Když fabrika v Horské ulici zkrachovala a po neúspěšném hledání kupce jí hrozila demolice, rozhodl se budovu z roku 1850 koupit a přestavět. Tvrdí, že odpovědnost rodáka mu nedala jinak.
Jak dlouho naproti textilce sídlíte?
Byli jsme tu v symbióze s Texlenem od roku 1992. Pozorovali jsme prodej společnosti v roce 2007 a netrpělivě čekali, kdo areál koupí, protože jsme potřebovali další plochy pro náš rozvoj. Chtěli jsme jednat o odkupu části pozemků pro naše potřeby. Trutnov má poměrně bohaté zastoupení elektroprůmyslu. Byli se tam podívat z ABB, Siemensu, Continentalu, ale všichni raději utekli. Když jsem se tam po 10 letech od uzavření byl podívat, uvědomil jsem si, že budova má duši.
Čím vás oslovila?
Asi se tady musíte narodit, mít k tomu citový vztah a zodpovědnost vůči předkům. Myslím, že Trutnov dbá na svou historii. Proto jsme k tomu i my přistupovali zodpovědně. Původně jsme si mysleli, že jen něco málo opravíme, ale když necháte budovu 10 let bez údržby... Nový majitel areálu nepovažoval za nutné opravovat střechy, okapy, cokoliv. Chtěl to jen prodat.
 |
Proč jste neutekl jako jiní?
Protože jsme k tomu přistoupili tak, že když podnikáme v Trutnově, měli bychom mít vůči městu určitou zodpovědnost, stavět na tradicích. Potřebovali jsme se rozšířit, ale nebyla to záležitost kalkulační, rozumová, byla to záležitost srdeční. Od toho se vše odvíjelo.
Stavět na zelené louce by asi bylo levnější, že?
Levnější a jednodušší. Když někdo postaví objekt v roce 1850 a vy potřebujete, aby odpovídal dnešním podmínkám, je to velmi složité. Koupili jsme objekt bez jakékoliv dokumentace. Nikdo nevěděl, na co při přestavbě narazíme. Ale když už se do rekonstrukce pustíte, musíte ji dokončit.
Jak se pozná, že má budova duši?
To musíte zažít. Objekt vás zkrátka osloví. Podle historických pramenů pan továrník Alois Haase údajně v roce 1849 odkoupil pozemek s jakousi budovou bývalé papírny, protože ta měla právo čerpání vody, a už v roce 1852 tady pracovalo tisíc lidí. Ta budova má sklepy, dvoumetrové zdi a já si neumím představit, že někdo zakoupí pozemek a po třech letech už tam pracuje. Obdivuji, co ti lidé dokázali. Tehdy v okolí podobných továren vyrostly snad desítky, většinou právě textilek. Když čtete historické prameny, nejde jen o to, že někdo postaví budovy, nastěhuje tam stroje a zaměstná lidi. Oni byli schopni dodávat do celé Evropy i do světa. Obdivuji, že při tehdejších spojovacích prostředcích takové věci dokázali.
Pro nás je to z dnešního pohledu nepředstavitelné. Dnes jsou samozřejmě jiné podmínky. Tehdy se vše stavělo z místních zdrojů. Někde vytěžili pískovec, jinde nakoupili cihly. Tehdejší majitel si ponechal i malou vodní elektrárnu, která mu poskytovala energii. Část řeky se do ní odvádí náhonem a ten teče přímo pod hlavní budovou. Stojí tu už 170 let a vlhkost z náhonu není nikde vidět. Takové technické zpracování! Někdo měl tu odvahu a postavil na náhonu sloupy a na nich čtyřpodlažní budovu. Všechno to dávalo smysl.
Když jste budovu kupovali, měl jste představu, co v ní bude?
Nechtěli jsme dělat bytovky ani nějaké muzeum. Potřebovali jsme místo pro naše podnikání. Vytápět tak velký objekt by bylo nerentabilní, ale skladování aut topení nepotřebuje, stačí jen trochu temperovat. U nás v areálu sídlily odbory městského úřadu, registry vozidel a řidičů, a už jsme si tu překáželi. Proto jsme se domluvili, že čtvrté podlaží se kompletně pronajme městu a přestěhují se tam úředníci. I textilka měla ve čtvrtém podlaží administrativu. Chtěli jsme vytvořit něco, co bude sloužit další roky, aby i občané byli spokojení, když to tu navštíví. Proto je tam parkoviště pro 32 vozů, úřad má samostatný vchod s výtahem a schodištěm. Žije si nahoře samostatným životem.
Předpokládám, že finální projekt vznikal spíše za pochodu během rekonstrukce.
Oslovili jsme jednu projekční kancelář v Praze a víceméně první návrh akceptovali. Projekt se pak doplňoval podle rekonstrukčních prací. Problémem jsou moderní předpisy. Museli jsme zpevňovat krovy kvůli zatížení sněhem, udělat novou střechu. Byla tam řada příček, které šly pryč, různé rozvody instalací, páry a vody. Zůstala nám holá budova, která nakonec vyžadovala vše nové. Dolů šly i omítky. V horním patře s auty zůstaly původní cihly, ale ve spodním byly obklady na cementovou maltu a cihly porušené, takže se musely omítky zase vrátit. Okna jsou všechna nová, je jich na 180 a asi 235 dveří. Střecha musí splňovat nové podmínky na zateplení.
Budovu jste zateplovali také?
Podle projektantů to u takto silných stěn nemá cenu. Budovu užíváme od února 2024 a učíme se s ní žít. Bude zajímavé sledovat její energetickou náročnost, protože v části, kde máme vystavená auta, je jen 12 až 13 stupňů. Nahoře v kancelářích se samozřejmě topí a musí tam být i klimatizace.
Museli jste nějak zpevňovat budovu kvůli váze aut?
Ne, konstrukce zátěži vyhovovala. Pamatuji se, že jsem do budovy chodil v 80. letech a celá se od strojů chvěla. Bylo to dynamické zatížení, ale nikde nebyla popraskaná. Proto nám to dávalo smysl, když tonáž aut vydrží.
Rekonstrukce začala roku 2018, vy jste však část areálu i bourali, že?
K zemi muselo jít to, co se přistavělo v 50. letech. K určité nelibosti historiků jsme vzadu zbourali i starou původní papírnu, která byla právě v 50. letech přestavěna a nic historického tam nezbylo. Z roku 1850 tam byly možná zdi, i ministerstvo kultury ji odmítlo zapsat do seznamu kulturních památek. Byla už dlouho bez využití. Bez bourání by se to nedalo přestavět.
Je to verneovský svět, který nás fascinuje, říká o obří galerii její architekt |
Říkal jste, že raději nechcete hovořit o nákladech...
Všichni by si ťukali do čela, proč jsme do toho šli. Jen dokreslím, že nájem patra městskému úřadu by ani za 20 let nezaplatil náklady na rekonstrukci toho prostoru. Já jsem však šťastný, že tam úřad je, protože sem chodí lidé, budova dýchá a je součástí města. To je pro mě víc. Ve městě mě zastavuje řada lidí, kteří tu třeba pracovali a mají k tomu osobní vztah. Je to součást trutnovské historie.
Když se řekne bazar ojetých vozů, představím si plochu u silnice s vlaječkami...
Klienti jsou už dnes náročnější. U zánovních vozů neexistuje, aby měly třeba vadu laku. Pro nás bylo složité prodávat ojeté vozy venku, protože v listopadu nebo i v říjnu tady může napadnout sníh, a aby auta byla čistá, museli byste kolem nich neustále běhat. Tady jsou vyčištěná a stále připravená k prodeji.
