V každém domácím příborníku se skrývají malé poklady, jak ukazují muzejníci v Náchodě. Po staletí porcelán platil kvůli utajené receptuře za exkluzivní zboží z dalekého Východu, dnes však vedle levnějších náhražek upadá. Výstava chce jeho kvality znovu připomenout.
„Porcelán je teď poněkud opomíjený materiál a nahrazují ho levnější pórovinové výrobky. Především má ale porcelán každý doma a ani neví, jak se vyrábí a že je dražší právě kvůli náročnosti technologie. Surovina je čistá a kvalitní a než se z ní něco vyrobí, projde mnoha procesy. Porcelán máme hodně zastoupen v našich sbírkách, často nám ho lidé darují z pozůstalostí,“ vysvětluje restaurátorka keramiky Veronika Kumstová.
Sama vystudovala bechyňskou střední školu a restaurování keramiky a porcelánu v Praze. Přiznává, že když nynější výstavu připravovala, porcelán ji okouzlil.
První zprávy o porcelánu přivezl z Číny Marco Polo koncem 13. století. S jeho výrobou se v Evropě experimentovalo, protože Čína si střežila recepty na složení porcelánové hmoty i postupy.
„Jako první napodobeniny vznikly relativně bílé bělninové výrobky s čínskými dekory, dále při snaze objevit tajemství porcelánové hmoty bylo vyrobeno i několik nových druhů kameniny a mléčné sklo. Opravdový úspěch se dostavil až v roce 1710, zaznamenali jej v Míšni, kde se podařilo vyrobit první výrobky z tvrdého porcelánu. Na našem území byla první porcelánka založena roku 1792,“ popisuje kurátorka.
Expozice zevrubně ukazuje, jak porcelán vzniká z plaveného kaolinu, živce a křemene. Návštěvníci uvidí rozdílné hmoty jako porcelán, hrnčířskou kameninu i červenici a také hmoty pro lití do forem.
Pravý cibulák doputoval z Míšně, cibule na něm nejsou
Porcelánka z Dubí poskytla na ukázku své sádrové formy, takže návštěvník si může představit celý proces od technického výkresu, přes usušený hrnek či džbán až ke zboží po prvním a druhém výpalu, kdy se postupně smrští.
Divák se dozví také víc o pravém cibuláku, který do západních Čech doputoval z Míšně, kde vznikl podle čínských vzorů v 18. století a v Dubí ho vyrábějí od roku 1885 dosud. Modrý vzor vzniká, když se na režný střep nanáší kobaltová barva a následují ještě dva výpaly.
Porcelánka z Louček tu zase ukazuje pravý růžový porcelán, který jako jediná vyrábí v tuzemsku z probarvované hmoty.
Přímo ze soudobých porcelánek pocházejí také ukázky různě pokaženého zboží, kdy v technologii nastala i přes různé kontroly chyba. Lze nahlédnout i do improvizované dílny s těžkými sádrovými formami, do nichž se lije porcelánová hmota.
V náchodském muzeu kurátorka spravuje fondy porcelánu, keramiky a skla. Ze 3,5 tisíc předmětů ve sbírce připadá na porcelán asi polovina, z toho polovinu tvoří neznačené kousky.
Šálky na třech lvích nožkách bývaly módním zbožím
Některé předměty na výstavě slouží jako ukázka použitých technologií, značené kusy zase svědčí o produkci osmi nejstarších tuzemských porcelánek, často již zaniklých.
Z formy na stůl – jak se odlil porcelánový hrnekVýstava je k vidění ve výstavní síni Muzea Náchodska v Tyršově ulici v Náchodě mimo pondělky do 31. března. Komentované prohlídky s ukázkou odlévání do sádrových forem se konají 26. února a 26. března vždy od 15 hodin. Vstup je zdarma. Autorka výstavy také připravuje ve staré radnici na 16. března dopolední dílnu, kde si lze vyzkoušet dekoraci porcelánu, a to malbou na glazuru. Za cenu 200 korun dostanou k dispozici barvy, pomůcky i porcelánový hrnek, který mohou využít po výpalu na 800 stupňů Celsia jako originální dárek. Přijít mohou i děti v doprovodu dospělých, je potřeba se předem přihlásit. |
Je tu například konvička na mléko s ocelotiskem z Horního Slavkova zobrazující karlovarský Mlýnský pramen, která se datuje do let 1830 až 1847. Hodně staré dekory se objevují třeba na podšálku se slaměnkami z Klášterce nad Ohří z doby kolem roku 1800 nebo na šálku s ptákem a skálou z Březové z první poloviny 19. století. Jsou tu také výrobky ze Stružné, Dalovic, Dolního Chodova, Staré Role a Lokte.
„První porcelán na našem území se vyráběl v Horním Slavkově a jeho typickým zástupcem jsou šálky na třech lvích nožkách s převýšeným uchem. U prvních výrobků porcelánek si můžeme povšimnout stejných tvarů a dekorů hlavně u empírových válcových nádob s černým ocelotiskovým dekorem,“ připomíná Veronika Kumstová.
„Obdivuhodná je pracná ruční malba a dekorace drahými kovy na glazuru, prostor věnujeme také cibulovému dekoru. Ve sbírce muzea se nachází celé jídelní a nápojové sady, které pocházejí z porcelánky v Božíčanech, bylo to opravdu široce rozšířené zboží,“ říká kurátorka.
Kdo má doma starožitný porcelán, může si tu zkusit najít patřičnou značku i její datování. Protože se výstava věnuje nápojovým soupravám, průvodkyně uvaří zájemcům kávu nebo čaj, u nějž mohou posedět.
„Porcelán je poněkud na ústupu, protože lidé se teď méně scházejí ke společnému stolu, málokdo používá omáčníky či polévkové mísy. Třeba lidé po zhlédnutí výstavy dostanou chuť zase si pořídit pěkné porcelánové nádobí,“ říká autorka výstavy, podle níž porcelán i v tovární výrobě potřebuje stále asi z poloviny práci lidí.
