Lokalitu ukrytou v lesích, kde se daří například kudlance nábožné, skřivanu lesnímu, čolkům a dalším ohroženým druhům živočichů i rostlin, sledují experti, kteří by tu chtěli vybudovat unikátní přírodovědeckou „učebnici pod širým nebem“.
Zatímco nová hradecká koalice v programovém prohlášení zakotvila bod změny způsobu rekultivace Marokánky s cílem vybudovat tu edukačně-rekreační areál, lesní zákon prosazuje opětovné zalesnění pískovny a báňský úřad dobře ví o dalších zásobách písku, které tu zůstanou.
Podle přírodovědců by však zalesnění pískovny bylo barbarstvím s nenahraditelnými škodami.
„Monokultura borového lesa je v podstatě bezcenná. Paradoxně těžba je v současné pískovně do jisté míry podmínkou výskytu mimořádně cenných druhů květin, brouků, blanokřídlých, obojživelníků a mnoha dalších druhů. Po konci těžby si tu lokalitu začne upravovat sama příroda a bude záležet na ochranářích, kde sami zasáhnou a vybudují ojedinělé biotopy,“ vysvětluje Bohuslav Mocek, biolog hradeckého Muzea východních Čech.
Hradecká trojkoalice si vzala za vzor pískovnu Cep II na Třeboňsku, kam desítky druhů rostlin a živočichů zařazených do červeného seznamu, tůně, písčiny nebo suché trávníky jezdí studovat přírodovědci z celého světa.
Striktním dodržením lesního zákona by se z jedinečné Marokánky mohl stát obyčejný borový les, nejen bez kudlanky, ale i bez mnoha dalších ohrožených druhů.
Stromy sice nakonec budou jen na svazích pískovny, kde těžba skončí nejspíš už v květnu, jenže potíž je, že tu stále zůstanou zakonzervované velmi zajímavé zásoby písku.
„My máme povolení jen k těžbě nad vodou. Pod ní se další mocnost písku odhaduje aspoň na deset metrů a stát, který je vlastníkem, může třeba za pár roků přijít, že opět začne těžit. Těžba nyní skončí nad hladinou spodní vody, avšak současně to zůstane součástí dobývacího prostoru,“ popisuje Milan Zerzán, ředitel společnosti Městské lesy Hradec Králové, jež tu písek těží.
Jinými slovy, jestliže město nechce přijít o možnost vytvořit z Marokánky přírodní ráj, mělo by lobbovat na báňském úřadu a současně se zajímat také o lesní zákon.
Písek se bude těžit na více než 300 hektarech
Marokánka by totiž mohla být jen malým začátkem. Není žádné tajemství, že Hradec leží na písku a další - ještě mnohem rozsáhlejší těžba - se chystá na dohled od současné pískovny. Druhá až čtvrtá těžební etapa by se měla týkat více než 300hektarového území až k rybníku Šanovec poblíž hranic s Pardubickým krajem.
Na druhou stranu má město na přesvědčování báňského úřadu, že je žádoucí proměna těžebního prostoru na mimořádně cenné území, spoustu času. Odhaduje se totiž, že písek se tu může těžit 30 až 40 let.
„Chtěli bychom vyvážit dosud poměrně jednostranný přístup k městským lesům. Musí se klást větší důraz na ochranu přírodních hodnot, rekreační funkci tedy budeme podporovat stejně jako lesnickou,“ říká hradecký radní Adam Záruba (Změna a Zelení), který před dvěma lety upozornil na zavážení Marokánky přinejmenším podezřelým materiálem.
„Marokánku bychom rádi svěřili přírodovědcům, aby to nebyla jen díra do země, která se zaveze a zalesní. Když už se do krajiny zasáhne, mělo by tam vzniknout něco opravdu kvalitního. Když tomu dáte přirozený vývoj, vzniknou společenstva, která jsou dnes v krajině ohrožená, písčiny pro spoustu druhů hmyzu, na druhou stranu i mokřadní společenstva, ale i stanoviště pro ptáky,“ upozorňuje zastupitel.
Marokánka je cenná. Vědcům trvalo, než si vymohli výzkum
Přírodovědci jsou pevně přesvědčení, že výskytem ohrožených druhů je Marokánka přinejmenším stejně významnou lokalitou jako takzvaná Východočeská Sahara u Opatovic anebo hradecká přírodní památka Na Plachtě.
Až donedávna se o tom však mohli jen domnívat, protože v pískovně dlouho nebyli vítanými hosty. To se nyní změnilo.
„Po velkém tlaku jsme si vymohli, že tu budeme moct dělat výzkumy a bádat. Výjimečnost lokality se beze zbytku potvrdila, přestože jsme ještě nechytali v noci na světlo. Rekultivace má smysl pro všechny strany,“ dodává entomolog Mocek, autor několika desítek studií o bezobratlých a specialista na dvoukřídlý hmyz.
