Prvním lyžařem v Polici byl švec, boty si k lyžím šrouboval

Ve staré škole zvané Dřevěnka v Polici nad Metují na Náchodsku se otevřela výstava Zimní radovánky. Ukáže počátky lyžování, brusle ze slavné polické Katschnerovy továrny, sáně, sněžnice i dílnu na výrobu lyží.

První lyžaři se objevili na Benecku a v Jilemnici koncem 19. století. V roce 1903, kdy tři lyžařské spolky z Čech utvořily v Praze Svaz českých „lyžců“, se novinka dostala i do Police nad Metují a okolí. První pár lyží sem přivezl soudní rada doktor Šilhavý, nadšenci si je však začali vyrábět sami.

„Sokolský turistický pracovník František Kincl vzpomínal, že vše začalo na polickém Záměstí v domě čp. 122, kde žili mistr malíř Josef Vítek s ševcovským mistrem Janem Vanžurou.

V zimě 1907 je prý přepadla myšlenka lyžařská a jejich první lyže jim po dlouhých úvahách zhotovil mistr kolář v Pěkově,“ přibližuje počátky Jan Tůma z Regionálního muzea v Náchodě.

Lyže už měli, a tak švec vymýšlel vázání s řemínkem přes špičku a nárt boty. Jenže když sjel prvně v zimě 1908 Šolcův kopec v Malé Ledhuji, pokus skončil poničenými řemínky.

Brzdilo se holí

Výstava v Polici nad Metují

• Výstava ukazuje různé druhy sáněk, rohačky, vlčky či krusňata. Jsou tu staré lyže vyráběné Karlem Prokopem ze Rtyně, tulení pásy i historické brusle od polických firem Katschner, Merkur a Kovopol.
• Muzeum v Jilemnici zapůjčilo unikátní zařízení na napařování a ohýbání lyží a sáněk z původní dílny Vlastimila Albrechta z Jablonce nad Nisou. Výstava potrvá do 4. ledna. Ve dnech 24., 25. a 31. prosince a 1. ledna bude zavřeno

Podruhé oba koumáci obětovali staré boty, které přišroubovali za patu i špičku k lyžím. Švec Vanžura skončil pod kopcem naštěstí bez úrazu, ale boty se mu z lyží vytrhly. Nakonec jim poradila Vítkova matka, která si ve Vojenském kalendáři všimla obrázku rakouských vojínů při jízdě na lyžích. Z toho se inspirovali a pak už se jim prý jezdilo dobře.

V pionýrských časech každý lyžařil, jak uměl. Brzdilo se holí, s níž se prováděly i obraty. Sjížděly se svahy na Ostaši, Hejdě, z Boru do Machova i z kopců v Dědově, Dřevíči nebo na Turově. Poličtí lyžaři vyráželi na výlety na Hvězdu, Slavný, do Řeřišného či na Bukovinu. Lyžování se ujaly spolky, které pořádaly i závody v sáňkování, přibyly lyžařské závody.

Sokol Míla Pohl vzpomínal, jak v roce 1918 coby žák třetí třídy obecné školy sáňkoval z kdekterého kopečku přímo v Polici anebo jak se ve městě na rybnících jezdilo na bruslích „aušuskách“, které Katschnerova továrna nechávala levněji dětem svých zaměstnanců.

Děti zkoušely lyžovat i na podomácku vyrobených prkýnkách ze sudů, ale pak Sokol koupil k zapůjčení šest párů opravdových lyží. „Míla Pohl byl můj tatínek, tehdy opravdu byla jiná doba. Když mu bylo deset dvanáct let, na prázdniny chodil do Deštného k dědečkovi. Jednou ho tam dovedl tatínek, podruhé už šel sám. Pěkně přímou cestou mezi Hejšovinou a Borem a dál do Orlických hor,“ vypravuje polický lyžař Antonín Pohl.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Sám začal lyžovat kolem roku 1950, nějakou dobu závodně skákal, pak se věnoval sdruženářským závodům. V Polici Na Zámečku tehdy skákali z můstku šestnáct metrů, ale jako dorostenci dojížděli do Machova na větší můstek.

Zlatá éra lyžování patřila šedesátým a sedmdesátým letům

„Po škole jsme sedli na autobus a v Machově jsme skákali až do tmy. Pak jsme vzali skočky na ramena, vynesli je nad Bělý a sjeli do Police. Nebo z Harrachova do Rokytnice nad Jizerou jsme sjížděli na běžkách, skočky na rameni. Dnes si to člověk neumí představit, když se teď jezdí na běžkách za deset tisíc,“ usmívá se trenér polického oddílu, v němž sportuje přes třicet žáků.

Zlatá éra lyžování patřila šedesátým a sedmdesátým letům. K nejslavnějším polickým závodníkům patří Jiří Beran, který se jako běžec dostal na olympiády v Innsbrucku a Lake Placid.

Oddílem prošel i nynější běžec do vrchu Pavel Brýdl nebo juniorka Šárka Jirásková, která nyní jezdí za Ski Skuhrov nad Bělou.