Fůru hnoje skladovalo Podorlické zemědělské družstvo (PZD) Ohnišov na poli jen pár set metrů od vyhledávaného pramene. Na kauzu přesně před rokem upozornila MF DNES. Případ úložiště hnoje nyní přerůstá v precedent na úrovni republiky.
Kupa v podhůří Orlických hor totiž žaluje na děravou legislativu, na metodiku způsobu uložení hnoje na zemědělské půdě. Současné právo neřeší potenciálně ohrožené studny s pitnou vodou a neexistuje kritérium umístění.
Při řešení potenciálního ekologického problému v blízkosti pramene to zjistil krajský úřad. Ten se pokusí o nápravu příliš obecné legislativy a podle informací MF DNES je to na dobré cestě.
Případem se už zabývá ministerstvo zemědělství, od něhož se očekává rozhodnutí, jež by mělo být „svatým písmem“ nejen pro zemědělské podniky.
Asi třísettunová kupa mrvy ležela na poli u Tisu od jara do podzimu. Vyvolala vznik Skupiny za ochranu vodního pramene v Rokoli a sepsání petice s mnoha stovkami podpisů adresované hejtmanovi. Vznikly také kategorické hydrogeologické posudky, o kauzu se zajímá senátor za Rychnovsko Jan Grulich (TOP 09).
Problém přiměl majitele jedné z ohrožených studní Václava Kubíčka ke korespondenci s odborem životního prostředí dobrušského městského úřadu. A právě jejich písemná komunikace ukázala na legislativní mezeru.
Když Kubíček na městském úřadu narazil - podle názoru hejtmanství - na „povrchní a formální náhled postrádající objektivitu“, případ se dostal až na krajský odbor životního prostředí a zemědělství. Ten hned začal vyšetřovat, kde je chyba.
Naštěstí pršelo jen málo, říká majitel studny
Majitel ohrožené studny vlastními náklady platí rozbory vody z rokolského pramene. Ty poslední lednové kontaminaci neprokázaly, voda má údajně i nadále ty nejpřísnější kojenecké parametry.
„Vše je v pořádku, byla totiž dobrá konstelace srážek, protože na podzim pršelo jen minimálně a do podloží se znečištění nedostalo. Jak by to však vypadalo, kdyby pršelo vydatněji? Asi za dva měsíce nechám vodu změřit znovu, teď je však velká šance, že vše bude v pořádku,“ věří Václav Kubíček.
„Ještě důležitější ale je, že se drobné vodní zdroje, doufejme, budou řešit a chránit celostátně. Byl by obrovský úspěch, kdyby se ta problematika podařila vyřešit v celé republice. Zemědělství by konečně mělo být řízené i z pohledu ochrany přírody, tam vidím jednoznačný pozitivní posun,“ těší Kubíčka iniciativa kraje.
Dobrušský úřad vyšší riziko neshledal
Velké rozčarování mu však připravil Městský úřad v Dobrušce. Ten se sice opíral o „osvědčenou“, avšak zastaralou metodiku.
„Po seznámení s novými podklady se (městský úřad) přiklání ke konstatování zpracovatele havarijního plánu a je toho názoru, že míra rizika ohrožení kvality vod není v tomto případě o nic vyšší než u jiných polních složišť hnoje na zemědělské půdě, která jsou zřizována v souladu se schváleným havarijním plánem a v současné době platnou legislativou,“ píše úřad.
Kdyby se Václav Kubíček s žádostí o prošetření neobrátil na kraj, kauza by nejspíš takový spád nenabrala. Stěžovatel se na rozdíl od města mohl opřít o dva hydrogeologické posudky, které uvedly, že hnojiště by mělo co nejdříve zmizet.
„Zjistí-li se znečištění v objektech vzdálených desítky i stovky metrů od hnojiště, bude kontaminace podzemních vod dlouhodobá a současnými metodami prakticky neodstranitelná. Bude nutné vyčkat měsíce, případně roky na samovolné naředění znečištění a obnovení původní jakosti podzemní vody,“ varuje v posudku Ivan Koroš z Hydrogeologické společnosti.
Studny u hnojišť pomíjíte, vytkl krajský úřad
Obě studie při prošetřování kauzy četlo i krajské oddělení vodního hospodářství. Jeho stanovisko bylo přinejmenším stejně tvrdé jako závěry hydrogeologa Koroše.
Dobruška posbírala kladné body jen za ocenění podrobných posudků, ale zároveň byla podrobena kritice se závěrem, že městský odbor životního prostředí chyboval při hodnocení rizika pro Kubíčkovu studnu i při vyřizování jeho stížnosti.
„Městský úřad nakonec rizika namítaná oběma hydrogeologickými posudky neuznal a přiklonil se k odbornému názoru pracovníků výzkumného ústavu a zpracovatele havarijního plánu. Takového hodnocení však podle názoru krajského úřadu trpí povrchností a formálností a postrádá objektivní náhled na řešenou problematiku,“ píše referent oddělení vodního hospodářství Miloslav Chlápek.
„Nejspíše se s jejím obsahem ve skutečnosti hlouběji nijak neseznámil. Jinak by městský úřad nemohl přehlédnout, že se tato metodika zabývá pouze riziky vyplývajícími z úložišť hnoje pouze ve vztahu k povrchovým vodám. Riziky, která z ukládání hnoje vyplývají pro studny v blízkosti navrhovaných hnojišť, se nezabývá ani z části, a je tudíž pro hodnocení rizika hnojiště versus studna pro vodoprávní úřad nepoužitelná,“ uvádí krajský úředník Miloslav Chlápek.
Podle něj se postup dobrušského vodoprávního úřadu „jeví jako neobjektivní, z objektivní polohy výrazně vychýlený ve prospěch zemědělských zájmů a namítaná rizika pro studnu stěžovatele nepřijatelně bagatelizující“.
Voda je čistá. Družstvo dá hnůj jinam
Od listopadu, kdy PZD Ohnišov kupu hnoje zapracovalo do půdy, se již problém neopakuje. Čistá zůstala voda ve studních místních obyvatel, nedotčený je i pramen v Rokoli, kam si pro mimořádně kvalitní a údajně léčivou vodu s kanystry jezdí i kavárníci z Prahy.
„Zemědělské družstvo prohlásilo, že na to místo už hnůj kvůli velkému odporu dávat nebudou. Kraj současně vznesl podnět ke změně metodiky pro zakládání polních hnojišť, což je pro drobné vodní zdroje docela revoluční a nadějný signál,“ říká s povděkem Kubíček.
