Loňský rok byl pro Klicperovo divadlo jedním z nejlepších v polistopadové historii. Vyprodaná představení, úspěšné premiéry, širší nominace na herecké Thálie a bůhví už kolikátý návrh nadace Alfréda Radoka na Divadlo roku, jímž se hradecká činohra stala už čtyřikrát.
Letošní rok, v němž je právě v půlce 130. sezona, se zdá být trochu přes kopírák, byť leccos už je jinak.
Ještě stále usedá prach rozvířený odchodem dlouholetého ředitele Ladislava Zemana. Vizionář, jenž se v anketě o nejdůležitější persony českého divadla po roce 1989 ocitl na sedmém místě, musel pro nemoc k 30. červnu funkci opustit.
Po pětadvaceti letech, v nichž z provinční a ke komunistům lokajské scény Vítězného února učinil jednu z nejrespektovanějších a nejmodernějších profesionálních činoher v zemi.
Hradec se začal hemžit hysterickými fámami
„Odešel do důchodu, trochu bez varování, z důvodu vážného onemocnění. A divadlo, přesněji řečeno někteří lidé v něm, nebyli na tak rychlý odchod připraveni. Snažili se vyvolávat dojem, že divadlo je v jakémsi ohrožení,“ řekl předseda správní rady Klicperova divadla Karel Plánička.
Klicperovo divadlo na jaře 2015První premiérou roku 2015 budou 21. února v Besedě Medvědi, fiktivní příběh dvou bratrů, nápadně připomínající osud nesmrtelného českého folkařského dua napsala Simona Petrů. V režii Anny Petrželkové se představí dva muzikální Janové, Sklenář a Vápeník. Na hlavní scénu v březnu duo SKUTR připraví Puškinovu klasiku Evžen Oněgin, v němž se představí Miroslav Zavičár, Pavlína Štorková, Vladimír Polívka a Marie Poulová. |
Hradec se začal hemžit hysterickými fámami, že se Klicperovo sloučí s Divadlem Drak, že jde o spiknutí.
První výběrové řízení na nového šéfa, kam se přihlásili jen dva adepti, zatím v září skončilo bez vítěze, nyní se vyhlásilo druhé, jehož vítěz by měl nastoupit k 1. srpnu 2015.
Divadlo zatím vede ekonomka Eva Mikulková, uměleckým šéfem je stále David Drábek. Najít adekvátního nástupce Ladislava Zemana se zatím zdá jako úkol z nesplnitelných, ambiciózních vedoucích s letorou účetních je dost, ale hazardéři s vizí, přirozenou autoritou a manažerským čichem, kteří hlavně víc dávají, než berou, byli a jsou ohroženým druhem.
A je jasné, že lídra pasují okolnosti a schopnosti, nikoliv funkce, což byl Zemanův případ.
Pozemanovské Klicperovo však po půl roce navenek ukazuje zatím jedinou změnu, divadelní klub je opět kuřácký, více se třeba ukáže v červnu při 21. ročníku mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů, jenž by si zasloužil lehké přehodnocení, aniž by pohasla jeho živelnost a oslava všech forem divadla.
Už letos při dvacátém si nešlo nevšimnout, na co upozornil principál Cirku La Putyky Rosťa Novák:
„Pět let jsem se toho neúčastnil, teď jsem přijel a moc se v tom nevyznám a nerozumím tomu. Klicperovo divadlo má svůj vizuál, Drak svůj a open air program také svůj. Mám pocit, jako by tu místo jednoho byly festivaly tři.“
Na Drábka se chodí
Divadlo po morávkovské prožívá další úspěšnou éru, tentokrát drábkovskou (více čtěte zde). Režisér a dramatik s duší kabaretiéra David Drábek ji stvrdil i dvěma letošními premiérami, a to Romeem a Julií, v níž učinil ze Shakespearovy tragédie veronských milenců etnický sitcom s mnoha přesahy, a hlavně autorskou Velkou mořskou vílou.
Chytrá hořká romance tří sester aneb Jedlíci čokolády po deseti letech vyšla skvěle. „Už teď to má vyhrané,“ pravil o premiérové přestávce proslulý divadelník Josef Krofta. Měl pravdu, byť třeba televizní záznam Noci oživlých mrtvol nebyl nejšťastnější, na Drábka se chodí, má vyprodáno, platí za divadelního hitmakera v nejlepším slova smyslu.
Zvláštním úkazem bývají v závěru ovace vstoje. Kde je hranice mezi „přesným odezíráním době ze rtů“, jak Drábka přesně charakterizoval kritik Jan Kerbr, a až kýčovité doslovnosti zakukleného moralisty, ví asi jen čert.
Rozporuplně byla přijata poslední premiéra
„Úžasné je zažít to s odezvou zdejších diváků. Drábek si tady nevytvořil fanklub, ale plnohodnotné aktivně přemýšlející obecenstvo, které jeho humor i všechny dadaismy bere. Herci v Klicperově divadle vědí, co dělají, a dělají to s ohromnou energií, protože hrají pro své diváky. To bylo kdysi na Provázku, v Ypsilonce, v pár dalších generačních divadlech a teď je to tady,“ řekl teatrolog a kritik Vladimír Just.
Drábek v Hradci našel své herce, nejen Pavlu Tomicovou, Isabelu Smečkovou Bencovou a Pavlínu Štorkovou, ale hlavně Jiřího Zapletala, jenž se v jeho inscenacích mění v neopakovatelného komika „neřízené surrealistické střely“.
I 130. sezona začala znamenitě, herec a zpěvák Jan Sklenář se při svém režijním debutu, německé hře Bez bab! aneb Kutloch (více čtěte zde), ukázal jako zručný komediograf s citem pro příběh a herce, nádherně vyšla i Erbenova Kytice v režii Karla Brožka.
Bohužel inscenace k poctě režisérovým osmdesátinám byla jeho poslední, Brožek pár dní po premiéře zemřel (více čtěte zde). Úspěchem je bezesporu i adaptace filmového Absolventa v režii Terezy Karpianus se skvostnou muzikou Davida Smečky a hereckými výkony Matěje Anděla, Natálie Holíkové a hlavně Martiny Novákové.
Kdyby se mě někdo, i o půlnoci, ptal na hradecký herecký výkon roku, neváhám ani vteřinu - její paní Robinsonová. O druhou trofej by se dělil dámský sextet z Kytice. Z pánského družstva by to vedle Zapletala byli Vojtěch Dvořák jako Romeo, Matěj Anděl za civilního Benjamina v Absolventovi i za přesně stylizovanou roli Benvolia a Jan Vápeník, který ve Velké mořské víle umí vdechnout život i frázovité tezi.
Opak úspěchu zažil Goldoniho Impresário ze Smyrny v bezradné režii Jiřího Nekvasila, rozporuplně byla přijata i poslední premiéra, upovídaná gangsterka Mohameda Rouabhiho Fligny, koks a kutilové.
