Když šestačtyřicetiletý Jozef před rokem vystoupil na hradeckém nádraží z rychlíku Ostravan, měl v kapse posledních 20 euro. Tak jako mnoha jiným lidem bez domova se mu první tamní adresou stala ulice Sladkovského č. p. 602. V takzvaném Holubím domě vydržel první dvě noci. Pak to i na rodáka z Čadce, který žije na ulici posledních jedenáct let, bylo příliš. Raději bydlel jako poustevník ve stanu u Orlice.
„Hned první noc jsem v tom baráku přišel i o ty poslední peníze. My bezdomovci se mezi sebou dokážeme dohodnout, ale tehdy tam byli i smažky a čichači toluenu. Agresivní zvířata, to nešlo vydržet,“ popisoval Jozef, vyučený opravář zemědělských strojů, když byl loni na festivalové brigádě v Parku 360.
„Legendou se stal muž, který postavil dva domy a do poslední chvíle se styděl, že jeden z nich prohrál v kartách.“
