RECENZE: Drábkovu Netopýrovi kralují znamenitě sezpívaní herci

Ztřeštěná opereta Netopýr odcházejícího uměleckého šéfa hradecké scény Davida Drábka působí i přes báječně zpívající soubor Klicperova divadla dutě. Výpravná scéna je sice na pohled velkolepá, ale bez většího inscenačního užitku.

Drábkův Netopýr v hradeckém Klicperově divadle těží z báječně zpívajícího souboru. | foto: Patrik Borecký

Když David Drábek na motivy velikánů vystavěl Richarda III. a Figarovu svatbu, vznikla v hradeckém Klicperově divadle bezesporu přelomová arcidíla ne jen jeho éry uměleckého šéfa, kdy autorský vklad rezonoval s klasiky a byl drze současný. A samozřejmě chytře vtipný.

Velká očekávání však časem střídalo zklamání, s výjimkou scénicky hravého Čtyřlístku pro děti vyzněl pokus o mušketýrského Dumase navzdory skvělé výpravnosti dutě. Bohužel stejný osud postihl i novinku Netopýra na motivy operety Johanna Strausse syna.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Relevantním důvodem proč se pouštět do svébytného žánru pevných pravidel je báječně zpívající soubor, který si skutečně užívá slavné árie z Netopýra, Polské krve či Hoffmannových povídek v aranžích skladatele Darka Krále. Něžná Barcarola odzpívaná Janem Sklenářem a Petrou Výtvarovou Krausovou patří k vrcholům inscenace stejně jako parádní Cikánský baron v podání Lukáše Adama. Jan Vápeník, Martina Nováková, Natálie Holíková i Miroslav Zavičár se do naivních textů s líbivými melodiemi pokládají s citem pro žánr, v hlasové barevnosti a s pohybovou samozřejmostí.

I v činoherních skečích do jednoho naznačují, jak by si rádi střihli salonní burlesku záměn, kavalírských pomst a galantních avantýr, jenže režie jim příliš rafinovaných situací nedopřává.

Spíše je ponouká k řádění a zcizování, k dělání humoru střídavých kalibrů, na jeden originální padnou tři kližkovité, kde by stačil náznak, tlačí se na doslovnost. Chvílemi má prostě humor „ring volný“, z celé přebíjené nakonec vychází i neustálé pletení Eisensteinova jména jako perla sofistikovanosti.

Opravdu musí Lubor Novotný, který třeba v Kohoutově Vítězném únoru dokazuje, že není hercem jediné tváře, dohrávat průjem do úplného konce? Jiří Zapletal, jindy znamenitý až surrealistický komik, je v roli popleteného průvodce operetou sotva poloviční.

Netopýr

Klicperovo divadlo Hradec Králové

premiéra 20. května 2017

režie: David Drábek

hrají: Jan Sklenář, Petra Výtvarová Krausová, Miroslav Zavičár, Jan Vápeník, Jan Bílek, Jakub Tvrdík, Lukáš Adam, Lubor Novotný, Natálie Holíková, Martina Nováková, Filip Richtermoc, Marie Kleplová, František Staněk, Zora Valchařová-Poulová, Matěj Anděl, Jiří Zapletal

Hodnocení­: 40 %

Herci však dělají, co mohou, byť někteří už jen opakují šarže z minulých inscenací Davida Drábka. Vše táhne Sklenářův obšournický šarm, energie a pěvecká samozřejmost, v kouzelně přesných a hlavně originálních miniaturách zazáří Lukáš Adam jako znuděně ukníkaný hrabě Orlowski a Filip Richtermoc v roli bachaře stiženého rozdvojenou osobností, který „na to zpívání moc není“.

Výpravná scéna Martina Chocholouška - vídeňský salon s obřím obrazem, který už byl v Unisexu, a živou císařovnou Sissy v podání sebeironické Zory Valchařové Poulové - působí na pohled velkolepě, ale bez většího inscenačního užitku.

Hradecký Netopýr, jak druhá půlka prozradí, je kromě „polátaného“ sledu hitů průhlednou moralitou o napravené poživačné společnosti, která z dostatku už roupy neví co by. Teprve na dně v útrobách žaláře, po katastrofě, nachází v ustrnutí a šoku svá pravá já a touhy prostinké jako Madla, když zpívala Evropě.

Tady už se nebere do hry operetní kýč, ale vzniká kýč nový, podbízivý, předestřený až s ochotnickými intonacemi. Naivitu pointy by obhájil důsledněji vedený tvar. Ono udělat moderně klasickou operetu je velká frajeřina, s takhle báječně sezpívaným i sehraným ansámblem by to byla zaručená výhra. A jistě nejen divácká.