Když prestižní vědecký časopis The Analytical Scientist zveřejnil žebříček 40 nejvlivnějších analytických chemiků do čtyřiceti let za rok 2014, objevila se v top sestavě také talentovaná chemička Lucie Nováková. Publikuje v nejlepších světových časopisech, přednáší na vrcholných světových setkáních.
„Většinu vědců, kteří se do žebříčku též dostali, znám osobně z mezinárodních kongresů, velmi si jich vážím a s některými jsem dokonce spolupracovala. Byli mi inspirací a mohla jsem se od nich učit. Proto je pro mě obrovská čest, že jsem se do žebříčku „Top 40 Under 40“ dostala,“ říká pětatřicetiletá vědkyně původem z Hlinska.
Jak jste se k chemii dostala a proč zrovna k tomuto oboru?
Byla to trochu náhoda. Už na základní škole mě bavily hlavně chemie a biologie, což bylo důvodem, proč jsem si vybrala studium farmacie. Tam jsem pak váhala mezi botanicky a chemicky zaměřenými směry, bavilo mě obojí.
Proč nakonec vyhrála analytická chemie?
Svého času jeden z mých spolužáků docházel pracovat na diplomové práci na katedru farmaceutické botaniky. Jednoho dne se nečekaně brzy vrátil na koleje, že nemůže pokračovat na své práci a testovat toxicitu rostlinných extraktů. Testoval toxicity na vodních organismech, na nitěnkách. Při návštěvě Zverimexu se však dozvěděl, že nitěnky odplavila voda, a to byl pro ten den konec jeho experimentů. A byl to také den, kdy jsem se rozhodla, že dám raději přednost exaktnějším metodám, protože bych těžko nesla, že provádění mých experimentů bude záviset na dostupnosti nitěnek.
Můžete laikům popsat náplň vaší práce ?
Je velice pestrá. Věnovat se analytické chemii v univerzitní pracovní pozici zahrnuje dva aspekty - výuku studentů a samotný výzkum. Součástí výuky jsou klasické přednášky, semináře a praktická cvičení. Nejzajímavější je však věnovat se těm, kteří k nám přijdou pracovat na svých diplomových pracích, ti už si analytickou chemii vybrali jako svoji oblíbenou disciplínu, mají o studium doopravdy zájem. Je potěšující pozorovat, jak se z těchto lidí postupem času stráveného v laboratoři stávají odborníci.
Co na vaší práci tvůrci žebříčku ocenili nejvíce?
To se nedozvím, hodnocení nebylo veřejné. Důležité je, že moje práce musela mít dopad v mezinárodním kontextu. Do žebříčku se totiž člověk nemůže přihlásit sám jen tak, ale musí jej nominovat někdo renomovaný z mezinárodní vědecké komunity. Teprve pak je vyzván k zaslání podkladů pro hodnocení mezinárodní porotou.
Docentka a prestižním časopisem oceněná hradecká chemička Lucie Nováková
Proč byste chemii doporučila třeba gymnazistům, které baví přírodní vědy, ale dál už tápají? Může být chemie „sexy“?
Budete možná překvapen, ale právě s gymnáziem ve Žďáře nad Sázavou, na kterém jsem studovala, máme velmi dobrou spolupráci. Každoročně k nim jezdím prezentovat informace o naší fakultě a právě o tom, jak chemie může být „sexy“. Na oplátku jejich studenti jezdí na exkurze k nám. V posledních letech gymnázium dokonce získalo podporu pro evropský projekt stáží jejich studentů i pedagogů u nás v laboratořích.
Jak by tedy vypadala reklama na chemii?
Výzkum v analytické chemii rozhodně není pro každého, protože vyžaduje rozsáhlé studium a velké nasazení. Ale máte rádi hry a hádanky? Já rozhodně. Vývoj nové analytické metody je právě takovou hrou a hádankou. Musíte správně navolit všechny parametry, aby to fungovalo. Čím více teoretických znalostí a praktických zkušeností máte, tím je tato práce rychlejší a snadnější a tím složitější úkoly je analytik schopen řešit. A ten nejúžasnější okamžik pravdy je ten, když všechny vámi zvolené parametry zadáte do softwaru a ono to funguje. Když je vaše metoda funkční, můžete analyzovat vzorky vašich kolegů z jakýchkoliv oborů a pomáhat jim dále v jejich výzkumu.
Chemií to nekončí?
Dozvíte se mnoho dalších informací i o jiných projektech a podílíte se na řešení dalších vědeckých hádanek. Analytického chemika totiž skoro každý vědec přírodovědného zaměření občas potřebuje. To je docela dost „sexy“, nemyslíte?
Laboratoř mohu ovládat přes počítač z druhého konce světa
Asi kdekdo si myslí, že být chemikem znamená vést asociální život zavřený od rána do večera v laboratoři se zkumavkami v ruce...
Dneska už vůbec ne. Zkumavky v rukách analytika již nejsou tím hlavním nástrojem. Dnes analytickým laboratořím vévodí instrumentální metody. Používáme sofistikované přístroje, které se ovládají pomocí neméně složitých specializovaných softwarů. Takže se dá říci, že analytik je dnes v podstatě málokdy zavřen v laboratoři. Jakmile připraví vzorky, uloží je do stroje, zadá sekvenci k analýze, což je soubor vzorků, které budete analyzovat, a může se jít věnovat další práci.
I v chemii za vás pracují počítače.
Vývoj v oblasti výpočetní techniky opravdu silně ovlivňuje naši práci v laboratoři. Analytik se dnes ke strojům může připojit přes aplikace vzdálené podpory, takže i já si zcela běžně kontroluji analýzy z domova nebo z kteréhokoliv místa na světě.
Asociální vědec je tedy mýtus?
Ano. Samozřejmě takové vědce najdete a asi dlužno říci, že každý zapálený vědec má ve svém životě období, kdy nemůže přijít záhadě na kloub, a tak se zavře do své laboratoře a dokud ji nevyřeší, ven nevyleze. Ale to zase přejde a pak jsme lidé jako všichni ostatní. Rádi se bavíme, sportujeme, pořádáme večírky, chodíme na skleničku, tančíme, hrajeme na hudební nástroje. Možná jsme kolikrát dokonce otevřenější, protože díky různým mezinárodním stážím, pobytům a konferencím získáváme zkušenosti v zahraničí, což velmi rozšiřuje obzory a umožňuje člověku získávat nadhled.
Jakou má česká chemie úroveň ve srovnání s Evropou?
Mohu mluvit za část chemie analytické. Podle mého názoru si naše malá republika stojí velice dobře. Jak v oboru chromatografie, tak v oboru hmotnostní spektrometrie, se kterými nejvíce pracuji, máme mezinárodně velmi uznávané odborníky, kteří jsou pravidelně zváni k prezentacím na nejvýznamnějších mezinárodních odborných kongresech. Zajímavostí je také to, že počet přístrojů, které se nazývají hmotnostní spektrometry, je v České republice vyšší než ve všech našich sousedních zemích kromě Německa. To je přece pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu velikost zemí, jako je Polsko nebo Rakousko.
Jen v Hradci se slibně vyvíjí řada vědeckých projektů: výzkum látek účinných proti rezistentním kmenům tuberkulózy, vývoj účinných léků, které potlačí příznaky Alzheimerovy choroby a další. Co si o těchto výzkumech myslíte?
Rezistence léků proti patogenům je obecně závažným problémem dnešní doby. Bohužel dost často byla způsobena lidskou hloupostí, a to špatným dávkováním nebo nadměrným užíváním daného léčiva, které ne vždy bylo účelné. To je klasický případ antibiotik. Problematika rezistence na antituberkulotika se stala velice aktuální v posledních letech díky rozšíření velmi odolných kmenů, které již nereagují na léčbu antituberkulotiky první linie. Proto je důležité hledat nové a účinné struktury, které by tyto látky úspěšně nahradily. Na naší fakultě se na výzkumu antituberkulotik pracuje již tradičně a nedávno byly objeveny velmi nadějné látky. I když cesta k finálnímu léku je ještě dlouhá, jsme na naše kolegy pyšní.
A co výzkum Alzheimerovy choroby?
To je také důležitým problémem současného zdravotnictví. Jedná se o závažné neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci, tedy ztrátě schopnosti uvažovat a komunikovat. V současné době stále neexistuje lék, který by tuto nemoc vyléčil nebo nějak výrazně potlačil. Proto je práce kolegů na Univerzitě Hradec Králové, kteří se hledáním a testováním takových látek zabývají, velice významná. Kolegu Musílka (vedoucí katedry chemie Kamil Musílek, pozn.red.) si pamatuji ještě ze studií, neboť je absolventem naší farmaceutické fakulty. Rozhodně bych jemu i jeho týmu přála, aby se jim vytyčeného cíle podařilo dosáhnout.
Ještě k vašemu ocenění. V čem může pomoci univerzitě?
Myslím, že pro zviditelnění našeho pracoviště je to rozhodně důležité. Ukazuje to, že se u nás dělá kvalitní výzkum, a to i v mezinárodním měřítku. Do budoucna tak pro nás může být snazší navázat nové kontakty s prestižnějšími odbornými pracovišti a získávat tak další cenné znalosti a zkušenosti. Možná by se zde hodilo přirovnání k profesionálnímu sportu. Dokud nesplníte jistá kritéria, na olympiádu se prostě nedostanete. I ve vědě a výzkumu existují taková pravidla. Dokud je nesplníte a neprokážete patřičnou způsobilost, nemůžete patřit mezi špičkové vědce. Ocenění takového typu nám ukazuje, že jsme na správné cestě, i když nás ještě mnoho práce čeká.
