RECENZE: Drábkovu Netopýrovi kralují znamenitě sezpívaní herci

Ztřeštěná opereta Netopýr odcházejícího uměleckého šéfa hradecké scény Davida Drábka působí i přes báječně zpívající soubor Klicperova divadla dutě. Výpravná scéna je sice na pohled velkolepá, ale bez většího inscenačního užitku.

Když David Drábek na motivy velikánů vystavěl Richarda III. a Figarovu svatbu, vznikla v hradeckém Klicperově divadle bezesporu přelomová arcidíla ne jen jeho éry uměleckého šéfa, kdy autorský vklad rezonoval s klasiky a byl drze současný. A samozřejmě chytře vtipný.

Velká očekávání však časem střídalo zklamání, s výjimkou scénicky hravého Čtyřlístku pro děti vyzněl pokus o mušketýrského Dumase navzdory skvělé výpravnosti dutě. Bohužel stejný osud postihl i novinku Netopýra na motivy operety Johanna Strausse syna.

Relevantním důvodem proč se pouštět do svébytného žánru pevných pravidel je báječně zpívající soubor, který si skutečně užívá slavné árie z Netopýra, Polské krve či Hoffmannových povídek v aranžích skladatele Darka Krále. Něžná Barcarola odzpívaná Janem Sklenářem a Petrou Výtvarovou Krausovou patří k vrcholům inscenace stejně jako parádní Cikánský baron v podání Lukáše Adama. Jan Vápeník, Martina Nováková, Natálie Holíková i Miroslav Zavičár se do naivních textů s líbivými melodiemi pokládají s citem pro žánr, v hlasové barevnosti a s pohybovou samozřejmostí.

I v činoherních skečích do jednoho naznačují, jak by si rádi střihli salonní burlesku záměn, kavalírských pomst a galantních avantýr, jenže režie jim příliš rafinovaných situací nedopřává.

Spíše je ponouká k řádění a zcizování, k dělání humoru střídavých kalibrů, na jeden originální padnou tři kližkovité, kde by stačil náznak, tlačí se na doslovnost. Chvílemi má prostě humor „ring volný“, z celé přebíjené nakonec vychází i neustálé pletení Eisensteinova jména jako perla sofistikovanosti.

Opravdu musí Lubor Novotný, který třeba v Kohoutově Vítězném únoru dokazuje, že není hercem jediné tváře, dohrávat průjem do úplného konce? Jiří Zapletal, jindy znamenitý až surrealistický komik, je v roli popleteného průvodce operetou sotva poloviční.

Netopýr

40 %

Klicperovo divadlo Hradec Králové

premiéra 20. května 2017

režie: David Drábek

hrají: Jan Sklenář, Petra Výtvarová Krausová, Miroslav Zavičár, Jan Vápeník, Jan Bílek, Jakub Tvrdík, Lukáš Adam, Lubor Novotný, Natálie Holíková, Martina Nováková, Filip Richtermoc, Marie Kleplová, František Staněk, Zora Valchařová-Poulová, Matěj Anděl, Jiří Zapletal

Herci však dělají, co mohou, byť někteří už jen opakují šarže z minulých inscenací Davida Drábka. Vše táhne Sklenářův obšournický šarm, energie a pěvecká samozřejmost, v kouzelně přesných a hlavně originálních miniaturách zazáří Lukáš Adam jako znuděně ukníkaný hrabě Orlowski a Filip Richtermoc v roli bachaře stiženého rozdvojenou osobností, který „na to zpívání moc není“.

Výpravná scéna Martina Chocholouška - vídeňský salon s obřím obrazem, který už byl v Unisexu, a živou císařovnou Sissy v podání sebeironické Zory Valchařové Poulové - působí na pohled velkolepě, ale bez většího inscenačního užitku.

Hradecký Netopýr, jak druhá půlka prozradí, je kromě „polátaného“ sledu hitů průhlednou moralitou o napravené poživačné společnosti, která z dostatku už roupy neví co by. Teprve na dně v útrobách žaláře, po katastrofě, nachází v ustrnutí a šoku svá pravá já a touhy prostinké jako Madla, když zpívala Evropě.

Tady už se nebere do hry operetní kýč, ale vzniká kýč nový, podbízivý, předestřený až s ochotnickými intonacemi. Naivitu pointy by obhájil důsledněji vedený tvar. Ono udělat moderně klasickou operetu je velká frajeřina, s takhle báječně sezpívaným i sehraným ansámblem by to byla zaručená výhra. A jistě nejen divácká.