Pěkovské domky a statky lemují na víc než třech kilometrech hlavní tah od Náchoda na Broumov. Vesnička na sebe naposledy upoutala nechtěnou pozornost, když tady před třemi lety asfaltéři dokončili povrch silnice tak, že na něm auta hopsala, firmě pak nezbylo než se vrátit.
Původně lánovou ves, která patří k Polici nad Metují, dělí silnice vedví a houstnoucí provoz na ní souží usedlíky. Kdysi však ves na benediktinském panství vypadala jinak: prvních deset rodin kolonistů s rychtářem v druhé půli 13. století osídlilo terasu nad pravým břehem potoka, zatímco dno údolí i jeho druhá strana sloužily dlouhou dobu hlavně jako obecní louky a pastviny. Domkáři se tam začali objevovat teprve od 16. století.
Zatímco založení Pěkova není přesně datováno, dnešní Hony v jeho sousedství vědí, že vyrostly na popud opata v letech 1558 až 1560.
„Pěkov vznikl na konci kolonizace Policka, ves byla vysazena zřejmě emfyteuticky na německém právu (dědičný nájem půdy, pozn. red.). Zakládal ji šolc, tedy rychtář, po němž dodnes zůstal komplex budov zvaných šolcovna, což Pěkov odlišovalo od okolních vsí,“ popisuje historik Muzea Náchodska Jan Tůma.
Badatelé museli do nepublikovaných archivních pramenů psaných latinsky a hlavně německy. Až na Hony se historií Pěkova totiž dosud nikdo podrobně nezabýval.
„Pěkov se stal jednou z největších vsí na Policku. V tereziánském katastru začátkem 18. století byl třetí nejlidnatější vsí, byl co do počtu hospodářů sedláků třetí, ale co do rozlohy v okolí největší a také nejbohatší, což ukazuje přepočet tehdejších hospodářských výsledků berními úředníky pomocí takzvaných osedlých. Výjimečné pak bylo i vysazení nové vesnice Lhotky v 16. století, což je pozdější Hutberg, dnešní Hony,“ říká historik, jehož překvapilo množství dosud neznámých informací.
Švédové, wehrmacht i polské tanky
Po stezce přes Pěkov se ve středověku necestovalo, pěší chodívali z Police do Broumova přes Hvězdu, povozy jezdily přes Hlavňov přímo k Polickým pasům a Pěkov zpočátku míjely. Cesta Pěkovem nabývala významu až od 18. století.
Kniha Pěkov a Hony – údolí mezi Ostašem a PasyTým autorů dříve zpracoval publikace o Žďáru nad Metují a Hlavňovu. Novou knihu vydanou v prosinci 2020 podpořilo město Police nad Metují. Podíleli se na ní historikové Jan Tůma, Vojtěch Klíma a Václav Sádlo, archivář Jaroslav Čáp, badatel Jiří Kohl, knihovník Jan Meier, přírodovědec Jiří Spíšek, geolog Jiří Kopecký, fotografové Michal Bureš, Oldřich a Libor Jenkové, ilustrátor Petr Čuhanič a další. Vlastivědná encyklopedie mapuje neživou a živou přírodu, školství, historii, spolkový život, pomístní názvy, památky či řemesla. Obsahuje i řadu přetištěných dokumentů, dobových fotografií, dvě vložené mapy katastrů i DVD s archivem fotografií a historií každého domu. Tvůrci už připravují další knihu o obcích Suchý Důl a Slavný. |
Kvůli blízkému průsmyku Pasa v Broumovských stěnách tudy však táhla řada vojsk a někdy i citelně plenila. Taková tažení se odehrála vícekrát za třicetileté války, kdy Švédové při svém vpádu v srpnu 1639 dokonce Hony vypálili. Další vojska tudy táhla opakovaně za slezských válek v 18. století.
V novodobé historii v zimě 1945 tu táhly průvody „národních hostů“, Němců prchajících před frontou, a v květnu 1945 tudy ustupovali němečtí dělostřelci. Naposledy tu projely tanky při sovětské invazi do Československa v srpnu 1968.
Honské sedlo, které platilo za strategický bod, se dočkalo několikerého opevnění, hlavně za sedmileté války. Dosud jsou v terénu vidět Laudonovy valy, na nichž museli pracovat i poddaní z okolí.
Dívka, jež milovala hákový kříž
Vesnice měly poněkud odlišný osud. Na osídlení Pěkova se pravděpodobně podíleli i někteří němečtí kolonisté, přesto ves zůstala většinově česká, na Honech však po třicetileté válce žili už jen němečtí obyvatelé, možná kvůli morové ráně a dosídlení lidí z německy mluvícího Broumovska.
V roce 1894 byly Hony administrativně přičleněny k broumovskému okresnímu soudu, což po Mnichovu na podzim 1938 vedlo k tomu, že se staly součástí Sudetské župy a byly přičleněny k německé říši.
Dění na Honech v zlomovém období se stalo inspirací pro spisovatelku Marii Annu Hierschmannovou, která tu prožila nejednoduché dětství s problematickým otcem v náhradní rodině. Zdejší učitel ji nadchl pro germánské ideje, pak odešla do nacistické školy v Praze, s nuceným odsunem se po válce dostala do Německa a nakonec do USA. Vydala například komiks Hansi: Dívka, jež milovala hákový kříž. Svůj život v Americe pak směrovala ke křesťanské pomoci.
Mezi vesnicemi za války vedla hranice a při silnici se objevila celnice. Ta se časem stěhovala blíž k Pěkovu, aby němečtí financové měli lepší přehled nad místními, mezi nimiž bylo dost odbojářů, například bratři Knittlové, jeden byl popraven, druhý zemřel ve vězení. Obyvatele Honů po válce neminul nucený odsun, jejich domy osídlili jiní.
„Každá obec je něčím specifická. U Pěkova a Honů bylo jasné, že z vesnic na Policku právě tady bude rezonovat česko-německá otázka, protože jazyková hranice procházela mezi obcemi. Nacházejí se tam také smírčí kříže, takže jedno pojednání jsem věnoval smírčímu právu,“ vysvětluje editor a spoluautor knihy Michal Bureš, který vydal s autorským týmem už třetí vlastivědnou encyklopedii věnovanou obcím na Policku.
Funguje jediná hospoda. Dříve lidé víc žili pospolu
Knížka se nerodila snadno, zabralo to čtyři roky příprav. Tvůrcům pomohli i místní nadšenci, pěkovská knihovnice Šárka Pokorná a Milan Kozár z Honů, kteří zprostředkovali kontakty na místní. Asi padesát domácností zapůjčilo dobové fotografie, rodinné dokumenty či vzpomínky. Poslední rok příprav však ovlivnila koronavirová pandemie.
„Došli jsme až k dění v roce 2020 včetně fotek. Nemohli jsme zveřejňovat osobní údaje současných obyvatel, ale většina místních souhlasila, že je nafotíme a jejich fotky vyjdou na přiloženém DVD. Tam se zájemci mohou proklikat u každého domu ke všem historickým snímkům a také si pročíst historii domu, jak se v něm střídali majitelé. Z pozemkových knih gruntovnic vedených od 18. století to zpracoval Jiří Kohl, který tomu věnoval obrovské množství času,“ říká Michal Bureš.
Pěkov a Hony
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Loni obývalo Pěkov 246 osob, na Honech jich bylo 59. Zatímco v 19. století se tu uživily čtyři hostince, dodnes z nich má otevřeno jen restaurace U Generála Laudona na Honech. Dříve tu byli obchodníci, tkalcovna koberců, kovář i další řemeslníci, dnes obchod chybí úplně. Zdejší statky po válce pohltila kolektivizace, v porevolučních časech na hospodaření navázali jen čtyři zemědělci.
Místní pamětníci si stýskají, že teď každý jen vsí projede autem a že se lidé navzájem ani nepotřebují.
„Dříve alespoň někteří lidé šli do sebe, scházeli se, teď to upadá, už se neznáme. Není tu krám ani hospoda, aby se lidé potkali, aby se znali. Hony, mám pocit, že jdou více do sebe než Pěkov. Dříve byly plesy až do ranních hodin, lidi spolu byli rádi,“ poznamenává penzistka Marie Pfeiferová. Její dcera s dalšími nadšenci hraje v obci loutkové divadlo.
