Narodil se 16. října 1947 v Jičíně, avšak brzy se s rodinou ocitl v Hradci Králové, což z něj učinilo celoživotního patriota.
„V mládí jsem intenzivně sportoval a vůbec si nepředstavoval, že se budu profesně věnovat historii a vydávat knihy. Že život není pouze sport, jsem si uvědomil ve vojenské základní službě, kde jsem přišel do kontaktu s profesionálním sportem v socialistickém pojetí. Dostal jsem konečně rozum a začal studovat zdejší pedagogickou fakultu,“ vzpomínal před lety pro iDNES.cz.
A vyprávěl i o škole profesora Jána Šmoka, vedoucího katedry fotografie na FAMU:
„Tam jsem především začal fotografii trochu chápat a rozumět jí. Také až později jsem porozuměl úvodním slovům pana profesora: Mým cílem je odnaučit vás fotografovat. Tím pochopitelně nemyslel, abychom odložili foťáky, ale fotografovali s rozvahou koncepčně a jen bezhlavě´necvakali´. On to charakterizoval slovy: Fotografie se dělá hlavou a ne foťákem.“
„Později, už jako kurátor sbírek v muzeu, jsem plně odhalil krásu, význam a postupný vývoj každé dokumentární fotografie. Jinak se totiž díváme na fotografii hned po jejím vzniku a jinak za několik desetiletí. S odstupem času totiž na stejné fotografii vnímáme jiné informace, kterých jsme si původně nevšímali. A i to je na fotografii krásné. Fotografie se mi postupně stala základním pracovním tématem,“ řekl.
Ceněný cyklus uzavřelo páté Fotoalbum. Mapuje Hradec po pádu Hitlera |
V hradeckém muzeu působil od roku 1972, byl členem týmu kurátorů převratné stálé expozice zaměřené na dějiny každodennosti Věci lidí (1989 – 2002) i autorem výstav Počátky fotografie ve východních Čechách (1989), Sbírka kampanologie MVČ (1996), Zvonařství – kampanologická sbírka muzea v Hradci Králové (2011), Sportování našich dědečků a babiček (1996).
Koncepčně se podílel na návštěvnicky úspěšných výstavách jeho manželky a spolupracovnice Zdeny Lenderové, jako byly výstavy Houpy hou, aneb kočárky a vozítka pro panenky pro dítka (1997, MVČ), Když si náš dědeček babičku bral (2007, MVČ) či Nechte na hlavě (2006, Muzeum Novojičínska).
Byl zakladatelem cyklu monografických výstav východočeských fotografů od Ctibora Košťála přes Bohdana Holomíčka po Milana Michla. Stál za Encyklopedií východočeských fotografů, v muzeu založil Sborník Historická fotografie (2002 – 2009), spolupracoval s hradeckým Impulsem, dnes Centrem uměleckých aktivit.
Gloria musealis
Největším dílem Jiřího Zikmunda bylo bezesporu pět publikací nazvaných Fotoalbum města Hradce Králové (1. díl: 1866–1918; 2. díl: 1918–1945, 3. díl: letecké pohledy, 4. díl: na přelomu tisíciletí; a 5. díl: 1945– 1989).
Knihy hradeckého nakladatelství Garamon skvěle přijala jak laická, tak odborná veřejností. V roce 2003 to povrdila Cena Ministerstva kultury a Asociace muzeí a galerií Gloria musealis, časopis Magazín-Fotografie se přidal s cenou Fotografická knihou roku 2002 v oblasti historie, teorie a kritiky fotografie v letech 2000 a 2001.
Korupci, průtahy a vášně zažil i mistr Kotěra. Muzeum stojí už sto let |
Se Zdenou Lenderovou připravil monografické fotoalbum budovy muzea od Jana Kotěry: Kotěrovo muzeum na historické fotografii (2003, znovu vydáno v roce 2019 s Ladislavem Zikmundem-Lenderem).
Coby autorita v oboru Jiří Zikmund přednášel dvacet let dějiny fotografie na Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, byl členem řady odborných organizací, rad a komisí, angažoval se také v konzervaci fotografií.
„Určitě ale nechci být důchodcem sedícím na lavičce v parku a sypat krmení ptáčkům. Nápady se objevují, ale nerad bych něco zakřikl,“ uvedl před desti lety.
Unikátní průvodce architektury
Proto od roku 2012 spolupracoval se svým synem Ladislavem Zikmundem-Lenderem alias Ladislavem Jacksonem. Nejprve spolu připravili očekávanou monografii Budova muzea v Hradci Králové (2013) a o rok později ceněnou publikaci Architektura Hradce Králové na fotografiích Josefa Sudka (2014).
Následovaly publikace Experimentální sídliště Invalidovna (2014), Jan Kotěra v Hradci (2016), Struktura města v zeleni (2017), Vily a rodinné domy v Hradci Králové 1900-1950 (2020), Jan Kotěra 150: Mýtus architekta (2021), Jan Kotěra: Czech Modern Architecture in Context (2025).
V roce 2025 vyšel průvodce Moderní Hradec Králové: Průvodce po architektuře a urbanismu, unikátní bedekr po 130 stavbách moderní architektury z let 1895 – 1950 na území Velkého Hradce Králové.
Vily v Hradci začaly růst po zániku pevnosti, první byly na Morušovce |
Mezi lety 2018 až 2024 byl Jiří Zkimund výhradním fotografem projektu Královéhradecký architektonický manuál, který přinesl více než 300 hesel a více než 1 300 fotografií. Část se objevila v Muzeu východních Čech na výstavě Detaily moderní architektury na fotografiích Jiřího Zikmunda.
Poslední projekt, který měl být věnovaný fotografiím prusko-rakouské války v roce 1866, jež představují počátky fotografie ve východočeském regionu, zůstane bohužel nedokončený.
Posmrtně vyjdou ještě knihy, na nichž se podílel jako fotograf, věnované česko-americkému architektovi Jaroslavu Josefu Polívkovi a východočeskému architektovi Oldřichu Liskovi.
Jiří Zikmund byl v roce 2025 oceněn výroční cenou Hradce Králové Primus inter pares, kterou v roce 2005 získala i jeho žena. Nesmazatelnou stopu zanechala vytrvalá činnost zaměřená na Hradec a východ Čech, dějiny průmyslu, sportu, kampanologie a především dějiny fotografie.
Svým kolegům a kolegyním v muzeu byl dlouholetým rádcem a pomocníkem i po svém odchodu do penze.
Ve volném čase se věnoval rozvoji královéhradeckého vodního póla, pro žáky a dorost platil za náročného, ale spravedlivého trenéra. Vedle vodního póla se věnoval plavání, lyžování na běžkách a vodáctví.
Poslední rozloučení proběhne na přání zesnulého v úzkém rodinném kruhu.
