Pro čtvrtou premiéru 130. sezony hradeckého Klicperova divadla sáhla dramaturgie po současném a řízném textu Francouze s alžírskou krví. Tvůrci s režisérem Janem Fričem mají trému o něco větší, neboť na sobotní premiéru se přijede podívat sám autor.
Mohamed Rouabhi, dramatik, režisér a herec, už v roce 2006 postavil na jeviště pět podvodníků, kteří se rozhodnou vloupat do opuštěného zámku. Prý je tam lup z dávné loupeže.
„Aby se k penězům dostali, potřebují sehnat pořádnou sbíječku, ale do klasických kutilů mají hodně daleko. Hra svým spádem a stylem humoru připomíná filmy jako Pulp Fiction, Podfu(c)k či Strach a hnus v Las Vegas,“ říká dramaturgyně Jana Slouková.
„Ironie, černý humor a výrazivo bez servítků, to jsou hlavní zbraně mafiánské grotesky tarantinovského ražení, kterou uvedeme pro drsňácké diváky starší patnácti let,“ pokračuje Slouková.
Hra Fligny, koks a kutilovéDrsnou partu vede Sergio, frajer, kápo a autor smělého plánu (Jiří Zapletal), dále v ní je Franckie, jeho nohsled a pravá ruka (Jiří Panzner), židovský kokainista Tony (Ondřej Malý), Ritchie, mlátička, amatérský básník a ctitel esoteriky (Vojtěch Dvořák), a hysterický homosexuál Jo (Jakub Tvrdík). Servírku Pamelu hraje Pavlína Štorková a pana Casaliho, pana Basmatiho a Tonyho matku Filip Richtermoc. Hru Fligny, koks a kutilové přeložil Jan Tošovský, autorem scény je Nikola Tempír, kostýmy navrhla Vladimíra Fomínová a hudbu složil Jakub Kudláč. |
Režisér Jan Frič, který v Hradci připravil už Mrzáka inishmaanského či Bylo nás pět, oceňuje na textu hlavně humor.
„Hra je dle mého názoru velice vtipná. Má ironický a hodně ujetý smysl pro humor, který je mi sympatický. Líbí se mi, že je hlavně ve slově, je plná hlášek, které nejsou tak úplně jednoduché, jak se zdají, třeba: Miluju současnou poezii, protože se nesnaží bejt prvoplánová,“ říká.
Samozřejmostí je ostrý slovník. „Právě ten dělá jazykovou stylizaci, navíc je to hra kongeniálně přeložená, to mě baví, znovuobjevila mi spoustu už zapomenutých nadávek, například oslovení ichtylové jsem slyšel naposledy na základce. Hra je svým způsobem podobná jiné, kterou jsem dělal před nedávnem v Liberci, jmenovala se Kokkola a byla o partě finských alkoholiků s naprosto zmateným a rovněž ostrým slovníkem. A byla to neskutečná sranda,“ říká Frič.
Hra ho lákala i z jiného důvodu: „Je pro partu chlapů, kteří hrajou debily, a pro to je v Hradci skvělá parta.“ Musí být radost pronášet věty jako „Ty vole! S váma jsem neměl chystat vloupačku, ale festival dementů. Mistrovství světa v demenci!“
Konverzační komedie je jeden z nejtěžších žánrů divadla. „Navíc tahle hra si s tou konvencí ještě hraje a použitým slovníkem ji vlastně trochu paroduje, takže to je na druhou. Je to zkrátka francouzský kus, kde se hodně mluví. Proto je hrozně těžké tomu dostát - nejlépe by se to hrálo úplně staticky, na židlích. Ale k tomu přichází kontrast velkého jeviště a velkého sálu, tuhle takřka komorní hru o slově předvést na velkém jevišti je celkem oříšek,“ přiznává režisér.
Železný zákon žánru velí, že každý z party břídilů, kteří touží být opravdovými mafiány, musí mít svou groteskní charakteristiku.
„Kápo Sergio rád vypráví příběhy, mlátička Ritchie píše básně a ujíždí na esoterice, Frankie se zase pořád snaží zavděčit Sergimu, židovský kokainista Tony stále bydlí se svou matkou a hysterický homosexuál Jo se rád chlubí svou pohlavní zdatností. Hra je skvělou příležitostí pro pánskou část našeho souboru, která se do zkoušení pustila skutečně s vervou,“ uvádí Slouková.
„A protože se pohybujeme na současné francouzské periférii, je jasné, že si chlapci na jevišti ve výrazivu občas neberou servítky. Vulgarismy jsou však užity vždy velmi vtipně a svou vynalézavostí vytvářejí další z komických rovin hry. Je nám ctí, že do Hradce zavítá autor hry, ve Francii ceněný dramatik Mohamed Rouabhi, a jsme zvědaví, co řekne na naši inscenaci,“ dodává dramaturgyně.
