Stezku s podivnějším názvem byste v Krkonoších hledali asi jen těžko. Terex-Janouškova cesta se budovala ve složitém terénu. Její název tak odkazuje k buldozeru s pohyblivou radlicí Terex, který se při stavbě osvědčil, a také ke jménu známé harrachovské postavy, lesníka Oldřicha Janouška-Kabelického.
Cesta původně vznikla proto, aby lesníci s technikou mohli v dosud nepřístupných lokalitách těžit přestárlé porosty. O pár let později se náramně hodila, když bylo nutné udělat velký „úklid“ lesa zničeného kyselými dešti.
V návrhu dopravního průzkumu lesního hospodářského celku Harrachov se plán na vybudování přístupové cesty přes Bílý vrch, Jakšín a Kamenec objevil už v roce 1972.
Jejím smyslem bylo zpřístupnit staré lesní porosty a umožnit přepravu vytěženého dřeva na nákladních autech. V archivních dokumentech projekt figuruje pod názvem Přes tři kopce. Komise jeho realizaci schválila až v roce 1976, stavět se začalo o dva roky později. Od té doby žádná podobně dlouhá nová cesta v Krkonoších nevznikla.
Stavební podnik Hradec Králové nasadil do akce buldozer francouzské výroby Terex se čtyřmetrovou radlicí, který si uměl poradit s balvany i pařezy, aniž by bylo nutné je odstřelovat.
„Hned první den se do podmáčené půdy zahrabal tak, že nemohl vyjet. Vždycky se nařezaly stromy, daly se pod radlici, aby buldozer mohl popojet o pár metrů. Vytahovali ho celý den. Pak už to šlo dobře, na některých rašelinných místech se pokácené stromy využily pro zpevnění cesty,“ vybavuje si pětasedmdesátiletý Petr Kadleček, jenž do tehdejšího podniku Východočeské státní lesy nastoupil v roce 1967.
V 70. letech pracoval jako těžební inspektor a dnes patří mezi nemnoho pamětníků, kteří u budování Terex-Janouškovy cesty přímo byli.
Přes bystřiny položili naftovody, pařezy zůstaly pod asfaltem
Stavba byla rozdělena do tří fází. Příkopy hloubil traktor s hydraulickou lžicí, přes zamokřené úseky a potoky stavaři položili šest až osm metrů dlouhé ocelové roury. Původně byly určené pro tehdejší huť Klementa Gottwalda v Ostravě jako plynovody a naftovody, neprošly však tlakovými zkouškami a našly uplatnění v Krkonoších.
Vznikající cestu dělníci zpevnili žulovou zvětralinou vytaženou nedaleko lovecké chaty Alfrédka.
Buldozer Terex prorazil terénem, který byl do té doby těžko prostupný, za dva roky. Od roku 1980 stavaři začali pokládat asfaltový povrch.
„Když se dnes staví cesty, dělá to bagr a pařezy se dávají mimo cestu, což buldozer nedokázal. Dodnes se nám proto stává, že se asfalt na Terex-Janouškově cestě na některém místě propadne, protože pařez, který pod ním třicet nebo čtyřicet let byl, vyhnil,“ říká vedoucí harrachovského územního pracoviště Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Antonín Blomer.
Před osmi lety stavební firma na stezku v celé délce aplikovala nový asfaltový nástřik.
V roce 1966 zasáhla harrachovské lesy rozsáhlá větrná kalamita, zkraje 80. let způsobil nemalé škody obaleč modřínový. Největší pohroma přišla v následujících letech, elektrárny v pohraničí způsobily obří imisní kalamitu, ze které se zdejší lesy vzpamatovávaly řadu let.
Lesníkům nezbylo nic jiného, než rozsáhlé porosty vykácet a zasadit nové stromy. Terex-Janouškova cesta se jim pro tento účel skvěle hodila.
„Umožnila nám těžbu přesně v místech zasažených imisní kalamitou. Probíhala až do konce 80. let v úsecích 800 až tisíc metrů nad mořem,“ vysvětluje Petr Kadleček, jenž na Správě KRNAP pracoval až do roku 2005.
V místech, kde zůstala holina, jsou dnes zdravé třicetileté stromy. Starosti však lesním hospodářům dělá rozpínající se lýkožrout smrkový.
„Zatím jsou harrachovské lesy v dobré kondici, ale máme obavy z kůrovce. Poslední zima navíc způsobila spoustu vrcholových zlomů, porosty jsou poškozené z osmdesáti procent,“ upozorňuje Antonín Blomer na to, že oslabené stromy jsou pro kůrovce velmi atraktivní. Situaci zhoršuje dlouhodobé sucho.
Oldřich Janoušek-Kabelický býval lesní technolog i Krakonoš
Rodák z krkonošských Stromkovic Oldřich Janoušek-Kabelický pracoval dlouhé roky na harrachovském polesí jako technolog. Známý byl i široké veřejnosti, tři desetiletí na sebe při tradiční akci Příjezd Krakonoše bral podobu pána hor.
„Byla to velice známá postava a skvělý vypravěč. Krkonoše měl prochozené jako málokdo, navštívil všechny kopce vyšší než tisíc metrů. Začínal jako hajný ve Volském dole, pak pracoval na Michlově mlýně, zažil instalaci prvních lanovek,“ říká jeho bývalý kolega Petr Kadleček.
„V roce 1952 nastoupil do lesního závodu Horní Maršov, o čtyři roky později se stal jeho ředitelem. V roce 1960 na vlastní žádost přešel do Harrachova, kde až do důchodu pracoval jako technolog,“ popisuje Kadleček. Oldřich Janoušek-Kabelický zemřel v roce 2007.
Terex-Janouškova cestaMěří 12 kilometrů a vede od hlavní silnice pod harrachovskou celnicí k rozcestí Pod Voseckou boudou. Stavět se začala v roce 1978 kvůli těžbě přestárlých lesních porostů v lokalitách, kam do té doby neměla těžká technika přístup. V 80. letech sehrála důležitou roli při imisních těžbách. Stezka vede převážně lesem, kolem několika vrcholů s nadmořskou výškou vyšší než tisíc metrů. V celé trase je bezbariérová, dá se projet na kole a v zimě je zde upravená běžecká trasa. |
V mapách připomíná Terex-Janouškova cesta klikatícího se hada. Začíná v nadmořské výšce 800 metrů na hlavní silnici z Harrachova do Polska zhruba půl kilometru pod bývalou celnicí. Obchází Bílý a Mrtvý vrch a Jakšín, do největší nadmořské výšky 1140 metrů se turisté dostanou na úbočí Kamence (1238 metrů), a to tři kilometry před koncem cesty.
Na rozcestí Pod Voseckou boudou se cesta napojuje na žlutě značenou trasu vedoucí od Krakonošovy snídaně přes známou Voseckou boudu až na hranice s Polskem.
Do chaty Alfrédky jezdili lovci tetřevů
Přírodní zajímavostí v okolí trasy je Kamenický vodopád na stejnojmenné říčce, ke kterému se dá pod vrchem Jakšín seběhnout po modře značené stezce.
Na východním úbočí Mrtvého vrchu stojí už od roku 1903 pečlivě udržovaná lovecká chata Alfrédka, kousek od polské hranice ji nechal postavit hrabě Jan Nepomuk František Harrach původně pro lov tetřevů. Pojmenoval ji podle svého bratra Alfréda.
Na přelomu 19. a 20. století se v Čechách každoročně ulovily stovky tetřevů a také západní Krkonoše byly vhodnou lokalitou. Po druhé světové válce se začala populace hrabavého ptáka drasticky snižovat, u Alfrédky poslední záznamy o jeho výskytu pocházejí ze 70. let minulého století.
Jako zázemí pro lovce vysoké zvěře dodnes slouží chata s devíti lůžky, kterou vlastní Správa KRNAP. Na Harrachovsku se nachází celkem sedm loveckých chat.
Terex-Janouškova cesta má celoroční náplň. V létě po ní chodí turisté, vede tudy také značená a profilem poměrně náročná cyklotrasa s řadou stoupání a sjezdů. Je klidnější alternativou k vytížené Harrachově cestě podél Mumlavy. V zimě jsou zde upravované stopy pro běžkaře.
Od konce stezky je to po žlutě značené trase jen kilometr k Vosecké boudě ležící v nadmořské výšce 1260 metrů. V první polovině 18. století vznikla jako seník, pro turisty začala sloužit v roce 1896. Zajímavostí je, že Vosecká bouda nikdy nevyhořela a že dodnes elektřinu pro provoz vyrábí dieselový agregát.
