Lída Machačová vedla hradecké turisty před téměř padesáti lety. Po roce 1968 se však jako vedoucí stanice mladých turistů znelíbila komunistickým vládcům a nejen stanici, ale i loděnici musela opustit. Od té doby v ní nikdy nebyla.
V pátek odpoledne se tam však vrátila a setkala s některými z těch, které vedla. Přišlo jich přes čtyřicet a mnozí z nich se s bývalou vedoucí neviděli čtyřicet let. Někteří přijeli z nejrůznějších koutů republiky a pozdrav k narozeninám přišel i od vodáka žijícího v Kanadě.
"Paní Machačová vedla jak pěší turisty, tak vodáky. Na vodě byla jako doma," připomněl Pavel Souček, jenž se řadí k mladším pokračovatelům někdejší hradecké vodácké party. Ta v šedesátých a sedmdesátých letech vlastníma rukama klubovnu a loděnici u Orlice vystavěla.
Naučila nás jezdit do přírody, vzpomínají vodáci
Na Lídu Machačovou vzpomíná jako na vedoucí, díky níž dodnes jezdí na vodu. "Ona nás naučila jezdit do přírody. Zažil jsem s vodáky aktivní mládí, chodil jsem po horách, plul na lodi. To samé jsem naučil své děti. Ty dnešní už mají spoustu jiných lákadel: počítače, adrenalinové sporty. Ale vodáctví je stále dobrodružným, poutavým sportem nebo zábavou. A člověk na to rád vzpomíná," dodává Souček.
I Machačová ráda vzpomíná na doby, kdy se s pádlem v ruce proháněla na Orlici, Labi i dalších českých řekách. Jednou také absolvovala plavbu z Bratislavy do Budapešti na šestikánoi vystavěné známým hradeckým stavitelem lodí Otou Müllerem. "Na loďku už asi nevlezu, ale vodáctví mám pořád ráda," říká.
Byla u vzniku loděnice na Orlici
Krátce po druhé světové válce začaly v Hradci Králové vznikat různé vodácké kroužky a party. "Já jsem ale začala s turistikou. Založili jsme oddíl a pokračovali s vodáctvím. Tak to trvalo několik desetiletí. Když už jsme lodí měli moc, museli jsme postavit loděnici, aby je bylo kam schovat," vzpomíná Machačová, kterou v pátek členové jejího někdejšího oddílu provázeli loděnicí, v níž jsou dnes lodě moderní i ty postavené podle návrhů Oty Müllera.
Jeho laminátové kanoe hradečtí vodáci dodnes považují za nejlepší pro turistiku. "Vznikaly podle Müllerova originálního návrhu a dobře se hodí zejména pro vodácké oddíly. Říká se jim müllerky. Jsou trochu větší, aby se do nich bezpečně vešlo všechno, co vodák vozí," vysvětluje Souček.
A co vodáctví znamenalo pro Lídu Machačovou? "Radost, přírodu, práci s dětmi. Pro mne jsou skoro jako vlastní. Moc ráda na to vzpomínám," usmívá se a na otázku, kolikrát se na řece s kánoí převrátila, odpovídá: "Mockrát, ale já to nepočítala."
