Centrál, chcete-li tehdejší Jas, byl nejmodernější, sídlilo tu ředitelství Správy městských kin a předprodej Sluna. Také proto byl Centrál privilegovaný a měl neobyčejnou výsadu: jen málokdy se tu v 70. a 80. letech promítaly ideologické slátaniny, a tak pamětníci dodnes vzpomínají na dlouhatánské fronty u okénka předprodeje.
Skoro na dohled byla další dvě velká kina, Moskva v dnešní Střelnici a Oko v dnešní Filharmonii na Eliščině nábřeží. Ta tehdy měla velmi nevděčnou roli, protože socialistická produkce musela v programu činit minimálně 65 procent a západní hity patřily Centrálu.
Na nádraží mělo neopakovatelnou atmosféru Kino Cestujících. Jak název napovídá, diváky byli přes den hlavně pasažéři čekající na vlak a malý sál byl průchozí. Až do večera se tu nonstop promítaly krátké filmy, jednotné vstupné bylo 1,20 koruny a běžně se kouřilo.
Kino v každé čtvrti
Téměř denně se promítalo také v kinech Brigádníků na Slezském Předměstí, Mladých v Malšovicích a v sezoně i v letním kině. Středeční a nedělní večery patřily biografům na periferii – kinům Odboj na Novém Hradci Králové, Vesmíru v Třebši, Světu v Kuklenách, Pochodni v Plotištích a malšovickému Máji. Právě tady, ale i v Odboji, Vesmíru a Světu stála v sále kamna, do kterých se s rachotem ládovalo uhlí bez ohledu na dění na plátně.
„Jen málokdo mi věří, že před revolucí bylo v Hradci opravdu 12 kin. Dopadlo to s nimi všelijak,“ řekl Josef Jansa, někdejší ředitel Správy městských kin, který hradeckým kinům šéfoval až do roku 1992, kdy je přebrala organizace Filmcentrum.
Hradec se v 80. letech stal i festivalovým městem. Na promítání a proslulé večírky v hotelu Černigov se sem sjížděli i hvězdní herci včetně nedávno zesnulého Jiřího Bartošky. Na zimním stadionu a současně i v letním kině se konal masově rozšířený Filmový festival pracujících.
Hlad po západní produkci byl také v Hradci obrovský. Jen pro ilustraci: když se v Americe v roce 1975 promítal Spielbergův horor Čelisti, do české distribuce se nepřekvapivě nedostal. Tehdy se na náměstí 5. května u Novákových garáží objevil profesionálně vyvedený panel s velikánským nápisem Čelisti a pod ním malým písmem Nebudou. Předprodej Sluna byl okamžitě zahlcen telefonáty.
„Hradec měl štěstí, že byl první na ráně, filmových kopií bylo málo a relativně často se tu mohly nasazovat i atraktivní filmy. To pak ve Sluně byly dlouhé fronty a my jsme museli s filmy různě šachovat. Až když byly obehrané, mohly jít dál, třeba do okresních měst,“ popsal Josef Jansa.
Když natáčíme, vím, že žiju. David Vávra provází jubilejním Hradcem |
Termíny filmových premiér a distribuci kopií měla za bývalého režimu na starost výběrová komise Ústřední půjčovny filmů. Ta ostatně i z nejrůznějších důvodů filmy zakazovala, nejčastěji kvůli reklamě západu nebo tvůrcům, kteří se zprotivili režimu.
Už tehdy byla kina v Kuklenách, Plotištích, na Novém Hradci i Máj v Malšovicích v diváckém útlumu, a to především kvůli tomu, že atraktivní tituly sem buď nemohly kvůli zastaralé technice, anebo se sem dostávaly s velkým zpožděním a mnohokrát obehrané. Zavřít kvůli tomu kina pochopitelně nemohla, a tak se právě v nich nejčastěji promítaly době poplatné filmy.
Hradec měl svého kinofila
„Existovala směrnice, že na ruský film museli přijít aspoň tři lidé, aby se vůbec promítalo. Jenže občas se stalo, že všichni během promítání odešli a film běžel pro úplně prázdný sál. Byly i další hranice, kdy mohl film začít,“ vzpomínal šéf Správy městských kin.
Hradec však tehdy měl svého kinofila, který navštěvoval všechny filmy bez ideologických předsudků i žánrů a někdy stihl i čtyři promítání denně. Jaroslav Tuch, syn známé hradecké lékařky, byl hrdým majitelem alba, kam lepil všechny vstupenky z filmů, které navštívil.
„To byla legenda, snad autista, který sice nebyl nejbystřejší, ale když jste se ho zeptali, co dávali na den a hodinu přesně před dvěma měsíci například v kině Oko, byl bezchybný. Chtěli jsme mu za jeho věrnost dát volnou vstupenku, ale odmítl ji, protože by si do svého alba neměl co lepit,“ vyprávěl Jansa.
Hradecké letní kino má vylepšenou hospodu, venkovním biografům se daří |
Po listopadu 1989 přišlo nevyhnutelné. Jako první v důsledku restitucí zavřela kina v okrajových částech Hradce včetně Brigádníků na Slezském Předměstí. Jenže porevoluční vlna semlela i velké biografy. Neudrželo se Oko, ani Moskva na Střelnici. V místě populárního biografu je dnes prodejna textilu.
Nakonec neodolal ani nejmladší – Kino Mladých. To přežilo až do roku 2003. Nechybělo mnoho a před 13 lety by to mělo spočítané i nynější Bio Central. Artové kino se topilo v dluzích, ale ve správný čas přišla záchrana.
Kino Mladých ožívá, zatím jen v sobotuUž je to 22 let, kdy Kino Mladých naposledy promítalo pro veřejnost. Biograf v hradeckých Malšovicích už dávno není, ale na budovu postavenou v akci Z upomíná název – Centrum Mladých. V sobotu 17. května se tu však bude konat velká sláva, premiéra projektu Rekino. Centrum alespoň na jeden den poslouží coby kino tak jako v letech 1981 až 2003. Rekino startuje právě v Hradci a zavítá i do Českého Šternberka, Pardubic a nakonec do jihočeských Nových Hradů. Smyslem je oživit dávno zaniklé kinosály, byť malšovické centrum naštěstí nezemřelo. Akce nazvaná Kino Mladých ožívá! zavzpomíná na minulost, ale bude se věnovat i budoucnosti. Program je připraven od 14 do 21 hodin a obzvlášť vítáni jsou pamětníci. Projekt vymyslela historička Národního filmového archivu Marie Barešová a v Kině Mladých nezačíná náhodou. Zakladatelka iniciativy z Hradce pochází a v malšovickém kině měla první lektorský úvod. „Chtěla jsem upozornit, že kina dříve existovala nejen v centru, ale také na předměstích. Kino Mladých se z nich udrželo nejdéle,“ upozornila Marie Barešová. „Prostor kina může v paměti generací návštěvníků zůstat jako sál kulturního domu nebo sokolská tělocvična. Ne všichni měli možnost chodit do honosného městského kina. I přes tuto různost spojuje promítací sály status výjimečného místa – místa zážitků, ale i setkávání. I Kino Mladých skrývá jedinečnou historii a pojí se s ním osobní vzpomínky. To bychom rádi sdíleli i s návštěvníky naší akce.“ Nápad Rekino vznikl, když se filmová historička zabývala dokumentací českých kin a ukázalo se, že existují stovky míst, kde se dříve promítalo. Dnes jsou často prázdná a chátrají. Záměrem projektu je oslovit místní komunitu k pokusu oživit kina hlavně v menších obcích nebo okrajových čtvrtích s minimální kulturní nabídkou. Diskuse s pracovním názvem Návrat Kina Mladých? začíná v 16 hodin a celodenní program završí film Kouř z roku 1990. Připravena bude výstava připomínající historii kina. „Jedním z cílů je uchovat vzpomínky na kino, které už neexistuje. Zajímají nás proto konkrétní zážitky: v jaké době tam chodili, s kým nejčastěji a na jaké filmy. Rádi bychom taky pochopili, jakou pozici mělo Kino Mladých mezi ostatními hradeckými kiny. Jezdilo se tam z celého Hradce, nebo jej navštěvovali hlavně obyvatelé Malšovic? Chceme posbírat vstupenky, letáky, plakáty nebo i osobní záznamy o kině,“ uvedla Marie Barešová. |
