Hezký článek. Díky.

Zajímavé téma. Na Pěkov a Hony mám malou osobní vzpomínku z prosince 1989, kdy jsem se tam účastnil silvestrovské oslavy u spolužáka z gymnázia. A vedle samozřejmě skvělé zábavy v porevoluční euforii na mne největší dojem udělala perfektně zásobená prodejna Jednoty v Honech. Tamní paní vedoucí vždycky jeden den vybrala ode všech zájemců objednávky, napsala si je do sešitu, pak je telefonicky nadiktovala na centrálu a druhý den si zákazníci mohli všechno vyzvednout. Prý se tam dalo objednat cokoli, co běžně nabízely smíšené prodejny ve větších obcích. Díky tomu tam ten obchod přežil, ačkoliv má vesnice (podle Wikipedie) jen kolem 60 lidí a vede tam (podle Google Maps - detaily už jsem samozřejmě zapomněl) jediná úzká silnice z jedné strany.

Dneska už je samozřejmě všechno jinak, prodejna je dávno zavřená (opět podle Google Street View - od té doby jsem tam nebyl), ale tenkrát, kdy se běžně nikam na nákupy nejezdilo, měla podnikavost paní vedoucí smysl a nebyla rozhodně obvyklá. Nikde jinde jsem se s něčím podobným nesetkal. A pokud tam takovýchto rázovitých lidí bylo víc, nedivím se, že si tuto oblast vybrali historici ke zpracování.

Gratuluji týmu autorů k jejich práci a přeji hodně úspěchů s připravovaným dílem o Suchém Dole. Hříšné poutní místo, založené (budoucí) vražednicí, hromadně navštěvované katolickými věřícími proti vůli biskupa a nakonec arcibiskupem vysvěcené nabízí ještě napínavější četbu.

Proč hříšné poutní místo? Máte takový dojem?