První roky zaznamenával veškeré údaje několikrát denně ručně do sešitu, dnes mu pomáhá elektronická meteostanice, kterou má přímo na zahradě před domem. Meteorologii se věnuje také profesionálně, pracuje na stanici v Peci pod Sněžkou.
„Když jsem zápisky ukázal svému budoucímu šéfovi, byl nadšený. Zároveň nechápal, že to někdo dobrovolně dělá takovou dobu sám,“ říká.
Elektronickou meteostanici pro měření teploty a vlhkosti vzduchu, srážkoměr i anemometr pro zachycování rychlosti větru instalovaný na pětimetrové tyči má na zahradě osm let. Sledování počasí je dnes pro Tomáše Prouzu mnohem jednodušší než v době, kdy s tím začínal.
„Stanice odesílá bezdrátově data do počítače každé 2,5 vteřiny. Z nich pak počítám klimatologické statistiky, které dávám na internetové stránky. Na nich je také stav počasí online,“ vysvětluje. Ručně měří už pouze výšku sněhové pokrývky a srážky ve srážkoměru, vodu a sníh ráno z velké nádoby slévá do kalibrovaného odměrného válce.
„Stala se z toho součást mého života, bez které si to už nedovedu představit. Je to pro mě úplně automatické. Počasí ve Velkých Svatoňovicích měřím už opravdu dlouho a byla by škoda s tím přestat,“ poznamenává.
První záznam o počasí ve Velkých Svatoňovicích ve školním sešitě pochází z 25. října 1990, tehdy mu bylo osm let. Údaj o teplotě doplňuje krátká poznámka „ráno mrazy, zmrzly muškáty“.
„V prvouce po nás učitelé požadovali, abychom si každý den psali, jaká byla teplota a počasí. Trvalo to celý rok. Problém byl, že nám nikdo neřekl, abychom teplotu zaznamenávali ve stejnou dobu,“ vysvětluje, proč statistiky z prvních let nemají valnou vypovídací hodnotu.
V začátcích mu pomáhal i teletext
V zapisování meteorologických dat Tomáš Prouza pokračoval až do konce čtvrté třídy, po krátké přestávce se k denní rutině vrátil. V té době už chodil na gymnázium v Úpici. Od 8. května 1993 měří počasí nepřetržitě každý den až do současnosti. Nepřestal s tím ani v době, kdy studoval vysokou školu a domů se dostal třeba jednou za dva týdny.
„Když nejsem zrovna doma, tak mi pomáhají rodiče. Zatím se nestalo, že bych měl v měření nějaký výpadek,“ zdůrazňuje Prouza, který je také předsedou Amatérského meteorologického spolku sdružujícího „lovce bouřek“.
Z televizního teletextu si do sešitu ze začátku opisoval stav ozónové vrstvy, barevnými pastelkami do jednoho řádku kreslil průběh počasí během dne, teplotu měřil pravidelně ve 14 hodin. Od března 1996 to dělal už třikrát denně (v 7, 14 a 21 hodin), aby mohl, tak jako dnešní meteorologové, vypočítat klimatologický průměr a průměrnou měsíční teplotu. V té době už také měřil tlak vzduchu.
Další posun nastal po roce 2000, kdy k Vánocům dostal elektronickou meteostanici s bezdrátovým čidlem. Ta měřila teplotu na desetiny stupně. Sofistikovanější meteorologickou stanici si pořídil před osmi lety, výstupy z ní jsou srovnatelné s profesionálním měřením. Poslední ruční zápisek pochází z března 2007, od té doby meteorolog vkládá veškerá data do počítače. Do tabulek přepsal i všechna dřívější měření.
Za dobu, kdy počasí ve Velkých Svatoňovicích sleduje, bylo nejchladněji 6. ledna 2002. Teploměr ukázal minus 27 stupňů Celsia. Naopak největší vedro naměřil 7. srpna 2015 – více než 36 stupňů nad nulou. Nejvíc sněhu bylo v obci před osmi lety – 63 centimetrů.
„Druhá polovina 90. let byla teplejší, začátek nového tisíciletí spíš průměrný, roky 2010 až 2015 byly naopak velmi teplé. Avšak poslední dva roky byly zase o něco chladnější,“ shrnuje své poznatky z Jestřebích hor Tomáš Prouza.
Všechna data, která zaznamenal za téměř tři desetiletí, jsou na webu meteosvatonovice.cz.
„Určitě neměřím počasí jen proto, abych si čísla sbíral do šuplíku a kochal se jimi. Byl jsem nadšený, když se rozjel internet a mohl jsem své výsledky sdílet. Užitnou hodnotu určitě mají. Objevily se v různých bakalářských pracích, obrátil se na mě například člověk, který staví větrné elektrárny,“ uzavírá pětatřicetiletý meteorolog.
