Aby je tam nerozjezdili traktoristé, vydávají se každé jaro desítky dobrovolníků po celém Česku do polí a označují hnízda tyčemi. Víc než dvacet bambusových holí, na konci označených reflexní barvou, má v kufru auta i ornitolog Václav Zámečník. Stojíme u bývalé hlavní silnice z Hradce Králové do Prahy poblíž Kratonoh.
Na okraji pole jsou na stativech upevněny dva spektivy – monokulární dalekohledy. Václav Zámečník s kolegyní Michaelou Kadavou tu už desítky minut bedlivě prohledávají pole.
„Našli jsme asi pět hnízd. Zrovna je půjdeme označit,“ říká Zámečník, když vytahuji fotoaparát.
Když ornitologové dalekohledem objeví hnízdo, vyfotí si ho do mobilu, aby ho později dokázali znovu zaměřit a navigovat kolegy, kteří ho půjdou do pole označit. Do podobných akcí se nepouštějí jen odborníci, ale čím dál častěji i dobrovolníci z řad veřejnosti. Jak na to jim ukazovali ornitologové v závěru dubna na semináři mezi Slatinou a Pileticemi u Hradce Králové.
„S označováním jsme začali před lety v rámci výzkumu. Dnes už jsou velmi aktivní dobrovolníci napříč republikou, prakticky všude, kde čejky hnízdí,“ říká s okem přilepeným k okuláru Zámečník.
Čápata opustil otec, samici patrně krmili lidé. Ochranáři mladé z komína odebrali |
Zatímco se ujímá navigace, my s kolegyní bereme tyče a míříme do pole. Jdeme několik minut, možná i stovky metrů od aut.
„Ještě kousek a bude to. Jděte kousek doleva! Opatrně, už se blížíte! Teď dva kroky vpravo a koukejte pod nohy,“ ozve se z telefonu s hlasitým odposlechem.
Čtyři vajíčka
Ještě chvíli obezřetně našlapujeme a najednou se před námi objevuje nenápadné hnízdo. Nebýt tečkovaných vajíček, ani bychom si ho nevšimli.
Je s podivem, jak ho někdo mohl zahlédnout v okuláru. „Už ho máme. Čtyři vajíčka. Tak já zkusím rovnou i nasazenost,“ říká Michaela Kadavá.
„Zkus jedno vajíčko, vyfoť to a jdeme dál,“ popohání ji kolega, protože odpoledne pokročilo a ptáci se brzy musejí vrátit na hnízdo.
Ornitoložka vytahuje lahev s vodou a kelímek. Jedno vejce opatrně ponoří. „Zkouška nasazenosti se dělá vodním testem. Nevadí, že na vajíčko saháme, protože ptáci nemají tak dobrý čich. Když vajíčko ponoříme, čím víc má snahu vyplavávat, tím blíž je vylíhnutí. Tady leží vajíčko na dně, takže snůška bude čerstvá maximálně několik dní,“ vysvětluje uprostřed pole.
Je to droga i adrenalin, říká budkař z hradeckých lesů. Zjara má napilno |
Já zatím jdu označit hnízdo. Z předchozího nálezu jsem už poučen. Jedna tyč se zasadí pět metrů po řádku před a druhá pět metrů za hnízdem.
„To umožní zemědělcům hnízdo v těsné blízkosti objet. Z hlediska újmy na výnosu je to naprosto zanedbatelné, protože jde jen o pár metrů. Přitom z kabiny traktoru je hnízdo velmi dobře vidět. Jsou i traktoristé, kteří je umí vyhledávat,“ říká Kadavá.
Traktory se vyhnou
Když je hnízdo označeno, pokračujeme dál. Jdeme kus dopředu, pak zase zpátky. Hnízdo, jako by se ztratilo. Rozhlížíme se na všechny strany. Nakonec je úplně jinde, než jsme mysleli, ale máme ho.
„Já ho vyfotím, abychom měli GPS pozice. Jedno vajíčko je mimo, tak ho tam vrátím. Nejspíš ho něco vytáhlo,“ sděluje ornitoložka po telefonu a rovná vejce zpět do hnízda. Zatím jsou v něm jen tři, takže snáška zřejmě není úplná.
Všechna nalezená hnízda jsme označili a vracíme se k autům. Teď je řada na zemědělcích. Drtivá většina z nich čejky respektuje a hnízda vzorně objíždí.
Boj o záchranu přírodní rozmanitosti i nadále prohráváme, varuje ornitolog |
„Není to žádný problém. Z traktoru je to dobře vidět a my se jim vyhneme,“ potvrzuje předseda představenstva Zemědělského družstva Mžany Luděk Homoláč. Stejně na tom jsou i zemědělci v Kratonohách, po jejichž poli právě šlapeme.
Čejky sedí na vejcích 27 dní. Asi měsíc po označení se sem proto ornitologové vrátí, aby se podívali, zda bylo hnízdění úspěšné. „Čejka má ráda přehled, proto hnízdí v oraništích. Dříve byla spíš na loukách, ale kvůli odvodňování a rozorávání se přeorientovala,“ dodává Zámečník.
S označováním čejčích hnízd začínají ornitologové a dobrovolníci většinou v závěru března, hlavním obdobím je duben. Vzácně se dohled protáhne i do začátku května. Zatímco dříve hrozilo čejkám nebezpečí hlavně při jarním setí, s úbytkem chemie na polích je mohou traktory ohrožovat i v pozdním jaru. Zemědělci totiž například v kukuřici stále častěji místo chemického ošetření proti plevelům pole plečkují.
