Když na konci dubna 1938 dělníci dokončili betonáž rozlehlého pěchotního srubu T-S 20 Pláň nedaleko Červeného Kostelce, stál skutečně na pláni. Dostavby se však nedočkal a zarostl vysokým lesem.
Po více než osmdesáti letech v něm nadšenci vojenské historie osadili věrnou napodobeninu jednoho z pancéřových zvonů. Alespoň levé křídlo srubu vypadá tak, jak Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) Praha pevnostní linii v československém pohraničí zamýšlelo.
„Pro pěchotní srub se plánovaly tři zvony, z toho pravý zvon byl pro těžký kulomet vz. 37, levý byl pro lehký vz. 26 a prostřední byl dělostřelecký pozorovací. Měl vypomáhat s řízením palby pevnostního dělostřelectva nepostavené tvrze Jírová hora, která měla stát mezi Chlívci a Zbečníkem,“ vysvětluje místopředseda Spolku vojenské historie T-S 20 Pláň Ondřej Gelbič.
„Přestože byl srub Pláň v roce 1938 z větší části dokončen, včetně elektroinstalace, vodoinstalace, vzduchotechniky a obou protitankových kanónů, zvon se osadit nepodařilo. Z pohledu bezpečnosti to byla velká slabina, kterou tehdy řešili instalací improvizovaných dřevěných podlážek a stříšek, které umožňovaly alespoň nějaké řízení palby a případnou palbu z místa neosazeného zvonu,“ říká Ondřej Gelbič.
Shodou okolností se srub Pláň stal po mnichovské dohodě a odstoupení z pohraničí součástí Sudet, hranice vedla po nedaleké silnici. Unikl poničení, všechny tři zvonové šachty zůstaly ve výborném stavu. Po válce československá armáda nechala bunkry zabezpečit, takže i na Pláni se zvonové šachty uzavřely betonovocihlovou uzávěrou.
Když nastala nynější rekonstrukce a bylo potřeba zřídit přístup na strop, členové spolku šachtu prorazili a nad otvorem zřídili improvizovanou stříšku.
Škola poskytne know-how těm, kdo opravují bunkry
Za celým projektem je delší spolupráce s lidmi z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického (FSv ČVUT), konkrétně s řešitelským týmem, který se zabývá rozsáhlým pětiletým projektem nových postupů při sanaci bunkrů z 30. let.
Otevření sezony na PlániPrvní prohlídky spolek plánuje 27. a 28. června od 9 do 17 hodin. K vidění budou i RC modely tanků a železnice. Prohlídky budou v malé skupině a zatím v rouškách. Pěchotní srub T-S 20 se otvírá jednou měsíčně. Na návštěvníky čekají kromě repliky zvonu také další novinky. Spolek po letech osadil repliku původní vzduchotechniky v horním a částečně i dolním patře objektu. Největším tahákem bude střelecká místnost, kde vedle vzduchotechniky přibylo nově dvojče těžkých kulometů vz. 37 umístěných v kulometné lafetě. Expozice v bunkru se rozšířila o nové výstavní panely věnované výstavbě objektu a opevnění v Jestřebích horách, legiím, skupině S 21 B a poválečné armádě. Spolek obměnil osvětlení v expozici a pořizuje nové vitríny. Blíže o programu na webu spolku. |
„Ministerstvo obrany masově prodává pevnosti do soukromého vlastnictví a noví majitelé se je snaží opravovat. Naneštěstí skoro vždy neprofesionálně a svépomocí, rozporuplné výsledky jsou vidět i za firmami. Cílem projektu je poskytnout profesionální know-how pro sanace a rekonstrukce pevnostních objektů, včetně unikátních výsledků výzkumu, který provádíme,“ přibližuje Jiří Pazderka, který projekt na FSv ČVUT vede.
„V roce 2022, na závěr řešení projektu u ministerstva kultury, náš tým vydá knihu. Na území České republiky se dochovaly tisíce pevnostních objektů především lehkého opevnění, tedy velký počet. Tisíce dalších pevností se dochovaly i v dalších státech Evropy, především ve Francii,“ říká Jiří Pazderka.
Repliku z betonu uvítali, odlití z kovu by bylo drahé
Lidé ze spolku však nápad na pořízení zvonu dlouho zavrhovali, a to nejen kvůli historickým souvislostem na Pláni, ale i proto, že na kvalitní repliku by neměli peníze.
Původní zvony bývaly pancéřové a jeden vážil i více než 20 tun. Dnešní odlití v ocelárně by vyšlo zhruba na 2,5 milionu korun, převoz a osazení v zalesněném terénu pod hřebenem Jestřebích hor by navíc kvůli velké hmotnosti byly dost obtížné.
„Některé kluby vojenské historie to řeší tím, že pořizují velmi nákladné duté ocelové repliky z tenkých plechů, které se tvarem nejvěrněji blíží původním zvonům. Nebo se naopak pouští do různých levných napodobenin původních zvonů, někdy i používají dřevo a krycí povrchové vrstvy, případně tenký plech. Takové zvony někdy nejsou věrné tvarem ani příliš trvanlivé, deformují se, zatéká tam,“ popisuje Gelbič.
Jako řešení se ukázala replika z betonu. Myšlenka vznikla v projektovém týmu na ČVUT. Výzkumníci nabídli experimentální zhotovení vůbec prvního prototypu repliky zvonu i jeho osazení. Spolek si musel obstarat přípravné práce na bunkru, dobetonování zbylé části, dopravu terénem i jeřáb. Fakulta pořídila přípravky pro vznik zvonu i jeho odlití ve svých laboratořích.
Škola si nechala zapsat užitný vzor
Odborníci u betonové repliky hlavně řešili, aby zachovali autentickou podobu pancéřového zvonu zvenku i zevnitř. Snažili se o nízkou cenu pro kluby, vysokou trvanlivost a konstrukci, která umožní osadit ve zvonu původní zbraně a předvádět ukázkové palby v pevnostním muzeu.
Autoři repliky svrchní části zvonu dospěli až k tomu, že prvek byl zapsán v červnu 2019 na Úřadu průmyslového vlastnictví ČR jako užitný vzor.
Železobetonový prefabrikát napodobuje viditelnou část pancéřového zvonu, svou výškou je ale oproti kovovým zvonům poloviční a s hmotností 2,8 tuny asi sedmkrát lehčí. Chybějící spodní část se řeší dobetonováním.
Členové spolku si cení, že replika vypadá velmi věrně. Zvnějšku ještě dostane nátěr odpovídající zbečnické pevnostní uzávěře. Pořízení repliky zapadlo do snahy spolku dovést levé křídlo srubu do ideálního stavu z let 1938 a 1939, včetně vzduchotechniky, elektroinstalace vybavení a výzbroje.
„Osazení zbývajících zvonů nemáme v plánu, naopak bychom rádi v pozorovacím zvonu ukázali stav s replikou improvizované stříšky a podlážky, a ponechali tak z pravé strany původní vzhled objektu,“ říká Ondřej Gelbič.
Chlívecký uzávěr měl střežit silnici do vnitrozemí
Spolek vznikl už roku 1996, kdy se parta kamarádů účastnila historických ukázek a v pěchotním srubu na Pláni budovala muzeum s expozicí o Československé armádě v roce 1938 a odboji v letech 1938 až 1945. Posledních pět let se tu snaží expozici zásadně zmodernizovat. Před dvěma lety tu slavili s návštěvníky osmdesát let od betonáže a ukázali i vybavení dvou nedalekých řopíků.
Místo nad Chlívci si vytyčovací komise ŘOP vybrala záměrně. Chlívecký uzávěr měl střežit silnici vedoucí z Broumovska, kde žili hlavně Němci, do národnostně českého vnitrozemí. Hlavní úlohou uzávěru bylo přehradit jeden z možných průchodů pro těžkou techniku masivem Jestřebích hor, o který se linie ze strategických důvodů opírala.
Za silnicí v zatáčce vyrostl ještě pěchotní srub T-S 19 Turov, oba spadaly netypicky pod jednoho velitele Viléma Kozáka.
Stavební firma vybetonovala bunkr Pláň na konci dubna 1938, dokončila vnitřní a vnější omítky, cihlové příčky, podlahy. Bunkr měl vlastní vodu, vzduchotechniku i ne úplně dokončenou elektroinstalaci. Sloužilo v něm 43 mužů ze vznikajícího Hraničářského pluku 17, srub byl i z větší části vyzbrojen, měl na obou stranách protitankové pevnostní kanóny vz. 36.
