Z prosklené kanceláře na hradeckém letišti má výhled na parkující stroje i firemní haly. Odtud řídí pětapadesátiletý podnikatel Jiří Tlustý už přes tři desítky let chod společnosti TL-Ultralight, která se stala výrazným hráčem na trhu s malými letadly.
Kdysi dodával do zahraničí deset procent produkce, až se bilance obrátila a dnes jde na zdejší trh pět procent.
„Přesto jsme v minulých letech byli číslo jedna v počtu vyrobených letadel zapsaných v rejstříku u nás,“ říká vášnivý modelář, cyklista či mořeplavec, který pokořil Atlantik.
Když vás oslovím, že chci vaše letadlo, co bude následovat?
Především je potřeba si ho důkladně vyzkoušet. Určitě vás pozvu k nám, abyste se v daném letadle proletěl, sáhl si na ně a prohlédl si, jak ho vyrábíme. Zároveň vám doporučím, abyste se šel podívat i někam jinam. I když si jdete koupit kolo, vyzkoušíte si více možností a teprve potom si vyberete. Pokud jste laik a nováček, jistě je dobré si najít někoho zkušenějšího, kdo vám nestranně poradí. Nestačí, aby se vám letadlo líbilo, je třeba si ho vyzkoušet a seznámit se s tím, co to obnáší. Nebudu vám říkat, abyste si nekupovali letadlo od konkurence, a že ty naše jsou nejlepší. Tak to není.
Takže byste mě klidně poslal ke konkurenci?
Jasně, tady je výrobců spousta. Podle mého názoru je potřeba si je obejít, seznámit se s nabídkou a vybrat si to, z čeho máte dobrý pocit. Důležitý je třeba také následný servis a komunikace s výrobcem.
V čem konkurenci převyšujete? Lépe řečeno, co mi nabídnete, abych si koupit letadlo od vás?
Neřekl bych, že převyšujeme konkurenci. To jsem si nikdy nedovolil.
Jistě jste ale pyšný na své výrobky a snažíte se je nabízet...
Tak to jistě, ale… Snažíme se to dělat co nejlépe a máme dobrý pocit, že se k nám lidé vracejí. Máme zákazníky, kteří od nás mají už páté letadlo a ke konkurenci by asi nešli. Je to ale v tom, že si nejprve museli vyzkoušet naše služby a zjistit, co jim sedí. Nejde zkrátka jen o to, prodat letadlo.
Kolik takové letadlo stojí peněz? Dá se cena srovnat třeba s osobním autem?
Dnes už jsou ceny i vyšší. Standard se drží mezi 1,5 a 1,8 milionu korun, ale děláme i letadla za 3,5 milionu korun.
Firmu jste založil záhy po revoluci, co tomu předcházelo?
Vyučil jsem se jako letecký mechanik v Aeru Vodochody. Vždycky jsem byl modelář a bavilo mě létání, a tam jsme měli partu rogalistů. Chtěl jsem létat, ale v aeroklubu to nebylo úplně ono. Postavil jsem si proto vlastní rogalo a začal létat sám. V té době to bylo načerno, v celé republice nás bylo jen několik, občas nás honili policajti. Ještě za socialismu jsem začal stavět další rogala a občas nějaké i prodal. Podnikat jsem začal s kolegou hned po revoluci. Asi po šesti letech jsme se rozešli a od té doby to táhnu sám.
Co jste v začátcích k výrobě rogal a letadel potřeboval?
To bylo jednoduché. Do začátku jsme neměli žádné peníze a půjčovat jsme si nechtěli. Měl jsem auto, které jsem zrenovoval a prodal za 60 tisíc. Peníze jsem rozdělil na dvě poloviny, jednu jsem dal do podnikání a druhou si nechal na živobytí. Vydělával jsem tehdy 1 200 korun měsíčně, takže jsem těch 30 tisíc rozdělil do 24 obálek a věděl jsem, že z toho s manželkou můžeme dva roky žít. Kdyby se po dvou letech nedařilo, šel bych někam do práce. S penězi na podnikání jsem se vypravil do Prahy, tak jsem koupil dvě trubky, přivezl jsem je na střeše auta, postavil rogalo, prodal a vyrazil jsem pro další trubky a šrouby.
Jak se vyvíjel váš letecký park?
Po dvou letech jsme zkusili postavit první ultralight. Jmenoval se Tajfun a docela jsme se s tím na trhu chytili, vyrobili jsme jich přes tři sta. Musím však podotknout, že prvních deset let jsme žili doslova z ruky do huby, občas jsem nevěděl, kde vezmu peníze na výplaty. Po Tajfunu následoval Condor a poté jsme přešli na stroje z karbonu typu Star. To bylo v roce 1996, kdy odstartovala výroba lepších a dražších letadel. Celkem jsme vyrobili tři tisíce letadel velkého množství typů, už si je snad ani všechny nepamatuji. Dnes vyrábíme tři základní typy – Sting, Sirius a Stream v nejrůznějších provedeních a vyvíjíme další a další.
Jak těžké bylo obstát v konkurenci zejména v souvislosti s exportem?
Na začátku jsme 90 procent produkce prodávali v Česku a zbytek jsme se snažili prodat do zahraničí. Postupně se to začalo otáčet a dnes končí v tuzemsku zhruba pět procent produkce. Náš nosný program se orientuje na zeměkouli, nikoli na Českou republiku. Přesto jsme v minulých letech byli číslo jedna v počtu vyrobených letadel zapsaných v rejstříku i u nás.
Kde všude vaše letadla létají?
Úplně všude, od Evropy a Ameriky po Afriku, Čínu, další asijské země až po severské státy. Dealery máme po celém světě. Před časem jsem viděl fotku, na které Paris Hilton létá s naším letadlem s plováky na Mauriciu.
Kolik máte zaměstnanců?
Nejvíce zaměstnanců jsme mívali kolem stovky, dnes jich je zhruba 70. Stavy jsme shodou okolností redukovali před vypuknutím nouzového stavu. Odešlo asi deset lidí. Nevím, jestli to byla intuice, ale paradoxně jsme tak potom nemuseli propouštět.
Jak se vás dotklo vyhlášení nouzového stavu, uzavření hranic a omezení vývozu?
Práce jsme měli dost na tři měsíce dopředu. Lidi byli hodně vyděšení, tak jsem je ujistil, že dokud budeme mít práci, výroba pojede. Je pravda, že zákazníků je méně. Dostali jsme se do stavu, kdy se snažíme šetřit a čekáme, všechno je stlačené na minimum. Každý má dnes jiné starosti, než si kupovat hračky. Paradoxně dobře funguje Německo, vlastně ani nevím proč.
Jistě byla v minulosti i další obtížná období...
Když jsme začínali, různých vln byla spousta. Bylo to i proto, že jsem nikdy neměl půjčené žádné peníze. Pamatuji si, že se nás dotklo třeba zdražení benzinu v roce 1994. Největší vlna však přišla v roce 2008. Nebyli jsme samozřejmě vůbec připraveni na to, že se něco takového může stát a najednou nás to srazilo na kolena. Od té doby jsme se poučili a dnes víme, že může přijít kdykoli cokoli.
Firma je spjatá s hradeckým letištěm, jak vidíte jeho rozvoj?
Původně jsme sídlili v centru Hradce a na letišti v Hořicích a v Jaroměři. Na hradecké letiště jsme přišli hned po odchodu armády. Myslím si, že tady nikdy velký letecký provoz nebude. Není tady kapacita, aby sem létala velká letadla. Vždyť pořádně nelétají ani do Pardubic. Navíc letecká doprava klesá.
Jak to vypadá s letadly pro výcvik budoucích vojenských pilotů typu Stream a dodávkami pro armádu?
Letadlo je těsně před dokončením. Spolupracujeme s armádou, chystáme také vojenskou certifikaci. Snažíme se dostat do výcvikového programu. Když se to chytne i ve světě, je velká šance, že se to bude dobře prodávat. Opět totiž cílíme na celý svět.
Nakolik je pro vás tento projekt důležitý?
Důležitý je, ale vizí musíme mít vždy více, záběr máme velký a toto je jeden z mnoha projektů. Když přišla krize v roce 2008, mnoho výrobců bylo zaměřeno čistě na Spojené státy, které do té doby šlapaly. Američané po nás tehdy chtěli celou naši produkci. Já jsem jim řekl, že jim celou produkci nikdy nedám, že jim dám polovinu a tu druhou si nechám pro zbytek světa. Díky tomu jsme bez problémů přežili. Kdo jim prodával všechno, neměl ze dne na den nic.
Jak vidíte vývoj firmy v příštích letech?
Je potřeba se nadále snažit a neustále se rozvíjet. Budujeme další zázemí, stavíme prostory pro výrobu, chceme zvyšovat kapacitu. Takže se chci nadále držet segmentu malých letadel a být součástí tohoto byznysu, který je pro nás pro všechny dost velký.
Jak se vám podniká v Královéhradeckém kraji?
Jednoznačně dobře, nemáme žádné problémy, nikdo nám nehází klacky pod nohy. Jsme Hradečáci a jsme tady spokojeni.
Kdybyste se přesunul v čase o třicet let a byl v dnešní době mladým leteckým nadšencem, šel byste do výroby letadel znovu?
Myslím si, že by nebylo jinak vůbec nic. Vždy jsem věděl, že chci chodit do práce a nekoukat se na hodinky, kdy už půjdu domů, a dělat, co mě baví. To byl můj cíl a i dnes by to bylo stejné. Akorát si myslím, že by to v dnešní době bylo těžší. Tehdy byla porevoluční doba, každý teprve začínal, nikdo nevěděl, jak se dělá účetnictví, vydání živnostenského listu trvalo deset vteřin. Dnes je ta byrokracie neuvěřitelná. Kdo se však nebojí práce, prostor si vždy najde.
Máte dva syny, jeden je pilot dopravního letadla, druhý se věnuje oboru letecký mechanik v Aeru Vodochody jako vy. Vidíte v nich možné nástupce ve firmě?
Oba se věnují letectví, tak doufám, že to nějak dopadne. Já tady nechci být donekonečna. Mám plachetnici, která také žere čas a s podnikáním se úplně neslučuje, a rád bych vyrazil na moře. Starý se určitě necítím, plány mám, ale bylo by dobré, kdyby to někdo z rodiny táhl dál.
