Nejnáročnější je osazení tyčového značení na exponovaných místech hor. Dřevěné tyče se zatloukají do země nejen na hřebenech, ale i na holých svazích, kudy vedou turistické stezky.
„V okolí Deštného máme momentálně asi 15 kilometrů tyčového značení. V celých horách je to do nějakých padesát kilometrů cest. Každý rok se to mění, dlouhodobě však délka značení ubývá, protože také ubývá holých míst,“ říká náčelník Horské služby Orlické hory Josef Hepnar.
Tyče jsou pro orientaci turistů v zimních horách důležité, protože díky nim nesejdou z cesty, i když na ní leží vrstva sněhu, která není vyšlapaná či projetá.
„Když fouká, stačí jen půl metru sněhu a cestu neuvidíte. Pak jsou místa na závětrné straně, jako je Malá Deštná, kam sníh přefouká a mohou tam být i dva metry, i když je na horách sněhu relativně málo,“ upozorňuje Hepnar.
Pro značení nejsou jednotné parametry. Na hřebenu Velké Deštné jsou dlouhé 4 až 5 metrů a umístěny od sebe zhruba 10 metrů.
Kromě tyčování museli horští záchranáři vyměnit letní zásoby a vybavení za zimní. Třeba čtyřkolky přezouvali na sněžné pásy. Připraveni musí být hlavně na úrazy, jejichž počet je v zimě vyšší než v letní sezoně. Jen záchranáři ze stanice v Deštném ošetří za zimu 300 až 350 úrazů, v celých horách se stane asi 800 úrazů.
„V zimě to jsou hlavně úrazy na sjezdovkách a na běžkách,“ uvádí Hepnar.
V Orlických horách přes zimu slouží sedm profesionálních záchranářů a jeden brigádník. Služby drží také dobrovolníci. Celkem má horská služba v oblasti 32 záchranářů.
