Pavel Wonka se narodil 23. ledna 1953 ve Vrchlabí. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho částečně německý původ mu pak často působil potíže.
V sedmdesátých letech se Wonka třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu, ale kvůli nevyhovujícímu posudku pokaždé neúspěšně. "Proto si začal kupovat knížky a vzdělávat se sám," říká bratr Pavla Jiří Wonka. Ze samouka se pak brzy stal "právník chudých".
V roce 1984 ho v zinscenovaném procesu v Trutnově za údajné rozkrádání socialistického majetku odsoudili ke 14 měsíců vězení. Po odpykání trestu se rozhodl kandidovat do Federálního shromáždění. Ústřední volební komise ho ale jako kandidáta zaregistrovat odmítla. Místo toho se po čtyřech měsících ve vazbě dozvěděl, že ho čeká další soud, tentokrát mimo jiné za rozvracení republiky. Vyměřili mu 21 měsíců.
Wonkovi pomáhali chartisté
V tu dobu se o Wonku začali zajímat signatáři Charty 77 a 7. srpna 1987, kdy rozsudek potvrdil Nejvyšší soud, poslali dopis na ministerstvo vnitra a prezidentu Husákovi: "Seznámili jsme se s předmětem soudní pře, s výroky obžalovaného, obhájce, soudce i prokurátora a důrazně protestujeme proti celému postupu soudu."
Marně, 13. srpna 1987 putoval Wonka za mříže minkovické věznice. Tam ho hned po příjezdu surově zbili.
Dva měsíce poté se opět ozývá Charta 77 a žádá prezidenta o jeho propuštění. "Zprávy, které máme k dispozici, nasvědčují tomu, že Pavel Wonka je v důsledku krutého zacházení ve stavu psychického zhroucení." Intervence je úspěšná alespoň v tom, že Wonka putuje do psychiatrické léčebny. "Odtud je jako zdravý propuštěn a vrací se domů. Jenže jak se vrací? Vyčerpaný muž, který téměř nemluví a bojí se každé návštěvy," popisuje Wonkův návrat v únoru 1988 Navara.
Přestože Wonka měl problémy s dýcháním, otékaly mu nohy a téměř nechodil, soud mu nařídil tříletý ochranný dohled. "S tím bratr samozřejmě nesouhlasil, musel by se totiž každý den hlásit na policii," vysvětluje jeho bratr.
Zemřel na nejasných okolností
Vysílený Wonka nakonec požádal o vystěhování do Německa. Po několika týdnech ho pozvali na vojenskou správu k vyřízení formalit souvisejících s vystěhováním, místo nich ho ale čekal další soud. K němu ho přivezli na kolečkovém křesle, mluvil pouze šeptem.
Přestože Wonka žádal o odložení jednání, Okresní soud v Trutnově ho 20. dubna 1988 odsoudil k pěti měsícům vězení. Odvolal se, ale stejně skončil v královéhradecké věznici, kde o čtyři dny později za dosud nevyjasněných okolností, údajně na plicní embolii zemřel.
Jeho rodina se tu zprávu dozvěděla až o dva dny později, navíc velmi nevybíravým způsobem. "Matka šla na poštu a tam náhodou zaslechla rozhovor dvou pracovníků, že tam mají ještě telegram pro Wonkovou, že jí umřel syn," líčí Jiří Wonka.
Je to dobrý nápad, vzkázal o jmenování Havel z Hrádečku
Na pohřeb Pavla Wonky se 6. května 1988 do Vrchlabí sjelo přes dva tisíce lidí z celé republiky. Policie k nim výjimečně byla benevolentní. "Zřejmě jim došlo, že tentokrát už to přehnali," míní Věchet
Původně měl nad Wonkovou rakví mluvit Václav Havel, toho ale policisté do Vrchlabí nepustili.
Za smrt Pavla Wonky se dosud nikdo před soudem nezpovídal. "Pavel Wonka byl poslední velkou obětí v komunistickém Československu. Udělení čestného občanství vnímáme jako možnost, jak se vyrovnat s touto temnou skvrnou v minulosti města," uvedla královéhradecká radní Lenka Jaklová.
Za dobrou snahu návrh považuje i bývalý prezident Václav Havel. "Domnívám se, že je dobře i s odstupem času připomínat naše nedávné dějiny a ty, kteří dokázali čelit tehdejší mocenské zvůli," vzkázal Havel z Hrádečku.
