V Hradci lidé pochodovali za Palacha, stejně jako studenti před 50 lety

  • 21
Asi dvě stě studentů, pedagogů a pamětníků si v pátek v Hradci Králové pietním pochodem připomenulo čin Jana Palacha, který se 19. ledna roku 1969 v Praze upálil na protest proti potlačování svobod tehdejším režimem. Studenti pochod zorganizovali, stejně jako před padesáti lety při Palachově pohřbu.

V půl čtvrté odpoledne se studenti z Univerzity Hradec Králové (UHK), Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Fakulty vojenské zdravotnické Univerzity obrany a Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy sešli na Velkém náměstí před bývalou radnicí, stejně jako jejich spolužáci 25. ledna roku 1969. Přesně na den Palachova pohřbu.

S trikolórou na hrudi se vydali přes Tyršův most až na Masarykovo náměstí, kde v čele s rektorem UHK Kamilem Kučou položili růže a věnce k památníku T.G. Masaryka.

„V roce 1969 organizovali pochod studenti pedagogické fakulty, tedy dnešní Univerzity Hradec Králové, a medici Univerzity Karlovy. Po padesáti letech jsou organizátory opět studenti těchto institucí a za to jim děkuji,“ řekl Kuča.

„Odkaz Jana Palacha, jeho předchůdců a následovníků je třeba si připomínat a myslím, že každý student v České republice by měl vědět, kdo Jan Palach byl a jakou oběť v boji proti totalitě učinil,“ dodal. Přítomní si připomenuli činy Palacha, ale i jeho předchůdců a následovníků.

„Ticho rve uši, všichni to vědí a mlčí, ústa jim zacpal strach ze života i smrti, je leden roku 69, i láska bolí, proto pláči,“ přednesl herec Klicperova divadla Jan Sklenář báseň Jana Zajíce, který svým sebeupálením následoval Palacha o měsíc později.

„Tu dobu si pamatuji, byl jsem ještě mladý kluk. Je dobře, že jsou v republice stále lidi, co nezapomínají na ty hrůzy, které se tady děly,“ sdělil jednasedmdesátiletý pan Karel, kterého na náměstí doprovodila manželka.
Desetiminutovou pietu zakončila minuta ticha a československá hymna, kterou si několik pamětníků připomenulo nahlas.

Lidé se musí ozvat, míní disidentka

Pietní program pokračoval na Pedagogické fakultě UHK na náměstí Svobody besedou s pamětnicí a signatářkou Charty 77 Jarmilou Stibicovou, která byla v roce 1969 odsouzena za šíření letáků a aktivní protest proti okupaci.

„Palach měl důraz na morálku, která na současné politické scéně chybí. V současné době, když chce někdo něco říct, nemá se čeho bát. Tenkrát osobní angažovanost znamenala určité nebezpečí a to teď tady nehrozí. Znamená to pouze odhodit pohodlnost a uvědomovat si, že zase jsme na určitém rozmezí. Svoboda se těžko získává a lehko ztrácí,“ řekla pětaosmdesátiletá disidentka, která zdůraznila, že důležití jsou v těchto situacích odhodlaní studenti a nezávislá média.

„Vedení našeho státu nezaručuje demokracii. Stále je tady tendence směrovat nás na východ místo do Evropy. Když to porovnám s hesly a s náladou po Listopadu 1989, tak si myslím, že bychom se měli všichni velice zamyslet,“ přemýšlí nad současnou situací a rázně dodává: „Lidé se musí v těchto chvílích ozvat.“