Hradecká paroplavební společnost letos spustila provoz nejpozději ve své více než dvacetileté historii. Zpoždění způsobily zdravotní problémy jejího zakladatele a kapitána Jaroslava Kostkana. Nakonec se podařilo dostat na hladinu Labe první dvě plavidla.
„Každý rok jsme začínali na počátku května, loni kvůli koronaviru na začátku června a letos ještě déle. Ale jsme spokojeni alespoň s tím, jak to je. Do práce jsem se před časem vrátil po čtyřech měsících. Myslel jsem, že to nestihneme dříve než o prázdninách. Podařilo se nám jeřábem dostat na vodu pirátskou plachetnici a loď Smiřice. V posledních dnech jsem opravil molo a připravil pramičky. Teď většinou v týdnu jezdíme pro děti ze škol a školek nebo účastníky oslav. Jedna loď vozí skupiny, druhá je pro veřejnost,“ uvedl Jaroslav Kostkan.
Paroplavba v Hradci KrálovéHradecká paroplavební společnost vznikla v roce 1998. O rok později byla na Smetanově nábřeží po třiceti letech otevřena půjčovna malých plavidel a vyjel první parníček Hradec. Nyní flotilu tvoří i vlajková loď Královna Eliška, parník Primátor Ulrich, motorové lodě Smiřice a pirátská plachetnice. |
O oblíbenosti plaveb v centru Hradce svědčí víkendový zájem, v sobotu byla loď Smiřice předem zamluvena na celý den a veřejnosti byla k dispozici pirátská plachetnice. Brzy by se měly na vodě objevit další akvizice flotily.
„Do konce týdne by měl být v přístavu i parník Primátor Ulrich a připravena k vyplutí je Královna Eliška. Teprve uvidíme, jak to bude s parníčkem Hradec, protože je letos všechno náročnější, zatím například nemůžu kvůli zádům skládat uhlí,“ podotkl Kostkan.
Lodě jezdí denně podle zavedeného jízdního řádu, od začátku prázdnin počínaje 10. hodinou vyplouvají každou celou hodinu.
„Poslední plavby obvykle bývají v 17 nebo 18 hodin podle zájmu. Po objednání jsme schopni vyplout podle dohody i v jiných časech. Nájmy zůstaly cenově stejné, tedy podle dohody a počtu pasažérů. Vstupné se zvýšilo, dětský lístek stojí 80 korun, pro dospělé 120 korun. Hodinový pronájem pramičky stojí 100 korun stejně jako loni,“ řekl Kostkan, jenž se při práci v přístavu potýká se zdravotními komplikacemi.
„Museli jsme nechat opravit porouchaný motor lodi Smiřice, který jsme minulý pátek montovali zpět. Dřív jsem ho prostě vzal a odnesl, dnes nesmím, což je problém. Nakonec jsme to s třiaosmdesátiletým Zdeňkem Balským (druhý ze zakladatelů paroplavební společnosti, pozn. red.) s rudlíkem zvládli. Ale už je všechno radostné a pozitivní, což na jaře rozhodně nebylo. Nedalo se nic plánovat, nevěděli jsme, co bude. Na nějaké novinky letos nebyl prostor, důležité bylo, abychom začali jezdit.“
Rozjet do sezony pět lodí není sranda. Je to těžké. Mladí dneska nechtějí a staří už nemůžou.
Jaroslav KostkanHradecká paroplavební společnost
Přístav poblíž nových garáží však zůstává téměř stejný jako před dvaadvaceti lety.
„Kromě oprav se nezměnil. Zatímco tehdy jsme měli jeden parník a pět pramiček, dnes tam máme ještě několik velkých lodí. Přístav je zkrátka malý, plavidla musíme stále přesouvat, pořád přelézáme přes jednu loď na druhou. Uvidíme, hlavní je, že chuť provozovat v Hradci paroplavbu pořád máme, třeba se to časem někam pohne.“
To říkal Kostkan před dvěma lety, ale dnes mluví jinak: „Už jsem od toho ustoupil, musíme být rádi, že máme to, co máme.“
Nyní stojí před provozovateli lodí výzva, o které rovněž hovoří delší dobu. Nadšenci do lodí, všeho parního a zároveň zruční a zkušení řemeslníci potřebují nástupce, kteří by časem labskou štafetu převzali.
„Rozjet do sezony pět lodí není sranda. Je to těžké. Mladí dneska nechtějí a staří už nemůžou. Jde o dvě věci. Kdo bude s loděmi jezdit, ale také o to, kdo je bude připravovat. K tomu je potřeba řemeslná zručnost. Je to truhlařina, kovařina, prostě spousta řemesel. Teď je to tak, že když je nebudu moci připravit já, nevyplují. Tak to je,“ říkal na jaře na nemocničním lůžku Jaroslav Kostkan.
