„Na čtené zkoušce jsem vždycky hodně nervózní, a pokud jsem navíc spoluautor dramatizace, tak moje nervozita roste o to víc. Vyrazit do Náchoda se však ukázalo jako dobrý nápad a tento výlet odstartoval celé zkoušení snad velmi pozitivně,“ říká dramaturgyně Lenka Smrčková, která se na dramatizaci románu podílela s uměleckým šéfem Pavlem Khekem.
Jak jste to pojali?
Před samotným čtením jsme si společně s herci a tvůrci prošli Náchod a klíčová místa románu. Při přípravách na zkoušení jsme se do Náchoda a na místa ze Škvoreckého děl vypravili již loni s režisérem a spoluautorem dramatizace Pavlem Khekem. Oba s Pavlem věříme, že zažít atmosféru oněch míst kolektivně má svoje kouzlo. První čtená zkouška měla opravdu speciální atmosféru; číst v podniku Port Arthur, kde se veliká část děje odehrává, dodalo přípravám větší autentičnost, navíc jsme tuto náladu mohli sdílet s celým obsazením. Interiér podniku se téměř nezměnil od roku 1945, kdy se děj Zbabělců odehrává.
 |
Co je u dramatizace knihy nejdůležitější?
Rozhodnout se, jaké dějové a tematické linky se zachovají, jaké se naopak zcela škrtnou. Klíčový je výběr postav. Zbabělci je román hodně atmosférický, a proto bylo naším největším úkolem pokusit se specifický jazyk a náladu přenést do dialogů. S Pavlem Khekem pracujeme v tandemu, takže jsme museli naše představy o finální podobě sladit, každý z nás měl v románu oblíbenou pasáž, o kterou nechtěl v naší dramatizaci přijít, zároveň jsme věděli, že musíme část našich preferovaných míst vynechat.
Čím vás Zbabělci oslovili? Nevzpomínám si, že by se o ně v divadle někdo pokusil...
Zbabělci jsou dlouho vysněným titulem režiséra Pavla Kheka a ten hledal divadlo, kde by bylo možné je realizovat. Já jsem se díky přípravám zamilovala do Škvoreckého díla, do jeho jazyka a světa, který dokáže na stránkách svých románů a novel vybudovat. Zbabělci se na jevišti již objevili, a to v Divadle Petra Bezruče v Ostravě v roce 2015. Klicperovo divadlo je tedy druhé v pořadí, my jsme se ale rozhodli pro vlastní dramatizaci, inscenace tedy bude odlišná.
Lenka SmrčkováRodačka z Prahy (1991) po gymnáziu vystudovala Divadelní vědu na FF UK v Praze a obor Orální historie – soudobé dějiny na FHS UK v Praze. V roce 2014 začala spolupracovat s Městským divadlem Mladá Boleslav, nejdříve externě, od roku 2016 jako kmenový dramaturg. Vytvořila přes 30 inscenací, včetně několika autorských projektů (Chaplin a Deburau). Spolupracovala s Divadlem na Fidlovačce, Komorní činohrou, Letními shakespearovskými slavnostmi, pracovala v Tanci Praha. Od roku 2010 se věnuje improvizaci se souborem Improvariace, nyní je dramaturgyní Klicperova divadla. |
Které motivy z knihy vás nejvíc zasáhly?
Určitě příběh Němky Trudi, na kterou vzpomíná jeden ze členů kapely Lexa. Dále potom osudy paní Vašákové nebo Dannyho spolužáka Hroba. Nechci ale příliš prozrazovat. Všechny tyto momenty se v naší inscenaci objeví. Na románu jako takovém mě láká vyrovnávání se s válečnou historií, což je téma, kterému jsem se hodně věnovala i při studiu soudobých dějin. Myslím si, že je to navíc věc, která je svým způsobem stále živá.
Co je na Zbabělcích vůbec nejtěžší?
Spojit poslední týden druhé světové války, který se odehrává ještě v protektorátní atmosféře, s očekáváním svobody a mladosti a energie hlavních představitelů. Škvoreckému se povedlo tyto dva protikladné motivy spojit a o něco podobného se bude pokoušet i naše inscenace.
Jakou tedy můžeme čekat inscenaci?
Jsme na samém začátku zkoušení, takže těžko říct, jak to nakonec do sebe všechno zapadne. Naši Zbabělci představí téměř kompletní herecký soubor Klicperova divadla, který navíc doplní sedm profesionálních hudebníků. V kapele ale budou živě hrát i naši herci. Na jevišti tedy v jeden moment bude až jedenáct hudebníků, a to, myslím, bude mít veliké grády a bude to silný divácký zážitek. Zároveň by to měla být inscenace plná humoru a groteskních situací, na několika místech však diváka i dojme. A vzhledem k tomu, že jsou Škvoreckého postavy mnohovrstevnaté, můžeme se těšit i na skvělé herecké výkony.
Co vás přivedlo k divadlu?
Rodiče, kteří nás do divadla se sestrami vodili od dětství. Co se ovšem týče profesní stránky, tak musím říci, že mě k divadlu přivedl právě umělecký šéf Klicperova divadla Pavel Khek. Seznámila mě s ním moje kamarádka a herečka Svatava Hanzl Milková a nějak jsme si sedli profesně i lidsky. Pavel mi nabídl první profesionální spolupráce. Nejdříve v Divadle ABC a pak v Městském divadle Mladá Boleslav. Občas si říkám, že byl blázen, jelikož jsem studovala Divadelní vědu v Praze a do té doby jsem neměla s praktickým divadlem zkušenosti, a on mi dal práci hned v několika velkých projektech. Na základě těch prvních společných inscenací už jsem pak získala další pracovní nabídky. Můj názor na divadlo a to, jak ho vnímám, tedy do velké míry formoval právě Pavel Khek.
S jakými ideály jste šla studovat?
Já nemám vystudovanou dramaturgii. Vystudovala jsem Divadelní vědu a orální historii – soudobé dějiny. To mi dalo dobrý teoretický základ a praxi jsem získala spoluprací s režiséry. Kromě Pavla Kheka bych ráda jmenovala ještě Petra Mikesku nebo Patrika Lančariče.
Co pro vás znamená Hradec a Klicperovo divadlo?
Pracovat v Klicperově divadle je pro mě obrovská čest, je to divadlo, které má za sebou veliké úspěchy a velmi dobré jméno a pověst, a to nejen v divadelním prostředí, ale i u širší veřejnosti v celé České republice. Když jsem dostala nabídku od Pavla Kheka do Hradce nastoupit, rozhodla jsem se sem i přestěhovat. Hradec je tedy nyní i mým domovem. Nicméně loňská sezona byla hodně determinovaná covidovou situací, a tak je pro mě stále ještě všechno nové a poznávám jak kolegy, tak zázemí divadla i město samotné.
Co je podle vás největší úlohou dramaturga?
Myslím si, že dramaturg musí mít především „čisté oko“. To znamená, že by si měl zachovat určitý odstup a vžít se do role diváka, který musí vše pochopit při prvním zhlédnutí inscenace. Také ráda říkám, že dramaturg musí být dobrým psychologem, je to spojka mezi režisérem a souborem, a tyhle dvě veličiny jdou občas obě hlavou proti zdi. Takže největší úlohou je možná zachovat vždy chladnou hlavu.
Jaký druh divadla je vám nejbližší?
Jsem v tom názoru možná konzervativní, ale nejvíc mě baví divadlo, které je založené na vyprávění silného příběhu v kombinaci s hereckými výkony. Divadlo má moc diváka strhnout, dojmout, pobavit. Předávání emoce mezi jevištěm a hledištěm je to, co mě na divadle nejvíc fascinuje a láká.
