny Jitřenky, která nesmí do šestnácti let spatřit denní světlo, skvělým odlehčením je swingové retro se stepařským číslem Luďka Smadiše a mišíkovské blues krále, jehož skvěle s nebývalým citem hraje Milan Žďárský. A nelze opomenout, že ještě snad nikdy nezněly zhudebněné nádherné verše Jana Skácela tak samozřejmě.

O bílé lani

Divadlo Drak Hradec Králové

Režie: Jakub Vašíček

Dramaturgie: Tomáš Jarkovský

Hudba: Jiří Vyšohlíd

Hodnocení: 80 %

Něžná lyrika provází i nápadité stínové divadlo „v zrcadle“, s efekty se však šetří, zdrženlivost je také výsadou všestranné Petry Cicákové v titulní roli stejně jako Pavly Lustykové či Milana Hajna.

O to více vynikne vpád narozeninových klaunů Jendy a Vendy v podání Jana Popely a Václava Poula s humorem tak pitomým, až to bolí, ale kouzelně.

Dokonalý extrakt největších šíbrů, kteří cítí v zábavě pro děti kšeft a zlatou žílu, ale jsou schopni jen vytlemenosti, upoceného křenění a povykování. Jak pravil svému divadlu kdysi Josef Krofta: „Jsi Drak, ne Dáda!“