Ústavní soud stížnost dědiců dříve odmítl, vrátil se k ní až po zásahu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jedná se o restituční nároky obou stěžovatelů po Josefu Colloredo-Mannsfeldovi starším, narozeném v roce 1866, na movité věci nacházející se v areálu Opočna.
Například jde o slavnostní kočár, obrazy, lovecké trofeje, zbroj a tisíce dalších položek. Už dříve Kristina s bratrancem Jeromem, majitelem zámku v Dobříši, získali 68 obrazů právě ze sbírky po nevlastním dědečkovi.
Podle štrasburského soudu neměli restituenti možnost vyjádřit se k jednomu z klíčových důkazů, konkrétně k rozhodnutí ministerstva zemědělství z roku 1947.
„Bude zapotřebí provést důkaz touto listinou,“ řekl ústavní soudce zpravodaj David Uhlíř. Zároveň ale poukázal na to, že ve spise není originál listiny, ale jen pozdější opis.
Spis se nyní vrátí k pardubické pobočce odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové. Celé dokazování by mělo směřovat k tomu, kdy přešel majetek na stát, zda před únorem 1948, anebo až po něm. Důležitá je také otázka, které části sbírek patřily jednotlivým členům rodu.
Na vyhlášení nálezu přišla i Kristina Colloredo-Mansfeldová se svým advokátem a nález přivítala. „Nepočítala jsem s tím,“ řekla novinářům. Kastelán zámku Opočno Tomáš Kořínek rozhodnutí nekomentoval.
Podle Ústavního soudu měly zámek Opočno a sbírky po právní stránce rozdílný osud. V roce 1925 byl Josef Colloredo-Mannsfeld starší nucen v souvislosti se zrušením fideikomisů oddělit svůj a rodový majetek a vypořádat jej. Rodový majetek převedl na budoucí hlavu rodu dr. Josefa Colloredo-Mansfelda mladšího, narozeného roku 1910, Kristinina otce. Součástí rodového majetku je podle Ústavního soudu nepochybně zámek, jeho inventář a některé další nemovitosti v Opočně.
„Plénum Ústavního soudu dospělo ve svém nálezu k závěru, že jsou ústavní stížnosti stěžovatelů důvodné, a proto zrušil rozsudky obecných soudů a věc vrátil odvolacímu soudu. Obecné soudy budou v dalším řízení řešit otázku, kdy přešel majetek Josefa Colloredo-Mannsfelda staršího, narozeného 1866, na stát, a kdy mu stát znemožnil dispozici se sbírkami. Podle nálezu se budou obecné soudy rovněž zabývat tím, zda lze určit, co ze sbírek patří Josefu Colloredo-Mannsfeld staršímu, tedy výkladu dohody o vypořádání fideikomisu,“ uvedlo v nálezu plénum Ústavního soudu. Ze třinácti soudců projevilo pět jiný názor.
Ústavní soudci podotkli, že po vydání 68 obrazů dědicům se soudy v případu kočáru a sbírek zachovaly odlišně. Okresní soud se držel již vysloveného právního názoru a uznal dříve provedené důkazy, avšak odvolací krajský soud se oproti dřívějšku zachoval opačně a nároky zamítl, aniž by prováděl dokazování nebo jej doplnil.
Ohledně samotného zámku, který by byl restitucí po Josefu Colloredo-Mansfeldovi mladším, už v květnu Ústavní soud zamítl stížnost dědičky Kristiny, dcery posledního soukromého majitele. Ta se zámku soudně domáhá také od začátku devadesátých let. Památka tak dál patří státu, rodina to kritizovala jako neodčiněnou křivdu.
Na zámku jsou cenné sbírkyRodová obrazárna vznikla na konci 18. století za Františka Gundakara Colloredo-Mansfelda. Zahrnuje vynikající díla benátské a neapolské školy, dokumentuje vývoj italské malby od 16. do 18. století. Jsou v ní díla z okruhu Tintoretta či Raffaela. Colloredové obrazy původně vystavovali nedaleko Vídně a v Praze, v polovině 19. století se sbírka scelila a od roku 1895 je v Opočně. Poté, co se v roce 2013 dědička nedohodla s památkáři na pronájmu opočenského letohrádku pro kulturní akce, odvezla svou část obrazů na zámek Dobříš a následoval ji i bratranec. Tím tehdy státní zámek přišel asi o šedesát obrazů a musel je nahrazovat jinými plátny. Sbírka historických zbraní čítá na deset tisíc kusů a dokumentuje vývoj evropské výzbroje a válečnictví od konce 15. století do první světové války. Jsou v ní například šavle jatagany z Bosny a Hercegoviny, indické sekery a kolekce dýk a šavlí z jihovýchodní Asie. Etnografickou sbírku artefaktů z černé Afriky shromáždil a začátkem 20. století zpřístupnil nevlastní dědeček Kristiny Colloredo-Mansfeldové Josef. Ten podnikl dvě cesty do jižního Súdánu. Součástí sbírky jsou i indiánské předměty. |
Soudy se případem zámku zabývaly opakovaně, s několika zvraty. Colloredo-Mansfeldová dokonce zámek po čtyři roky spravovala, po zásahu Ústavního soudu ale stát v dubnu 2007 objekt znovu převzal do péče.
Poté díky dalšímu nálezu Ústavního soudu dosáhla Colloredo-Mansfeldová obnovy řízení. Padlo však stejné rozhodnutí jako předtím, zámek tedy dosud spravuje Národní památkový ústav.
Opočenský zámek Colloredo-Mansfeldům zkonfiskovali v roce 1942 Němci, po roce 1945 připadl dekrety prezidenta Beneše do majetku státu. Mansfeldové se po válce o majetek začali soudit, v roce 1948 po nástupu komunistického režimu emigrovali do Rakouska a poté do Kanady.
Kristina Colloredo-Mansfeldová opakovaně upozorňovala, že majetek jejího otce byl za války zkonfiskován kvůli jeho nepřátelství k nacistům. Už před dvanácti lety poukázala na údajnou rasovou perzekuci rodiny.
Hrad Opočno připomíná Kosmova kronika roku 1068. Původně gotický hrad začal Zdeněk Trčka z Lípy a na Vlašimi roku 1527 přestavovat na renesanční sídlo. Zámek dostal sgrafita, arkádové nádvoří, ale zachoval si i obranné prvky.
Posledním rodovým vlastníkem byl Adam Erdman Trčka, který byl v roce 1634 zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Poté byly trčkovské majetky zkonfiskovány a Opočno získal důstojník císařské armády Rudolf Colloredo.
Po požáru na konci 17. století nechali majitelé provést úpravy podle barokních trendů. Kolem roku 1820 nechali Colloredo-Mansfeldové v údolí Zlatého potoka vybudovat anglický park, tehdejší úpravy se dotkly i zámku a letohrádku.
Z počátku 20. století pocházejí poslední úpravy zámeckých interiérů inspirované barokem a rokokem. Tím se však znehodnotily původní interiéry z období renesance.
Zámek patří k nejnavštěvovanější památce v Královéhradeckém kraji, loni sem zavítalo přes 49 tisíc lidí, v předešlých pěti letech to bylo mezi 50 až 55 tisíci turistů.
Dědička opočenského panství obdržela v minulosti od státu 4800 hektarů lesů a asi dvacet domů. V Opočně rekonstruovala byt, malířka střídavě žije v Čechách, Řecku a Rakousku.
