Perník patřil po staletí k tradičnímu českému pečivu. Zpočátku to bylo luxusnější zboží, které si mohli dovolit pouze majetní. Od konce 17. století se perník stal oblíbenou pochoutkou širokých vrstev. Vrchol perníkářství nastal v první polovině 19. století, pak řemeslo ustupovalo cukrářské výrobě.
„Výstava je zaměřena etnograficky. Formy, přestože je vždy nedělali profesionální řezbáři, dokládají tehdejší výtvarné cítění a vkus,“ říká historik a zástupce ředitele muzea Ondřej Vašata.
Nejstarší exponáty jsou z konce 18. století. Nejvzácnější ze sbírky trutnovského muzea je oboustranná vyřezávaná forma z roku 1797. Na jedné straně je vyobrazen sv. Jan Nepomucký, z druhé strany lev, miminko v povijanu a číslice tři.
„Podle všeho byla vytvořena k uzavření manželství. Lev měl ochranářskou funkci, miminko představuje rodinu a trojka je magické číslo symbolizující štěstí,“ vysvětluje kurátorka výstavy Petra Ondryášová.
Mezi nejobvyklejší motivy patřilo srdce, ryby, kůň a další zvířata, z lidských postav to byl husar, kominík, jezdec na koni nebo kavalír. Docela častým motivem byla veselá figurka Papageno z Mozartovy Kouzelné flétny.
„Perníkáři si nechávali formy zhotovit u řezbářů podle toho, co tehdy šlo na odbyt. Perník se velmi často prodával na poutích, kde byly nejčastější motivy světců,“ uvádí Ondřej Vašata. Řezbáře inspirovaly také předměty z každodenní života – brýle a dýmka.
Devět dětských hlav
Trochu morbidně působí forma znázorňující devět dětských hlaviček v povijanu.
Zajímavostí je drůbeřková forma s motivem dvojdomku ze štítem „Drůbeřka nebyla určena k jídlu, ale jako hračka pro děti,“ poznamenává Petra Ondryášová. Šlo o trojrozměrné hračky, z těsta se vytlačil a sestavil třeba kočár s koněm nebo právě domeček.
Výstava Krása světa perníkářských forem v trutnovském Muzeu Podkrkonoší
Spíš ojedinělé byly komické motivy, třeba muž jedoucí na kohoutovi. Perník na strouhání se vytlačoval do obdélníkových forem. V porovnání s dneškem byly perníkové postavy a předměty mnohem tenčí. Formy sloužily pro výrobu perníku i desítky let, většina z nich proto není datovaná.
Řezbáři nejčastěji pracovali s měkkým dřevem ovocných stromů, kromě hrušně, jabloně a švestky byl oblíbený i ořech. Řemeslo nebylo ve své době příliš rozšířené.
„Když v 18. století byly ve městě tři perníkáři, tak už to bylo hodně. To se v podstatě nezměnilo až do počátku 20. století,“ poznamenává Ondřej Vašata.
V podkrkonošských městech perníkáři nikdy netvořili samostatný cech. V Trutnově se perník prokazatelně vyráběl už v polovině 17. století, v roce 1757 ve městě působili tři perníkáři, v roce 1832 dokonce pět mistrů.
Na výstavě nazvané Krása světa perníkářských forem je k vidění 300 forem a odlitků ze sbírek trutnovského muzea i dalších institucí. Exponáty zapůjčily Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí, Městské muzeum a galerie J. W. Mezerové v Úpici nebo muzea v Jičíně a ve Dvoře Králové nad Labem.
Třetina forem je novodobých, expozice představuje tvorbu Aleše Vostřeze z Hořic, držitele ocenění Zlatý kolovrat, který se perníkářskému řemeslu věnuje od roku 2000.
