"Měli jsme štěstí v neštěstí," říkají pozůstalí po Haně Sedláčkové z Jaroměře. I přes velký smutek se měsíc po její smrti radují, že ji mohli doprovodit až do konce uprostřed rodiny a přitom v domácím prostředí.
Pomohl jim k tomu takzvaný pojízdný hospic z Červeného Kostelce. Byli jedni z mála, kdo takové pomoci mohl využít. Přestože by tyto služby ulehčily nejtěžší chvíle života mnoha lidem, provozovatelé hospiců narážejí na velké bariéry.
"Je víc lidí, kteří chtějí mít nemocného doma, ale lékaři o této možnosti nemluví. Mobilní hospic jsem objevila jen v Červeném Kostelci a pak v Praze. Vlastně jsme měli štěstí v neštěstí," říká dcera zemřelé Monika Sedláčková.
O domácí hospicovou péči se začala zajímat, když lékaři na jaře oznámili, že její matce nemocné rakovinou zbývá poslední půlrok života.
Co je mobilní hospic
|
Právě hospice i jejich pojízdná služba se často starají o onkologické pacienty. Z 18 hospicových zařízení v zemi však nabízí jen jedenáct svou pojízdnou variantu. V Královéhradeckém kraji jsou takové možnosti dvě, někde služba neexistuje vůbec.
Pojišťovny se k domácím hospicům nechovají zrovna vstřícně
Jen malá část hospiců od pojišťoven v minulosti získala smlouvu a ty, které vznikly v posledních čtyřech letech, nemají šanci. "My poskytujeme péči umírajícím pacientům, ale smlouvu jsme nezískali, i když jsme se účastnili výběrových řízení. Řekli nám, že v regionu je tato péče pokryta dostatečně," říká lékař Pavel Sieber z Hospicového občanského sdružení Duha, které provozuje mobilní hospic v Hořicích.
Hořické sdružení nedávno dostalo za svou práci cenu Makropulos přímo od ministra zdravotnictví Leoše Hegera. "Z mého pohledu to dělají skutečně vzorově, ale smlouvu za tři roky nedostali. Pojišťovna je přesvědčena, že je o jejich klienty umírající v domácím prostředí postaráno dostatečně prostřednictvím nasmlouvaných agentur domácí péče. Realita je však úplně jiná," tvrdí zakladatelka tuzemského hospicového hnutí i prvního červenokosteleckého zařízení lékařka Marie Svatošová.
Zdravotní pojišťovny o změnu nestojí. "Pokud je síť smluvních poskytovatelů dostatečná, není důvod pro vstup nových smluvních partnerů. V případě, kdy by v péči o takové pacienty nestačili praktičtí lékaři a agentury domácí péče, je samozřejmě možné poskytnout specializovanější péči na lůžkách," reaguje mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Rod.
Spor mezi sebou vedou hospice a agentury domácí péče
Hospicová péče je někde na pomezí zdravotní a sociální oblasti a jen těžko se prosazuje v zaběhlém systému. Zastáncům hospiců se po deseti letech podařilo, aby se takzvaná paliativní péče o umírající v domácích podmínkách dostala do zákona o zdravotních službách.
Navíc se v sazebníku výkonů objevily dva nové kódy určené pro činnost mobilního hospice. Pokud má hospic smlouvu s pojišťovnou, zaplatí mu zdravotnické úkony. Sociální či psychologickou pomoc už však musí provozovatel hradit třeba z dotací či darů.
Největší spor se nyní vede mezi příznivci hospicové péče a agenturami domácí péče, kterých je hodně a mají i podporu pojišťoven. Agentury posílají zdravotní sestru k pacientům jen přes den a jinak k nim musí záchranka.
Zastánci hospicové péče namítají, že jejich služba je nepřetržitá, levnější i více specializovaná, protože mobilní hospice mívají v týmu odborně zaměřeného lékaře, sestru, sociálního pracovníka i psychologa.
Když domácí hospic nemá smlouvu s pojišťovnou, pacienti víc doplácejí. V Hořicích je to 200 korun na den a další příplatky jsou za noc i práci o volných dnech. V Červeném Kostelci, který smlouvu má, se platí stovka. Pacienti však musí počítat i s příspěvky na dopravu a doma musí platit podávané opiáty, denně kolem sta korun.
