„Líbí se mi koncepce. Klade na mě nároky být zpřítomněný, bez papíru líčit dojmy z architektury, kterou tedy znám a mám ji za ta desetiletí nastudovanou. Přece jen je to pro mě takový sport. Musím se soustředit a musím to v tu chvíli dát. Když začneme natáčet, v tu chvíli vím, že žiju. Je to intenzivní,“ říká Vávra o sérii Lev salonu.
Co když přijde něco nečekaného?
Všechna vyrušení jsou v tomto ohledu vlastně pozitivní, protože nakopávají řetěz a nutí mě reagovat.
Sněžku maluju od Luční boudy. Je to pohled, u kterého mám pocit, že budovy z kopce přede mnou spadnou.
