Pavel Khek se stal uměleckým šéfem královéhradeckého Klicperova divadla (20. 9....

Pavel Khek se stal uměleckým šéfem královéhradeckého Klicperova divadla (20. 9. 2019). | foto: Martin Veselý, MAFRA

Okouzlení ze Zbabělců zkusíme přenést na diváky, říká režisér Khek

  • 0
Pavel Khek se stal uměleckým šéfem hradeckého Klicperova divadla v roce 2019. Má za sebou dvě komorní inscenace v Besedě – Lidé, místa, věci a Prolomit vlny. K tomu chystá v hradecké činohře celosouborové Zbabělce podle Josefa Škvoreckého. „Když odečtete covid, jsem pořád na začátku,“ říká režisér.

Nelitujete, že jste Hradec vzal?
To vůbec, nelituji, ale přiznávám, že máte pravdu, je brzo na hodnocení, ale i na nalezení společných cest se souborem. Když odečtete covid, jsme vlastně pořád na začátku. Jsem figurka ve hře, která čeká, až hodí šestku.

S jakým pocitem se ohlížíte za covidovou výlukou, napáchala nějaké škody?
A jaké! Já osobně ten covid přežil dobře, ale segment kultury a instituce jako divadlo jsou zasaženy zásadně. A nikdo neví, jestli to nebudou změny trvalé. Škody jsou jak uvnitř divadla, tak i vně. Divácký zájem covid přibrzdil. Nedávno jsem byl na nějaké oslavě narozenin, kde se sešli lidé z asi deseti českých divadel a všichni řešili stejné problémy. Termínové kolize, propad návštěvnosti a snaha dohnat rok covidu za dva měsíce letošního podzimu. To zkrátka nelze.

Asi jste měl možnost v onom čase poznat dobře soubor. Překvapilo vás něco?
Měl i neměl. Svou druhou hradeckou inscenaci jsem musel odložit a soubor poznáte nejlíp, když s ním zkoušíte. A navíc je to dlouhodobý proces. Nepřekvapilo nic, víte, on každý soubor trpí jistými neduhy a hradecký není výjimkou. Covid ani té souborovosti nepomohl.

V čem je soubor specifický?
Když uvěřím smyslu daného zkoušení, tak si myslím, že je jeden z nejdisponovanějších v republice. Ale je těžké uvěřit, když zkoušíte do šuplíku, když víte, že premiérovat budete až bůhví kdy...

Jistě chodíte do divadel i v Praze či jinde a máte dobré srovnání.
Jen velmi nerad srovnávám, je to ošidné. Ale je zřejmé, že mnoho z našich herců by se v pražské divadelní džungli neztratilo, což dokazují nedávné odchody. A potom jsou kritéria jako soudržnost a pracovitost. A každý přerod s nimi zahýbe. Když jsem přišel, odešlo pět kolegů, a to je skoro třetina souboru, tudíž teď přichází doba zapracovávání a stmelování.

Minulou sezonu jste nazvali Hrdinové, nebo zbabělci, mottem nynější 137. sezony je otázka „Za jakou cenu lze koupit svobodu?“ Co vás k tomu vedlo?
Pořád si myslíme, že kvalita života se nedá měřit růstem HDP, ale tím, jaké hodnoty jsou pro nás nepostradatelné, a svoboda je jednou z nich. A obchodovat s ní se nikdy nevyplatí.

Jak jste daleko s celosouborovými Zbabělci podle Josefa Škvoreckého?
Kdybychom nevedli tento rozhovor, dopisoval bych s naší dramaturgyní Lenkou Smrčkovou poslední obrazy. Takže jsme u konce přípravné fáze a na začátku té jízdy. V úterý 19. října zahajujeme první čtenou zkouškou v Náchodě, v restauraci Port Arthur, kde se část románu odehrává. Chci hercům ukázat i další místa, o kterých se u Škvoreckého dočtou. Na jevišti bude skoro 30 postav, jedenáctičlenný dixieland a Škvoreckého svět – moc se těšíme.

Co na tom bylo nejtěžší?
Když dramatizujete skvělou knížku, vždy se nakonec dostanete před Sophiinu volbu: co nechat a co obětovat. V případě Zbabělců je to o to těžší, že Škvorecký se sice tváří „jakoby nic“, ale román je velmi důmyslně komponován a provázán, takže redukovat znamená zároveň přicházet o spoustu nádherných motivů. Ale když to čtete jako my poosmé, podeváté, dostanete se do hlubinných vrstev Dannyho světa. A to je úžasné dobrodružství. Teď toto okouzlení musíme přenést na herce a ti pak na vás, na diváky.

Co říkáte hereckým úvazkům v dlouhých seriálech? Nemůže to herce trochu pro divadlo zkazit?
Herci se dělí na dvě skupiny: na ty, co točí, a na ty, co na točení nadávají, ale ti povětšinou netočí. Nevím, proč by je to mělo kazit. Myslíte lidsky? Nebo umělecky? On je to širší problém. Kdyby byl plat v divadle odpovídající té dřině, tak bych jim někdy řekl: Vykašli se na to. Ale realita je taková, že jeden natáčecí den se taky může rovnat měsíčnímu platu v divadle. Tento systémový problém mě trápí, ale každý herec by si měl zkusit herectví na kameru, bez zkušenosti s neúprosnou kamerou není jeho herectví komplexní.

Ovšem zcela upřímně, já naprostou většinu té televizní produkce nesleduji, takže nevím, kam její úroveň klesla. Možná bych jim to zakázat měl... Ale vážně: mám upřímnou radost, když zahlédnu někoho z klicperáků na filmovém plátně. A nastává doba, kdy i ta mediální známost začne ovlivňovat návštěvnost.

Byli dramaturgové a šéfové, kteří si v Hradci plnili sny. Máte je i vy? Nebo je radši plníte svým hercům?
Mým splněným snem by bylo, kdyby herci měli splněné sny. A to se na 100 procent nikdy nestane. Ale každý gram splněného snu navíc je po covidu vyvážen zlatem. A ještě důležitější je, abychom dokázali pozvat naše diváky na představení, kde nebudou usínat, ale krásně snít.

Jaký je váš výhled v Klicperově divadle?
Chci diváky pozvat na všechno, co máme aktuálně na repertoáru, neb si myslím, že některé novinky ani nezaregistrovali. Vezmu to chronologicky a zastavím se až na konci roku. Nejbližší jsou premiéry Maryši a Benátského kupce, potom 17. listopadu přijďte před divadlo a zažijete happening k 30. výročí odchodu sovětských vojsk a v sále navážeme koncertem Mastixu, 21. listopadu na Noc divadel a prosinec je pak zasvěcen jazzu a Zbabělcům. 11. 12. 2021 je nejen numerologicky zajímavé datum, ale zrušte všechno, neboť na této premiéře nesmíte chybět, bude to velké. A pokud byste nestihli premiéru, hrajeme Zbabělce i na Silvestra.