Když si krkonošská horská služba před nedávnem dron za čtvrt milionu korun pořídila, její šéf Adolf Klepš přiznal, že zásahy bezpilotního letounu jim velmi komplikuje letecký zákon (psali jsme zde).
Ve středu dopoledne záchranáři dron vůbec poprvé otestovali v drsných podmínkách, aby navzdory nařízením ukázali, že ani oni nejsou pozadu za světovými trendy.
Akce nanečisto měla nejen demonstrovat užitečnost stroje se supermoderním příslušenstvím, ale i nenásilně zatlačit na legislativu, podle které musí mít pilot přístroj neustále pod dohledem a nesmí jím prohledávat terén s řízením přes zabudovanou kameru.
Horská služba si jen stěží mohla vybrat náročnější podmínky. Někdy bylo vidět sotva na pár metrů, svahy halila hustá mlha. Kombinace vysoké vlhkosti s mrazem často pro drony bývá nepřekonatelný problém.
„Voda kondenzuje na vrtulkách. Jakmile začnou namrzat, dron ztrácí tah a může spadnout,“ upozorňuje Jiří Fiedler, technik ze společnosti Robodrone Industries, která bezpilotní letouny vyrábí.
Ten krkonošský však může létat i za deště nebo sněžení a především díky robustní konstrukci je odolný vůči větru. Má v sobě zabudované dvě kamery, GPS navigaci, termovizi a megafon. Může nést až pětikilový náklad, například záchranářský balíček.
Aby se stroj při vzletech nebo přistávání nezabořil do sněhu, záchranáři jej vybavili košíky od lyžařských holí.
Povolení k pilotování záchranářského dronu mají čtyři lidé. Horská služba má zatím jeden stroj, ale pokud se osvědčí, uvažuje o pořízení dalších modelů.
Pes by neměl honit dron
V jedno velké cvičiště se ve středu ráno proměnilo okolí Richtrových bud u Pece pod Sněžkou. Dronu dělalo společnost patnáct záchranářů-psovodů, kteří na hřebenech trénovali spouštění z vrtulníku.
Záchranáři chtějí nasazovat psy a dron do akce zároveň.
Bezpilotní stroj se poprvé odlepuje ze země s poněkud obyčejným úkolem - má ukázat, zda příliš nerozptyluje psy.
„Předpokládáme, že při lavinových akcích budou nasazeni psi a dron zároveň. Je důležité, aby pes neměl potřebu namísto hledání zavalených honit dron,“ upozorňuje Marek Fryš, zatímco ovládá páčky na vysílačce.
Test dopadl úspěšně, psi si totiž létající věci příliš nevšímají. Fryš po první zkoušce nakládá zařízení na terénní čtyřkolky a odjíždí k chatě Výrovce. Helikoptéra zatím roztáčí mohutnou vrtuli, naskakují do ní kynologové se psy ve speciálních postrojích a odlétají na připravená stanoviště, kde se záchranáři pomocí jeřábu spouštějí na laně do terénu.
Rozmarné počasí vzápětí nutí organizátory kurzu ke změně plánů. Kvůli špatné viditelnosti vrtulník nemůže letět do oblasti mezi Výrovkou a kapličkou. Odpadá proto plánované hledání figurantů ve vykopaných dírách. Místo „obětí“ jsou v hlubokých dírách lavinové vyhledávače a pro bezpilotní letoun přichází další těžký úkol.
Dron zkoušeli za měnícího se počasí
Fryš vykládá červený dron se zavěšeným pípákem. Nacházíme se nad Modrým dolem, kde loni v únoru spadla jedna z největších lavin v posledních letech a málem zdevastovala chatu Děvín. Záchranář o několik minut odkládá start, čeká na lepší podmínky.
„Všichni mají zkušenosti z údolí, na rovině a za pěkného počasí. My ale potřebujeme vědět, jak budou drony použitelné i v takovýchto podmínkách,“ poznamenává náčelník horské služby Jiří Brožek, který cvičení na místě pozoruje.
Když se obloha vyjasní, stroj vzlétá a opatrně pročesává terén. Pípák na laně se pohybuje dva až tři metry nad terénem, aby mohl zachytit signál lavinového vyhledávače. „Mám pocit, že něco slyším, ale nemůžu s jistotou říci, že to je ono,“ popisuje Fryš zvuky ze sluchátek.
Z údolí se nahoru opět začíná valit mlha, a tak dron, než usedne na zasněženou cestu, stihne prohledat jen bezprostřední okolí pilota.
Před dalším pokusem záchranáři zahrabou lavinový vyhledávač do předem označeného místa. Tentokrát totiž chtějí jít najisto a otestovat funkčnost technologie.
Po několika vteřinách se Fryšovi ze sluchátek ozve hlasitý pískot. Posunutím páčky na ovládači uvolní z dronu červený fáborek, aby označil místo nálezu.
Radost však záhy střídá pocit zděšení. Pilot z ničeho nic ztrácí kontrolu nad strojem a ten si ve vzduchu dělá, co chce. Záchranář proto vysílačkou raději odpálí padák a dron bezpečně přistává do měkkého. Nikdo netuší, co se stalo.
„Teď se to nedozvíme. Musíme stáhnout telemetrická data a další informace, pak budeme moudřejší,“ uzavírá cvičení Fryš.
