O kolech značky Levit zatím slyšelo jen pár zasvěcených. A přestože celý cykloobor a výrobu zvlášť výrazně brzdí dodávky součástek z Číny, Levit má obrovské plány.
Značka má zároveň za sebou velký příběh. Přestože je úplně nová, vychází ze společnosti, která letos v Úpici oslavila už 30 let na trhu. Vše začalo – a symbolicky prozatím i končí – v někdejším místním státním podniku Tonava (TOvárna NA VÁhy).
Právě tady pracovali Pavel Bárta a Vladimír Pitaš. Oba společně v roce 1991 založili firmu a cyklistický velkoobchod BP Lumen. Byznys šlapal, a tak o 11 let později přibyla značka kol Apache Bicycles, na které mimochodem Jaroslav Kulhavý dobyl juniorský titul mistra světa. Netrvalo dlouho a v Úpici rozjeli i výrobu elektrokol.
Tehdy už zakladatelé předali vedení firmy Lukáši Bártovi, synovi Pavla. Značka Apache sice z Úpice mizí, ale zároveň vzniká Levit. A nejen to. Kruh se uzavírá, protože společnost kupuje areál dávno zkrachovalé Tonavy, kde vše před 30 lety začalo. Firma, která si zakládá na přívlastku rodinná, se z Úpice za lepším stěhovat nehodlá.
To však neplatí o její produkci. Jen věčně hladový trh Nizozemska si u značky Levit objednal několik tisíc kol.
„Přestože elektrokola zažívají obrovský boom, věřím, že jsme na samotném začátku. Chceme být s Levitem u toho. Vlastně už jsme. Vždyť v Nizozemsku už máme svého obchodního zástupce a dlouhodobě jsme pracovali na kolekci kol přímo pro nizozemský trh, protože jsou kola pro svět a pak totálně jiná kola pro Nizozemsko, samozřejmě městská. Už nyní máme předobjednáno několik tisíc kusů nové značky, kterou nikdo nezná a v podstatě ještě ani neexistuje,“ říká Lukáš Bárta.
Ambasadorem značky je mimochodem nejlepší biatlonista české historie Ondřej Moravec, který žije v Letohradu.
Proč se značka Apache stěhuje z Úpice na jih Čech?
Je to složité, ale vlastně jednoduché. Na značce Apache jsme spolupracovali 20 let, a jak to tak v životě a ve vztazích občas bývá, najednou zjistíte, že je lepší, když se rozejdete. Někdy to tak bývá i v byznysu. Už jsme neměli společný drajv a pohled kam směřovat, a proto jsme se rozhodli, že bude lepší, když si každý půjdeme svou vlastní cestou. Také ale zároveň vidíme obrovské příležitosti na trhu kol a mobility, a to nejen na českém, ale i evropském. A právě těch příležitostí bychom se rádi chopili.
Rozjezd ale zřejmě bude extrémně těžký. Neobáváte se srovnávání se značkou Apache?
Příprava nové značky opravdu byla náročná. Snažili jsme splnit dvě zadání: plynulý přechod na značku Levit, ale zároveň se snažit odlišovat. Design kol je úplně jiný, jednodušší a současně obrovskou budoucnost například vidíme v kolech typu SUV.
Jak dlouho jste připravovali start?
To rozhodnutí pochopitelně nepadlo ze dne na den ani před týdnem. Je to zhruba rok, kdy jsme se rozhodli, že půjdeme cestou Levitu. A právě od té doby se intenzivně pracovalo na přípravě současné kolekce.
Covidová doba však začátku podnikání a zvlášť v cyklooboru rozhodně nepřeje...
Ano. Vše trvá daleko déle, než jsme byli zvyklí. Je to skutečně náročné a jsem rád, že se nám vůbec za ten rok podařilo poskládat vzorky, které dnes můžeme ukazovat. Zdaleka však nejde jen o novou kolekci kol. Museli jsme spustit web, postavit a doplnit obchodní tým a další záležitosti.
Karel Novotný, marketingový manažer: Není dobrá doba pro začátek nového byznysu, a to i z marketingového hlediska. Když někdo řekne pojďme založit novou značku, kterou představíme světu, asi ne úplně každý si uvědomuje, že to neznamená jen vymyslet slovo a logo. Musí tam být registrace a právní ochrana. Pak se setkáte i se spekulanty, kteří vám to chtějí ukrást. Pak na vás začne útočit zase někdo jiný, který zjistí, že mu šlapete po byznysu třeba nějakou podobností toho slova. Jsou to opravdu příšerné zkušenosti.
Takže ono slovo Levit se rodilo ve velkých bolestech?
Karel Novotný: Bylo v šuplíku nějakou dobu schované pro trochu jiný byznysový plán. Jenže líbí se nám natolik, že jsme se shodli, že může unést tíhu nového produktu a našeho očekávání. Naštěstí už mělo i ochrannou známku a i doménu levit. com, což považuji v dnešní době za neuvěřitelné. Vypilovali jsme to tak, jak jsme si představovali.
A jaké jsou tedy nejbližší plány Levitu?
Chceme se vydat cestou městské mobility. Donedávna jsme až 90 procent našich prodejů směřovali do České republiky, náš trh je přitom zaměřený na sportovní a turistická kola. Jestliže chceme být součástí budoucího trendu, jde právě o městskou mobilitu. My každopádně chceme na trh dodávat široký sortiment všech druhů kol a elektrokol, abychom uspokojili masovou část trhu. Nicméně městská mobilita nás zajímá velice a v našem portfoliu bude mít důležité slovo. Svět se mění a my se měníme s ním. Už nyní proto pracujeme na nákladním cargo kolu. Bůh ví, na čem budeme jezdit za deset, patnáct let.
Největší příležitost tedy vidíte na zahraničních trzích?
Ano, elektrokola jsou tam jednoznačně v laufu. Vždyť v Německu se za loňský rok prodalo více elektrokol než elektroaut v celé Evropě. V Nizozemsku, kde je víc kol než obyvatel, se dokonce prodalo víc elektrokol než aut za celý rok. A jak to tak bývá, ty trendy jdou k nám ze západu. Přestože elektrokola zažívají obrovský boom, věřím, že jsme na samotném začátku. Chceme být s Levitem u toho. Vlastně už jsme. Vždyť v Nizozemsku už máme svého obchodního zástupce a dlouhodobě jsme pracovali na kolekci kol přímo pro nizozemský trh, protože jsou kola pro svět a pak totálně jiná kola pro Nizozemsko, samozřejmě městská. Už nyní máme předobjednáno několik tisíc kusů nové značky, kterou nikdo nezná a v podstatě ještě ani neexistuje. To jen deklaruje to, jaký je dnes hlad po kolech. I když se nám z toho koláče může podařit ukousnout jen malý kousíček, bude to hodně zajímavé.
A zbude tedy i na český trh a naše zákazníky, anebo vše vyšumí za hranice?
Výrobu a obchod děláme odděleně, stejně jako Nizozemsko, zbytek Evropy a Česko. Není to jedna kupička, ze které vše vysaje například německý zákazník. Ještě v době, kdy připravujeme objednávky materiálu, máme alokované množství i pro český a slovenský trh. Zároveň vidím velmi dobrou synergii. Kdybychom se zaměřovali jen na tuzemský trh, některé modely bychom si vůbec nemohli dovolit udělat. Například zmíněného SUV s řemenovým pohonem a rychlostním nábojem, které stojí sto tisíc, bychom v Česku prodali 10 až 15 kousků. Ale díky tomu, že do Nizozemí jich prodáme 300, si tu výrobu dovolit můžeme a český zákazník z toho může jen těžit.
Když jste začali rozjíždět značku Apache, měli jste v Úpici jen 30 zaměstnanců. Podle vašich plánů to vypadá skoro na budování Silicon Valley české a evropské cyklistiky...
Je to velká výzva. Dnes už nás je asi 130 a pro příští sezonu plánujeme rozjet další novou linku a už nás bude okolo dvou stovek. Je to úplně jiná firma než například před pouhými pěti lety. Věřím, že jsme jiní ve způsobu řízení, ale dokud budu v čele, budu sázet na rodinné hodnoty, abychom se nestali jen molochem, kam budou lidé chodit plnit čísla a vyplňovat reporty.
Neplánujete náhodou přesunout výrobu? Zůstanete v Úpici?
Jsme patrioty, a proto rozhodně chceme v Úpici zůstat! Podařilo se nám koupit výrobní areál o rozloze asi 30 tisíc metrů čtverečních, kde se budeme moct dál rozvíjet. Upozorňuji, že v Úpici je to těžké, protože pozemků mnoho k dispozici není. Nyní jsme asi na čtyřech místech a v příštích letech se ten areál budeme snažit revitalizovat a postupně se sestěhovat. Jde o někdejší továrnu na váhy. Mimochodem o Úpici se říkalo, že je to město vah, protože to byla opravdu celosvětově známá firma. Tak teď se snad bude říkat, že je to město kol.
V době covidu už není úplně běžné přijít do obchodu a odejít s novým kolem, normálně se čeká třeba i tři čtvrtě roku. Jaké jsou vaše zkušenosti s dodávkami komponentů?
Asi neřeknu nic nového, protože jsou toho plné televize, internety i noviny a neděje se to jen v oblasti cyklistiky. Doba je opravdu turbulentní a nezůstává kámen na kameni. Dobré je jen to, že podmínky jsou pro všechny stejné. Dodací termíny dva roky jsou dnes v podstatě běžné. Co je do jednoho roku, je skvělé. Před třemi lety jsme si řekli, že uděláme nové kolo, objednali díly a za půl roku bylo na krámě. To už je jen sen. Nicméně na tu realitu se musíme adaptovat. Pro představu: například od shimana ještě nemáme potvrzené díly, které jsme objednávali před rokem. Nemůžeme se na nic spolehnout a jistotu máme až ve chvíli, kdy kontejner přijede k nám na dvůr a my ho složíme. Složitá je nejen doprava, protože jsou ucpané nebo rovnou zavřené přístavy. V Číně propukla energetická krize, takže továrny dostávají energii na příděl a jedou třeba jen tři dny v týdnu. To vše ovlivňuje termíny a celý byznys.
Museli jste kvůli krizi pozastavit výrobu i vy?
Právě máme za sebou tři týdny odstávky, protože už potřetí za poslední rok jsme neměli z čeho vyrábět a lidi byli doma dohromady zhruba deset týdnů. Já jsem nikdy ve zprávách nesledoval makroekonomické a geopolitické informace, protože jsem si říkal, že se to děje daleko od nás. Dnes to máme za dveřmi.
To nezní moc optimisticky...
My máme objednaný materiál až do léta roku 2023 a pracujeme na kolekci pro rok 2024 a zároveň pracujeme s různými scénáři. Myslím, že zdaleka vyhráno nebude ani za dva roky.
Ovlivní krize dodávky kol?
Dobrá zpráva je, že v pondělí se výroba opět rozjíždí a první Levity by měly opustit naši fabriku. Na to se všichni moc těšíme. Do dubna bychom měli vyrobit nějakých 17 tisíc kol a další velká vlna přijde v červnu nebo červenci. Celkem bychom do podzimu příštího roku měli vyrobit 40 tisíc kol. Nejistot je celá řada, jediné, co můžeme s jistotou říct, je to, že všechny informace budeme transparentně posílat dál a nebudeme nic malovat narůžovo.
