Premiéra hradeckého Klicperova divadla Bez bab! | foto: Klicperovo divadlo

RECENZE: Premiéra Bez bab! je herecké divadlo, které diváky strhne

  • 0
První premiérou 130. sezony Klicperova divadla byla komedie Kutloch, kterou režisér Jan Sklenář překřtil na Bez bab! Dobrý text režisér rozsvítil do velkých čtyř příběhů, jež ještě sílí s přesně dávkovanou nadsázkou.

Kdysi při zasvěcené debatě o literatuře u písku a malty pravil zedník, zarytý nečtenář: „Všechno dobré jednou zfilmují“. Film podle divadelní hry Kristofa Magnussona měl v Německu premiéru 2. října, hradecká inscenace Bez bab! aneb Kutloch v režii herce Jana Sklenáře v Klicperově divadle o týden později. 

Bez bab!

Nevím, jak dopadl německý Männerhort, ale na Sklenářově verzi by se dávný kolega od míchačky bavil královsky. A jistě i sofistikovanější estéti, neboť režisér dobrý text rozsvítil do velkých čtyř příběhů, jež ještě sílí s přesně dávkovanou nadsázkou.

Komedií, v nichž se fóry neříkají, ale hrají, je málo. Sklenář, ač režisér debutant, přemýšlí herecky, své režijní gesto spíše jen občas hravě naznačuje, hlavně své čtyři herce vede po nejpřesnější cestě - po smyslu a příběhu.

Traumata z nákupů si sdělují jako veteráni z pláže Omaha

Z textu, jenž pro něj byl „brilantní bakalářskou anekdotou“ pro čtyři herecké příležitosti“, vytáhl maximum a používá-li občas klipovitý rytmus, ví proč. A divák také. Ač ho může vyděsit přestřelená exprese při počátečních vstupech na scénu, strach je o aktéry i skládací gauč.

Bez bab! aneb Kutloch

Klicperovo divadlo, Hradec Králové, 120 minut. Režie: Jan Sklenář
Hodnocení­: 80%

Tři muži, vlastně tři oběti sobotních velkonákupů svých manželek, se zašívají v kotelně nákupního centra Paradaj, až je objeví odhodlaný hasič, stejný chudák jako kumpáni. Traumata z nákupů si sdělují se stejnou osudovostí jako veteráni z pláže Omaha, což podtrhuje sugestivní světlo. Každý ženatý pro ně najde soucit a pochopení.

Chlapecký ajťák ze spořitelny Eroll si své chlapáctví potvrzuje Hemingwayem, manažer Lars je robustní ztělesnění samce z internetových seznamek, hasič Mario zastupuje romantika s delším vedením. 

Jen stárnoucí pilot Helmut, strůjce celé zašívárny, působí moudře a vyrovnaně, leč všechno, jak káže zákon současných komedií, bývá jinak. Herecký kvartet Josef Čepelka, Filip Richtermoc, Vojtěch Dvořák a František Staněk oblékl své figury jak lakýrky od Bati, v obdivuhodné souhře a nasazení. A nadsázky.

Mohla by to být moralita o neschopnosti komunikace mezi pohlavími, o zbytečně ukrývaných traumatech rozbolavělého mužství za fasády světáckých lamželez, ale na to je hra i výklad rafinovanější. 

Jak blízko je od zachránců včel z Drábkových Akvabel k Magnussonovu pájení řetězu z pivních víček pro Guinessovu knihu rekordů!

Režisérovi dobře posloužila groteska

Výklad umocňují i sugestivní torza rockové klasiky i vlezlých slevových hlášení z „chrámu konzumu“ či mužný hip hop, pod čímž vším je podepsán David Smečka. Dotaženost je vskutku skvostná, včetně fotografií ze skutečných obchoďáků a programu plakátu a la Hollywood. 

Sklenářovi dobře posloužily groteska i převlekový vaudeville, ad absurdum dohnaný odtrženým knírem. Když je potřeba, hrdina v záchvěvu dlouho tutlaného zoufalství padá jak král Lear na kolena, čímž ale nahraje na další skvělý gag. Hraje se herecké divadlo staré, snad i sovákovské školy.

I konec s katarzí je filmový, s přidaným neilarmstrongovským „prvním krokem pro lidstvo“, jejž režisér rozehrává do skutečné velkoleposti, jakou mu komorní Beseda dovolí.