Teprve loni se ze zaprášeného a potrhaného obrazu na kruchtě víc než šest set let staré památky vyklubalo unikátní plátno barokního malíře Karla Škréty. A letos si místní badatelé připsali další významný úlovek.
"V roce 1658 přivezli jezuité do Jičína kostru této raně křesťanské světice z římských katakomb a tu rozdělili do několika relikviářů. Zatímco v jiných městech se podobné relikviáře většinou najít podařilo, u nás svaté tělo beze stopy zmizelo. Neexistovaly žádné stopy, dokonce se ani nevědělo, jak má relikviář vypadat," líčí Pavel Kracík ze sdružení Jičínská beseda, jehož členové po schránce s ostatky svaté Sekundiny usilovně pátrali.
Jméno svaté Sekundiny se začalo častěji skloňovat až v souvislosti s loňským jičínským objevením obrazů nejvýznamnějšího českého barokního malíře Karla Škréty.
Barokní obrazárna v Jičíně, obraz Karla Škréty
Ačkoliv veřejnost zná především Zvěstování Panně Marii, které se po důkladném restaurování stalo ozdobou loňské velké škrétovské výstavy v Praze, v kostele svatého Ignáce visel ještě druhý obraz, jehož autorství je nově rovněž připisováno Škrétovi - zpodobnění svaté Sekundiny.
"To nás inspirovalo k tomu, abychom začali po osudech této světice pátrat. Otevřeli jsme si slovníky, příručky historické ikonografie a s překvapením jsme zjistili, že o svaté Sekundině není v dostupné literatuře ani čárka," říká Kracík.
Pomohl jezuitský historik
Přesto se členové Jičínské besedy nevzdali, pátrali dál, až objevili jezuitského historika Miroslava Herolda, který se osudy svaté Sekundiny podrobně zabýval a poskytl jim o tajemné světici a patronce Jičína mnoho cenných informací.
Ale ani od něj se jičínští milovníci historie nedozvěděli to hlavní - kde relikviář s ostatky svaté Sekundiny hledat.
"Nová naděje nám svitla ve chvíli, kdy jsme zjistili, že prvorepublikový profesor jičínského gymnázia František Kaska se tomuto tématu dosti intenzivně věnoval a napsal dnes už zcela zapomenutou studii, v níž se uvádí, kde by svatá Sekundina měla být," uvádí Kracík.
Úkryt prozradil jediný výtisk starého článku
Jenže po starém Kaskově tisku jako by se slehla zem. V žádném z dostupných archivů, muzeí ani knihoven ho nebylo možné najít. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že už ani neexistuje. Nakonec se členům Jičínské besedy po dlouhém pátrání podařilo zjistit, že jediný exemplář vlastní okresní archiv v Lounech.
Svatá SekundinaKdysi hojně uctívaná ochránkyně Jičína a celého Kumburského panství lákala do města davy poutníků, kteří věřili v zázračnou moc jejích ostatků uložených v kostele svatého Ignáce. Kostru svaté Sekundiny přivezl v roce 1658 do Jičína významný jezuitský kněz Mikuláš Lancicius, který v římských katakombách v první třetině 17. století se svolením papeže vyzvedl osmdesát posvátných těl prvních křesťanských mučedníků a část jich převezl do Olomouce, odkud byly rozdány do řady jezuitských kostelů v Čechách a na Moravě. Díky tomu své patrony z řad světců a světic nezískal pouze Jičín, ale i mnohá další města. |
"A z tohoto článku jsme zjistili, že je relikviář uschován v nitru pravého postranního oltáře v jičínském kostele svatého Ignáce a má podobu přibližně metr vysoké a metr široké ozdobně vyřezávané rakve, jejíž přední část je místy prosklena," popisuje Kracík.
Do oltáře byl relikviář uložen v roce 1900, kdy byla původní barokní výbava nahrazena novým pseudogotickým mobiliářem od jičínského řezbáře Josefa Stoklasy. Pravý postranní oltář svaté Sekundiny, na němž po staletí spočívala schránka s ostatky světice, byl tehdy zrušen a nahrazen stávajícím oltářem svatého Františka Xaverského.
"Teď už jen zbývalo sehnat všechna potřebná povolení a oltář prozkoumat. Za asistence jičínského faráře Pavla Jandejska jsme potom vyjmuli oltářní kámen, pod kterým se objevil relikviář. Stejně jako profesor Kaska jsme si však mohli prohlédnout pouze jeho malou část, protože otvor je tak malý, že jím rozměrnou schránku nelze protáhnout," líčí Kracík.
Proto jičínští badatelé stále přesně nevědí, co všechno relikviář obsahuje - sklo je totiž silně zaprášené a dovnitř není téměř vidět. K dalšímu průzkumu proto bude třeba sundat sochy, celý oltář demontovat, odsunout ho ze stávajícího místa a tím získat volný přístup k ukryté schránce.
"K takovému zásahu musíme samozřejmě získat souhlas církve. O to se budeme nyní ze všech sil snažit, abychom mohli relikviář vyjmout, nechat ho zrestaurovat a poté opět vystavit v kostele, kde si ho bude moci prohlédnout veřejnost," říká Kracík.
