Přestože Ivanu Mitrusovi z Martinic v Krkonoších nechybí odhodlání dokončit devět tisíc kilometrů dlouhou pěší túru z Itálie do Norska, osud začíná hrát proti němu.
V zemi nejvíce zasažené pandemií, kde na Covid-19 každý den umírají stovky lidí, nejprve zpomalil tempo a nyní uvázl ve vynucené karanténě.
Stopka přišla po 1 400 kilometrech. Jeho domovem se pro dva týdny stala žíněnka ve skladu tělocvičny. Sám neví, jestli bude moci vůbec pokračovat.
Navzdory přísným opatřením, která Itálie přijala, putoval absolvent trutnovské lesnické akademie ještě minulý týden nerušeně po Apeninském poloostrově. Kvůli uzavření hranic sice výrazně zpomalil a porci kilometrů snížil na dvacet denně, ale stále mohl jít.
Padesát kilometrů od Neapole ho však při cestě na nákup zastavila policie a sdělila mu, že ho čeká čtrnáctidenní izolace. Nepomohlo jednání s místní radnicí ani českou ambasádou.
„Vysvětlili mi, že už ani pěšky teď není možné pokračovat, i když se co nejvíc vyhýbám městům. Byla tu ještě druhá možnost – návrat do České republiky. Chci ale nejprve počkat, jak se situace vyvine, než to předčasně vzdám,“ vykládá Ivan Mitrus.
Dvoutýdenní karanténu tráví v tělocvičně ve městě Pietravairano. Dočasný azyl mu nabídl Ital Francesco, jehož matka je shodou okolností Češka. Před vypuknutím pandemie učil karate, po uvalení karantény zůstala tělocvična opuštěná. Rodák z Krkonoš může pouze před vchod, jídlo mu vozí dobrovolníci a někdy Francesco z domácích zásob.
Trasa E1Trasa E1 vede z Itálie přes Švýcarsko, Německo, Dánsko a Švédsko do Norska. Končí u Severního mysu na pobřeží Barentsova moře. Mitrus putování zahájil začátkem února na Sicílii. K hranicím se Švýcarskem chtěl podle původního plánu dorazit na konci dubna, později dokončení italské části cesty přesunul na přelom května a června. Stále má však na splnění svého snu dost času, sever Norska si naplánoval až na příští léto. |
„Je tu boxovací pytel, občas si čtu, hraju na foukací harmoniku nebo si nějakou hudbu pustím. Mám tu před sebou ještě spoustu dnů, takže určitě nezůstanu jen u jednoho,“ naznačuje. Stejně jako v přírodě si i v tělocvičně připravuje jídlo na plynovém vařiči.
Pozitiva? Sprcha a dostatek jídla
Dva měsíce na cestě většinu nocí strávil ve stanu, teď spí na žíněnce ve skladu se stolkem a školními lavicemi. Alespoň jednu malou výhodu pro něj karanténa má. Nemusí každý den řešit, kde se omýt. Dosud to bylo většinou v řekách nebo u veřejných pítek, když poblíž tábořil. Ve sportovním areálu má komfort - sprchu s teplou vodou.
„Toto a dostatek jídla jsou určitě největší výhody. Vždycky se snažím soustředit na pozitiva, jinak bych to určitě psychicky nezvládl tak jako doteď,“ poznamenává. Dvaadvacetiletý cestovatel doufá, že do dvou týdnů, které ho na samotce čekají, italská vláda zmírní opatření a bude v cestě po dálkové trase E1 na sever Norska pokračovat.
„Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby mě odchytili v jiném městě. Mohl to také být konec cesty. S touto variantou se však snažím čím dál víc počítat. Pokud to ale bude možné, půjdu dál,“ neztrácí naději. V případě, že by se musel vrátit, čeká ho v České republice další dvoutýdenní karanténa. Musí do ní nastoupit každý, kdo se vrátí ze zahraničí.
V uplynulých týdnech zamířily z Itálie, kde má Covid-19 už více než jedenáct tisíc obětí, do Čech tisíce lidí. Minimálně stovky jich však kromě Mitruse na jihu Evropy stále zůstávají. Jen v systému Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí (DROZD) jich je více než dvě stě.
„Vzhledem k tomu, že registrace v DROZD není povinná, není to skutečně přesné číslo,“ řekla MF DNES Mariana Wernerová z tiskového odboru ministerstva zahraničí. Po celém světě ministerstvo eviduje zhruba 11 tisíc českých cestovatelů, to je méně než polovina oproti dnům před vypuknutím pandemie v Evropě.
