Podobné zařízení přitom není v ostatních armádách samozřejmostí. Přestože některé státy podobné akreditované laboratoře mají, řada z nich si zkoušky munice zadává u externích dodavatelů.
„Jsme jedna z mála armád, která má tato pracoviště pohromadě. Provádíme chemické, fyzikální a technologické zkoušky,“ popisuje zástupce náčelníka Centra zabezpečení munice v Týništi nad Orlicí, major Vladislav Podhorník.
Zkušební laboratoře získaly v minulých letech řadu certifikátů a nyní usilují o další, aby mohly provádět zkoušky munice i pro ostatní armády NATO. Do laboratoří putuje ta část munice, jíž prochází expirační doba. Odborníci ji posoudí a případně schválí její další skladování.
„Munice má od výrobce nějakou životnost, většinou 10 až 15 let. Pomocí těchto zkoušek její životnost prodlužujeme třeba na 45 let,“ upozorňuje Podhorník.
Náboje, granáty, miny či střely, které zkouškami neprojdou, putují přímo v areálu na takzvanou delaboraci, tedy demontáž a likvidaci. Odborníci munici rozeberou, kovové části se zrecyklují a výbušné většinou putují na výcvik pyrotechniků či na odpálení.
„Trhání provádíme na Libavé, kde jsou na to speciální jámy. Ale některé rozbušky jsou nebezpečné pro převoz, takže je likvidujeme přímo u nás. Máme tu zvon, který vydrží dva kilogramy TNT,“ vysvětluje Vladislav Podhorník.
Vojenský areál v lesích severně od Týniště nad Orlicí je největším muničním skladem v Česku. V minulosti se uvádělo, že v něm jsou až dvě třetiny armádní munice. To však Podhorník odmítl. Uvedl pouze, že jde o „zdaleka největší zásobovací úsek v rámci armády.“
V Týništi sídlí také velitelství Centra zabezpečení munice, pod které spadá sedm muničních skladů po celé republice a pokusná dělostřelecká střelnice Libavá. Areál má od roku 2004 jedno z nejmodernějších technických zabezpečení, které nahradilo dřívější hlídky vojáků základní služby.
Prostor je rozdělený na dvě zóny. Tu přísnější hlídají kamery, pohybová čidla či dotykové ploty. Maximální zabezpečení podle standardů NATO mají i samotné skladovací objekty. Jsou v nich pohybová a protipožární čidla či magnetické zámky. Přísná pravidla určují také druhy a množství munice, které lze v jednotlivých objektech skladovat.
„Veškerá munice je uskladněná tak, aby v případě výbuchu nedošlo k řetězové reakci nebo ohrožení okolí. Máme vlastní hasičskou jednotku, která má 24hodinovou pohotovost. Vojenská policie má pro případ nějakého narušení také záložní pohotovostní oddíl,“ vypočítává Podhorník.
Muniční sklad v Týništi nad Orlicí letos oslaví šedesát let od oficiálního otevření. V letech 1954 až 1958 ho stavěli příslušníci pomocných technických praporů na místě, kde za druhé světové války Němci skladovali munici, kterou ukořistili při obsazení Polska a Francie.
Týniště si vybrali kvůli dobré dostupnosti po železnici. Do té doby byla v lese pouze obora. Po ústupu Wehrmachtu padla munice do rukou české armády, která v padesátých letech rozhodla, že si areál ponechá. Později tu byla i sovětská posádka.
