Čím je závod La Grande Odyssée výjimečný?
Alpský závod je specifický brutálním převýšením, kdy se jezdí nahoru dolů po sjezdovkách. Má za sebou deset ročníků a jeho úroveň se zvyšuje. Řada musherů už se na něj specializuje. Obdivuji všechny, kdo ho dojeli, protože je opravdu nesmírně náročný.
Radek HavrdaZkušený závodník přidal do své sbírky další medaili z náročného závodu La Grande Odyssée. Sice se mu nepodařil zlatý hattrick, ale i bronzu si cení. Dojel si pro něj po osmi těžkých etapách ve středu. Čtyřicetiletý musher závodil se dvěma pomocníky a čtrnácti kříženci evropských husky. Mezi Francouze a jednoho Nora se do první desítky dostali ještě další čeští musheři Martin Bílý a Aleš Picl Přední umístění oslavuje, protože se na trať vydával se zraněným ramenem a se psy, kteří kvůli nedostatku sněhu neprošli pořádným tréninkem. I když postupně zkracoval ztrátu z předešlých etap, Francouzi Jean-Philippe Pontier a Rémy Coste zůstali před ním. Přitom už v minulých letech byl dvakrát zlatý, jednou vyhrál zkrácenou verzi závodu na 330 kilometrů, má jednu stříbrnou medaili a dvakrát byl čtvrtý. Úspěchy slavil i v domácí Ledové jízdě a Šediváčkově longu. |
Kvůli vašemu zraněnému rameni je třetí místo určitě úspěch...
Hlavní problém byl letos spíš s nedostatkem sněhu, chyběly nám v tréninku dlouhé trasy na sněhu. Střídalo se bláto a sníh, psy to nebavilo a navíc jsem v tréninku spadl a pochroumal si rameno. Odjížděl jsem do Francie absolutně bez ambicí a jen s hrůzou, abychom to aspoň nějak dojeli v pořádku. Když jsem však vyhrál první etapu, poprvé jsem pomyslel na to, že bychom mohli usilovat i o bednu.
Jak silní byli soupeři?
Pontier si vítězství zasloužil. Obětuje mushingu hrozně moc, odstěhoval se s rodinou kvůli lepším podmínkám do Norska a ohromně na sobě zapracoval. Také Coste na nás jezdil lepší časy. Silný soupeř byl i Daniel Juillaguet, který se účastnil všech deseti ročníků a je nesmírně zkušený. Ten však asi přepálil tempo. Mně bohužel někteří psi onemocněli, ale zbytek šel výkonem nahoru. V podmínkách, které byly, beru bronz jako úspěch. Třetí místo mi zatím chybělo. Teď mě hlavně bolí nohy a cítím velkou únavu. Na své rameno jsem dokonce v závodě někdy zapomínal.
S jakým převýšením jste se potýkali na trati?
Je to třeba i tři a půl tisíce metrů. Nejdelší etapa má kolem 85 kilometrů, ale když se to přepočte s převýšením, je to, jako byste jeli 125 kilometrů po rovině. Jezdí se nahoru dolů sjezdovkami a to si hlavně musher sáhne na dno, protože se snaží psům pomoci. Ani by v tak prudkém stoupání nemohl zůstat na saních, to se musí belhat a klouzat nahoru. Pontier zhubl a každý kopec vybíhal. Coste je šlachovitý, byl reprezentant v cyklistice. Juillaguet je zase triatlonista, který snad tlačil saně do kopců víc než psi. Já mám proti nim hendikep, že nejsem tak fyzicky zdatný, ale i přesto jsme vyhráli vrchařskou cenu. To byla hlavně zásluha psů, obdivuji je, jsou to úžasná zvířata.
Dostal jste i cenu fair play za pomoc na trati. Co se stalo?
V jednom z nejšílenějších úseků sjezdovkou dolů, kdy člověk brzdil i ušima, jsem slyšel křičet Martina Bílého, který byl o tři serpentiny nad námi. Pak jsem viděl, že se veze na saních s Jeanem Combazardem, a došlo mi, že mu uteklo spřežení. Za mnou jel Coste a za ním spřežení bez jezdce, což je strašně nebezpečné pro všechny. Nevěřil bych, že vůbec dokážu zabrzdit v kopci své psy, stál jsem na brzdách a shodil i ruční brzdy, kotvy. Pak se mi povedlo naskočit na prázdné saně a asi po sto metrech Martinovy psy, kteří byli už trochu zamotaní a neběželi tak rychle, zastavit.
Navíc jste prý ještě zachránil pořadatele...
Při jedné etapě spadl pořadatel se ženou na skútru z desetimetrového srázu. Visel tam hlavou dolů, skútr mu přimáčkl nohu. Slezl jsem k němu, abych ho vyprostil, a když řekl, že je v pohodě, pokračoval jsem dál.
Měli jste dobré sněhové podmínky?
Letos sice bylo málo sněhu, ale nebyl zmrzlý. Myslel jsem si, že kvůli špatným sněhovým podmínkám, které byly v celé Evropě, se závod bude zkracovat, ale to zkrácení bylo jen o bezvýznamné kilometry. Řada musherů přitom odřekla účast, protože neměli natrénované kilometry.
Chystáte se na další závod?
Pořádáme letos 24. ročník Ledové jízdy v Krkonoších, kde závodím a jsem zároveň ředitelem. To je srdeční záležitost. Jde spíš o rodinný závod, kam se sjíždí česká špička v longu, ale bez sněhu se nepojede.
Pustíte se do alpského závodu i v příštím roce?
Už jsem byl rozhodnutý skončit. Rodina mi hodně vychází vstříc, ale mám výčitky. Chodím do práce, k tomu mám třicet ovcí, psy. Nakládám si toho asi příliš. Když jdu se psy do intenzivního tréninku, věnuji se jim 8 až 10 hodin denně po dva měsíce.
