Už na první pohled je patrné, že areál kostela z 18. století má nejlepší roky dávno za sebou. Hřbitov, který ho obklopuje, je zarostlý, některé náhrobky jsou pobořené nebo opřené o zeď.
Střecha je vyspravená jen na těch nejhorších místech, aby dovnitř nezatékalo. Poslední bohoslužba se zde konala v 80. letech.
„Jsem věřící katolík a kostela mi bylo líto, protože sem chodili moji rodiče i já sám. Jsem v důchodu, chtěl jsem udělat něco užitečného,“ říká s velkou skromností Miroslav Mědílek.
Po dohodě s majitelem památky, katolickou církví, začal kostel v roce 2007 opravovat. Rozjet rekonstrukci pomohli finančním darem němečtí rodáci ze Starého Rokytníku.
„Částka, kterou věnovali, nebyla dostatečně velká na to, aby se opravilo všechno, co bylo potřeba. Firma to odmítla dělat, a tak jsem se nabídl. Od té doby dělám lokální opravy,“ vypráví.
Za deset let zvládl mimo jiné zrekonstruovat nároží, na několika místech střechu a v roce 2012 se pustil do kostelní věže. Pokračuje v tom dodnes. Opravil zděnou část a vrátil jí podobu z 19. století, nyní vyměňuje plechovou střechu. Provizorní dílnu si vybudoval přímo v kostele, má zde i ohýbačku plechu, kterou sám postavil.
Miroslav Mědílek je vyučeným strojním zámečníkem, postupně se ale naučil také stavařinu. S opravami kostelů na Trutnovsku pomáhal katolické církvi už před 50 lety, v roce 1974 mimochodem natíral věž právě ve Starém Rokytníku.
V kostele sv. Šimona a Judy pracuje od jara do podzimu, každoročně to dělá přes tisíc hodin. „Většinou dělám sám, občas mi pomůže někdo z místních nebo kamarádi, kteří jsou obvykle ještě starší než já,“ podotýká Miroslav Mědílek.
Do záchrany památky se chce nyní zapojit Spolek přátel Starého Rokytníka, který usedlíci a lidé z Trutnova založili na konci loňského roku. Hlavním cílem sdružení je získat víc peněz na opravy.
„Jako spolek budeme moci žádat o dotace. Nějaké vhodné dotační tituly existují, ale není jich zase tolik. Máme šanci získat spíš menší částky, díky kterým bude možné postupně pokračovat v opravách. Že bychom sehnali jednu velkou dotaci v řádech milionů korun, není příliš pravděpodobné,“ upozorňuje trutnovský zastupitel Petr Sobotka, který společně s Miroslavem Mědílkem patří k zakládajícím členům spolku.
Klíčovým úkolem bude dokončit opravu střechy, na zrestaurování čeká strop a také například dřevěné sochy svatých.
Členové spolku by do památky rádi vrátili život. „Kostel byl srdcem obce a místem setkávání. Měl by sloužit nejen ke konání bohoslužeb, bude-li o ně zájem, ale také pro pořádání kulturních akcí. Například koncertů vážné hudby, výstav a přednášek,“ naznačuje Miroslav Mědílek.
Nájezdy vandalů v 80. letech
Poslední generální oprava kostela se uskutečnila před více než sto lety. Kromě času se na stavu památky podepsali vandalové. Po pádu komunismu do Starého Rokytníka podle pamětníků několikrát zavítali vykradači kostelů, zmizela kompletní elektroinstalace, starožitnosti i obrazy křížové cesty.
Stopy v podobě vypáčené dlažby, pod kterou hledali rakve, jsou tu dodnes.
První zmínka o kostele ve Starém Rokytníku pochází z roku 1384, za husitských válek byl podle historických pramenů pobořen. Jezuité chrám v polovině 18. století obnovili a rozšířili. Poslední významnější stavební úpravy pocházejí z přelomu 19. a 20. století.
Z původního vybavení se toho mnoho nedochovalo. Varhany z roku 1928 byly v roce 1980 přestěhovány do kostela ve Rtyni v Podkrkonoší, v kostelní věži se nachází zvon z druhé půlky 16. století. Zvláštností a nejvýraznějším architektonickým prvkem je dřevěný strop zavěšený na krovu.
Nedaleko se nachází torzo jezuitské rezidence z roku 1740. Jezuité ji vyžívali pouze do roku 1773, pak se budova proměnila ve školu. Na počátku 19. století však vyhořela a nikdy se ji nepovedlo obnovit.
Ještě před 2. světovou válkou žilo ve Starém Rokytníku přes tisíc obyvatel. Po vysídlení sudetských Němců se jejich počet snížil na několik málo stovek.
