Mnoho neutěšených místností plných odpadků, špíny a zimy. Chybějící dveře, vysklená okna, na zemích mezi výkaly znečištěné matrace, deky, spacáky. To je realita takzvaného Holubího domu v centru Hradce Králové, bývalé celnice mezi vlakovým a autobusovým nádražím, kam se stahují lidé bez domova. A stále jich přibývá.
„Nejkrásnější to bylo v létě, protože člověk si připadá jako na dovolené. Ale pak přijde zima. Nejhorší to bylo, když bylo minus dvacet. A člověk si uvědomuje, že už to nezvládá, že takhle prostě žít nemůže,“ vypráví své zkušenosti paní Blanka, která žila bez domova několik let.
Z ulice jí pomohli pracovníci Oblastní charity Hradec Králové. Dnes žije se svým přítelem v dřevěné chatě, kde jim prý nic nechybí. Je ale spíše výjimkou, většina lidí bez domova na ulici zůstává dál a je jich čím dál víc. Navíc poslední dobou přibývá těch, kteří trpí psychickými nemocemi.
Psychické potíže mají jedenáctkrát častěji
Uživatelé nocleháren trpí psychickými potížemi až osmkrát častěji než bydlící část populace. U lidí, kteří jsou přímo na ulici, je to až jedenáctkrát tolik. Data statistiků potvrzují i zkušenosti sociálních pracovníků, kteří jsou s lidmi bez domova v pravidelném kontaktu.
„Poslední dva tři roky je nejvyšší počet těch, kteří využívají našich služeb. Přibývá lidí s psychickými a psychiatrickými onemocněními, máme tady lidi s těžkými depresemi, těžkou poruchou osobnosti, a když na to navíc zůstanou sami, tak je to peklo na zemi,“ potvrzuje stoupající tendenci statistik Petr Macl, terénní pracovník Domu Matky Terezy. Už 25 let pracuje pro Oblastní charitu v Hradci Králové.
A dochází i do pověstného Holubího domu, který majitel sliboval zabezpečit, ale bezdomovci si do něj vždy cestu znovu najdou.
„Nejsou tam jen naši klienti a alkoholici či narkomani, zažil jsem tam mnohokrát i mladé lidi ze sídliště. Nevím, jestli jim to přijde dekadentní, možná si tam chodí aplikovat drogy,“ vypráví Macl.
Přibývá žen i mladých na drogách
„Ta koncentrace bídy vás poznamená, ať chcete, či nechcete. Špatně se kouká na to, když už je v tom někdo tak hluboko, že vám před očima umírá, a jsou to často mladí lidé, tomu člověku, co ležel pod dekou, bylo teprve 37 let,“ říká a dodává, že v posledních letech končí na ulici i hodně žen, přibývají mladí na drogách.
Národní ústav duševního zdraví informoval, že počet dětí s psychickými potížemi vzrostl v pandemii až desetinásobně. Čekací doby do ordinací psychologů, kterých je nedostatek, jsou příliš dlouhé, k dětem se pomoc často dostane pozdě nebo vůbec.
Přesto se najdou i dobré konce. „Jeden starší pán, který hodně pil a vždycky jsme se po víkendu ptali, jestli ještě žije, zkolaboval. A pak se stal tak trochu zázrak, povedlo se mu ze závislosti vyskočit a dostal se zpátky do života, má zase kontakty s rodinou, pomáhá u nás, bydlí na ubytovně a nepije, navázal na svůj dřívější život,“ raduje se Macl z jednoho z mála příběhů se šťastným koncem.
Pracovníci charity se lidi bez domova snaží motivovat, aby pravidelně docházeli do zařízení hradecké charity, která pro ně provozuje denní centrum, noclehárnu, azylový dům pro muže a další pro matky s dětmi.
„Teď skoro všichni, kteří přebývají v Holubím domě, dochází k nám. Snažíme se, aby se vykoupali a převlékli do čistého, motivujeme je a hledáme způsob, jak získat třeba zpět doklady a nebýt závislý jen na popelnicích a žebrání,“ přibližuje svou práci Petr Macl.
„Protože když začnou zanedbávat hygienu, tak mají vši, svrab a další parazity, tady si mají možnost vyprat věci nebo dostat věci ze šatníku, nabízíme i potravinovou pomoc, dostanou balíček, případně svíčky pro lidi, co jsou ve stanech,“ dodává a říká, že zatímco dříve měl čas více mluvit s asi třemi desítkami klientů, nyní jich mají kolem stovky.
