Zatímco jedni tvrdí, že je to stejné, jako by hradecká radnice zkoušela zrestaurovat mozaiku s nacistou K. H. Frankem, podle názoru druhých jde o svědectví doby, které by mělo být zachováno.
Obří budovatelská mozaika z přelomu 50. a 60. let byla náhodně objevena na jedné z mnoha zanedbaných budov na hradeckém letišti.
Přestože mozaika znázorňující neohroženého brigádníka s jiskrným pohledem a samopalem byla vyrobena pro výzdobu interiéru, pět a půl metru vysoké dílo přežilo mnoho desítek let vydáno napospas mrazu, dešti nebo sluneční výhni.
Jeho stav odpovídá podmínkám, jakým čelilo. Rám je prorezlý, celé dílo se vlní a kroutí a mnoho desítek úlomků sklosmaltu se až donedávna povalovalo v trávě.
I když výtvor malíře, sochaře a pedagoga Arnošta Paderlíka je poplatný své době, o umělecké hodnotě není pochyb. Nejspíš byl zhotoven na zakázku pro Světovou výstavu. Další podobná díla ze stejné doby jsou dnes ozdobou renomovaných muzeí.
Tým pod vedením restaurátorky Magdaleny Kracík Štorkánové mozaiku sňal a zatím uložil do budovy, na které visel možná posledních 60 let. V někdejší hasičské zbrojnici, která sloužila hradeckému vojenskému letišti a má velmi zajímavý interiér, bude čekat na další osud.
Všechno jde ještě zachránit
„Jistě, je v havarijním stavu, ale všechno jde ještě zachránit. Bohužel skončila venku, i když byla určena do interiéru. Dnes již nelze vystopovat, kdo takhle rozhodl. Každopádně mozaika je vyrobena z inovativního materiálu. Pryskyřičné polymery - jak dnes vidíme - obstály zubu času ne úplně,“ řekla restaurátorka.
Podle ní se hradecká mozaika materiálově podobá například dílu výtvarníka Josefa Kaplického nazvanému Hold sklu anebo proslulé fontáně Dany Hlobilové, jež je po rekonstrukci ozdobou Národního technického muzea. Na stěhování a zakonzervování zatím rada města dala 147 tisíc korun a na ní bude opět záležet, na jak dlouhou dobu budovatel bude ukryt v bývalé zbrojnici.
Podle uskupení Změna a Zelení bylo získání peněz na první etapu náročné. „Po nekonečných průtazích s vyčleněním potřebných peněz a spoustě (i hloupých) řečí na radě města se daří záchrana další opomíjené hradecké památky. Zatím je stále otevřeno další využití a umístění mozaiky, které není - vzhledem k jejím rozměrům - jednoduché,“ napsala koaliční strana na své facebookové stránce.
Kdy bude záchrana pokračovat, není jisté
Peníze potřebné na definitivní záchranu zatím nedokáže vyčíslit ani restaurátorka. Kdyby se město rozhodlo pro výrobu zcela nového rámu a pro přelepování polymerů, obnova by byla drahá. Štorkánová by se však přimlouvala za úspornější variantu.
„Byla bych pro to, aby mozaika zůstala ve stavu jakéhosi svědectví doby, tedy jako krásná krabatina. Pokud by pak byla umístěná v interiéru, přežila by další desítky let. Kdyby bylo na mně, udělala bych spíš nějakou konzervaci než kompletní restaurování,“ vysvětlila sochařka, která kvůli záchraně díla kontaktovala i potomky Arnošta Paderlíka.
„Chtěli jsme získat skicy nebo karton s rozkreslením jedna ku jedné. Občas se to zadaří, ale tentokrát bohužel ne. Mozaika se každopádně dá zrestaurovat poměrně snadno. Chybějící polymery si dokážeme sami vyrobit, proto jsme ty nalezené dali na analýzu, abychom znali přesné složení. Bohužel však stále není jasný její další osud, tedy hlavně to, kde bude umístěna,“ pokračovala Štorkánová.
V tomto stavu nebude možné dílo skladovat delší dobu. „Zkoušel jsem různá muzea, ale zatím to troskotá na tom, že je to skutečně velký exponát,“ uvedl radní Adam Záruba (Změna a Zelení), který mozaiku objevil před dvěma lety.
Zatímco tělo Paderlík vyskládal pouze v obrysech, s tváří brigádníka, nad kterým září slunce a mírová holubice, si skutečně pohrál. Mnozí se dokonce domnívají, že předlohou byl komunistický novinář, kritik a překladatel Julius Fučík.
Mozaika prý měla být instalována na pražském výstavišti přímo v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Místo toho skončila na někdejší letištní hasičárně.
