Dirigent Jiří Hasal, hráč na klarinet a saxofon, učí na hradecké základní umělecké škole Habrmanova. První kapelu založil, ještě než byl plnoletý, jeho JH Big Band swinguje už 40 let. S orchestrem získal doma i v zahraničí řadu trofejí.
„Když je člověku špatně, je muzika nebo dobrá knížka k nezaplacení. Hudba vám pomůže se z toho dostat, začnete myslet pozitivně, pomůže vám hodit těžkosti za hlavu,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
Jak se vám líbil ceremoniál předávání výročních cen v opravené Galerii moderního umění?
Dům je krásně zrenovovaný, nádhera. Já si ještě pamatuju, když tam bylo muzeum dělnického hnutí. Ceremoniál mě potěšil, hrála zajímavá muzika, jsem spokojený.
Výroční ceny Hradce Králové za rok 2016 Událost roku: Cena primátora města za studentskou tvůrčí práci: Hradecká sportovní cena: Hradecká múza: Cena Primus inter pares: Cena dr. Františka Ulricha: Čestné občanství: |
Když jste dostal cenu, děkoval jste manželce. Byla vám vždy oporou?
Zaplaťpánbůh ano, vždyť jsme spolu víc než padesát let!
Co pro vás cena Primus inter pares znamená?
Vážím si jí, opravdu jsem nečekal, že takové ocenění dostane někdo, kdo hraje tento druh muziky. Nečekal jsem, že si na mě město vůbec vzpomene.
První orchestr jste založil už v 17 letech. Jak se to stalo?
Dnes se s muzikou začíná už třeba ve čtyřech letech, ale já začal hrát poměrně pozdě, bylo mi asi dvanáct. V rodině se hudbě nikdo moc nevěnoval. Rozhodl jsem se založit orchestr, když jsem studoval na stavební průmyslovce. Tam jsme měli studentskou kapelu, kterou jsem pak převzal. Až později jsem si dodělal konzervatoř.
Od průmyslovky ke konzervatoři je to poměrně daleko...
Školu jsem si dodělal proto, že mě muzika začala hrozně bavit.
Dodnes také na hudební škole učíte. Jak se vám pracuje s mladými?
Je to těžká práce, ale krásná. Každý rok začínáte od začátku, jedni studenti vám odejdou a vy začínáte s novými úplně od začátku.
Poslouchají vás?
Jsou různé typy. Někteří přijdou a o hraní mají zájem hned, jiným chvíli trvá, než se v kapele přizpůsobí. Když tam chtějí být, musí poslouchat, to se nedá nic dělat. To je jako v kolektivním sportu.
V big bandu se věnujete modernímu jazzu, swingu, hrajete také melodie ze slavných muzikálů. Co vás nejvíc ovlivnilo?
Základ swingové muziky mi dal už Orchestr Glenna Millera a film Zasněžená romance z roku 1941. Zrovna nedávno jsem v televizi viděl o Glennu Millerovi film. Při jeho sledování jsem si říkal, že ty melodie a aranžmá se vlastně hrají dodnes, pro nás muzikanty je to obrovská škola. Samozřejmě se snažíme dělat i moderní jazz, na kterém kapela roste, ale ten základ vznikl právě ve 30. a 40. letech.
Velký úspěch nedávno měl nový americký filmový muzikál La La Land. Viděl jste ho?
Viděl jsem část. Film mi pustil syn, jenže se to asi ve třetině seklo. Ale zaujalo mě to.
Jakou hudbu si pouštíte doma?
Když můžu, tak neposlouchám nic, abych si taky trochu odpočinul (smích). Ale samozřejmě musím poslouchat to, co hrajeme.
Co pro vás muzika znamená?
Je to celý můj život. Bez hudby bych nemohl být. Když se blíží konec sezony, říkám si, jak si odpočinu. Ale už po čtrnácti dnech hledám, co bych kde napsal a připravil, už mi to zase chybí.
S JH Big Bandem jste získali řadu cen, třeba v roce 2015 na Mezinárodním hudebním festivalu v České Kamenici.
Festivaly, to je taková zvláštní věc, protože všechny kapely, které se tam sjedou, hrají dobře. Pak záleží na výběru programu a provedení, ale i na subjektivním posouzení poroty.
Jste dodnes před vystoupením nervózní, obzvlášť když vystupujete před přísnou porotou, nebo už je to pro vás po tolika letech hraní rutina?
Tréma vždycky musí být. Tomu kdo říká, že ji nemá, moc nevěřím. Nikdy nevíte, jak budete znít, na mysl vám přijdou různé věci. Ale jak se začne, všechno z vás spadne.
Na koncertech často vystupujete se známými jmény ze světa showbyznysu. Na koho rád vzpomínáte?
Nikdy nezapomenu na spolupráci s Karlem Hálou. Vzpomínám na něj jako na výborného člověka i zpěváka. Ale ani celkově si nemůžu na nikoho, s kým jsem se potkal, stěžovat.
Minulý týden jste ve Dvoře Králové vystupoval také s Ondřejem Rumlem, to je zpěvák dnešní generace. Jaký dojem na vás udělal?
Byla s ním výborná spolupráce, skromný kluk, bezvadný zpěvák a muzikant.
